Č. 9484.

Policejní věci: Ustanovení čl. 1. zákona č. 3/1883 zem. zák. čes., podle něhož povozy, určené k dopravě nákladů a zboží, musejí býti opatřeny tabulkou, blíže tu stanovenou, vztahuje se také na nákladní automobily.
(Nález ze dne 17. listopadu 1931 č. 15877.)
Věc: Josef P. ve V. proti okresnímu úřadu v Broumově o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nálezem obecního trestního senátu v B. z 18. ledna 1929 byl st-1 uznán vinným přestupkem silničního řádu, jehož se dopustil tím, že dne 7. prosince 1928 jel po okresní silnici směrem od H. k P. s nákladním automobilem, který nebyl opatřen firmou s označením jména, příjmení a bydliště majitele, a byl odsouzen k pokutě 10 Kč, pro případ nedobytnosti k 24hodinnému vězení. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání proti tomu podané, vysloviv, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu jest zjištěna seznáním stráže a jeho doznáním. K vývodům odvolání podotkl žal. úřad, že min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z. o motorových vozidlech nemá sice zvláštního ustanovení o tom, že nákladní automobily, pokud se nalézají na cestě veřejné, musejí býti označeny jménem, příjmením a bydlištěm majitele, avšak v § 59 téhož nař. je výslovně uvedeno, že nařízením tímto nejsou dotčena ustanovení obsažená v zákonech o policii silniční. Z toho je podle názoru žal. úřadu patrno, že pro nákladní automobily, pohybující se na veřejných cestách, platí rovněž ustanovení čl. 1. zák. z 9. ledna 1883 č. 3 z. z.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí namítá, že skutková podstata přestupku zák. z 9. ledna 1883 č. 3 z. z. čes. není splněna ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní. Po objektivní stránce namítá se ve stížnosti, že cit. zákon č. 3/1883 z. z. čes., ukládající povinnost označili povozy jménem jejich vlastníků, nevztahuje se na motorová vozidla, neboť předpisy o motorových vozidlech, jež byly vydány min. nař. z 28. dubna 1919 č. 81 ř. z., jsou data pozdějšího a povahy specielní. Ustanovení § 59 tohoto min. nař. vztahují se podle názoru stížnosti na zák. předpisy o silniční policii pro jízdné silostroje, nemají však na mysli zákon č. 3/1883 z. z. čes., který o jízdních silostrojích nejedná.
Nss neuznal stížnost v tomto směru odůvodněnou.
Min. nař. č. 81/1910 ř. z. ustanovuje sice v § 59, že »tímto nařízením není dotčena působnost ustanovení obsažených v zákonech o silniční policii pro jízdné silostroje...«, jak se praví v českém úředním textu, o který se stížnost zřejmě opírá, avšak toto ustanovení nelze vykládati v ten rozum, že cit. min. nař. zachovává v platnosti jen ta ustanovení zákonů o silniční policii, jež jednají o jízdných silostrojích, nýbrž správný jeho smysl je jen ten, že se min. nař. č. 81/1910 ř. z. nedotýká použití ustanovení zákonů o silniční policii na jízdné silostroje, že tedy i za účinnosti tohoto min. nař. platí zákonná ustanovení o silniční policii i pro jízdné silostroje. Že jedině tento smysl má cit. ustanovení § 59, je jasně zřejmo z jeho německého textu, který zní: »Die Anwendung der in den Gesetzen uber die Strassenpolizei enthaltenen Bestimmungen auf Kraftfahrzeuge wird durch die gegenwártige Verordnung nicht berührt.« Tímto ustanovením zachovávají se tedy výslovně v platnosti pro jízdné silostroje i ustanovení silničního policejního řádu, vydaného zákonem z 15. června 1866 č. 47 z. z. čes., přes to, že se zákon ten o jízdných silostrojích nezmiňuje, a ustanovení zákona z 9. ledna 1883 č. 3 z. z. čes.,, vydaného k doplnění cit. řádu o policii silniční, podle jehož čl. 1. všeliké povozy, ustanovené k dopravě nákladů a zboží, musejí býti, »pokud se nalézají na cestě veřejné, opatřeny tabulkou, na které naznačeno jest jméno a příjmení, pak bydliště majetníka povozu, a má-li týž několik takových povozů, též číslo povozu.«
Po subjektivní stránce namítá st-l, že není ani držitelem ani majitelem nákladního automobilu, o který v konkrétním případě jde, nýbrž že jeho vlastníkem a držitelem je Konsumní jednota, obchodní družstvo ve V., že není ani členem představenstva tohoto družstva ani řidičem auta, nýbrž jen zaměstnancem družstva jako jeho obchodvedoucí, takže za přestupek, o který jde, i když byl spáchán, není trestně zodpověděn. Vadnost řízení shledává stížnost v tom, že nebylo zjištěno, kdo je držitelem a majitelem nákladního automobilu, ačkoli st-l v odvolání z trestního nálezu obecního trestního senátu v B. výslovně vytýkal, že není ani držitelem ani majitelem tohoto automobilu ani jeho řidičem, nýbrž jen skladníkem jmenovaného družstva, které samo je vlastníkem a držitelem automobilu, a že proto — kdyby vůbec šlo o přestupek zákona č. 3/1883 z. z. čes. — není trestně zodpovědným za neoznačení nákladního automobilu jménem, příjmením a bydlištěm majitele.
V tomto směru uznal nss stížnost odůvodněnou. — —

Citace:

Č. 9484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 307-309.