Č. 9438.

Zaměstnanci veřejní: Úředník může se platně vzdáti t. z v. slovenské výhody.
(Nález ze dne 21. října 1931 č. 15313.) Prejudikatura: neodporuje Boh. A 1677/22, 4929/25, 5042/25.
Věc: Miloslav P. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu služebních příjmů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Min. sprav, nevyhovělo nař. rozhodnutím stížnosti st-lově do výměru presidia vrch. soudu v Praze z 26. února 1929 o úpra- vě služebních příjmů.
O stížnosti uvážil nss:
Na sporu je toliko otázka, mohl-li žal. úřad st-li odejmouti t. zv. slovenskou výhodu přiznanou mu při jeho ustanovení v zemi slovenské ve formě tří platových stupňů 7. hodn. třídy býv. platového systému státních úředníků. Žal. úřad zodpověděl otázku tu kladně v podstatě v úvaze, že se st-1 výhody té vzdal, bude-li jeho podané žádosti o přeložení vyhověno. Ježto tento předpoklad byl splněn a st-li propůjčeno služební místo v Praze, stalo se účinným i vzdání se t. zv. slovenské výhody a je proto snížení příjmů st-lových provedené odečtením výhody té po právu.
St-1 naproti tomu hájí stanovisko, že odnětí uvedené výhody jest právně nemožné, poněvadž vzdání se nabytého práva státního úředníka z veřejnoprávního poměru služebního jest bezúčinné. Jsouť prý předpisy upravující požitky veřejných zaměstnanců předpisy eminentně veřejno-právními, danými ve veřejném zájmu a jsou po této stránce normami iuris cogentis, jež ani jednostranným prohlášením zaměstnancovým ani vzájemnou dohodou mezi ním a veřejnou správou nemohou býti měněny. Pro tento svůj názor dovolává se stížnost nál. Boh. A 4929/25, 5042/25 a 7344/28.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Je pravda, že nss vyslovil v nál. Boh. A 4929/25 právní názor, že městský úředník nemůže se platně vzdáti nároku na minimální požitky zaručené mu §em 14 zák. čl. 63: 1912, a v nál. Boh. A 5042/25, že nároku na drahotní přídavky podle zák. č. 312/20 nemůže se úředník platně vzdáti. V ten smysl vyznívá i nál. Boh. A 1677/22, kde vysloveno, že obecní úředník ustanovený podle zák. č. 35/1908 z. z. česk. nemůže se platně vzdáti právního nároku na výslužné. Než st-1 přehlíží, že ve všech těch případech jde o nároky založené na normách, jež sledují účel zajistiti právní i hospodářské postavení dotyčných úředníků tím, že se jim garantuje jistá míra nezadatelných práv na požitky jako minima, jehož je po stránce materielního zabezpečení úřednictva ve veřejném zájmu třeba, aby bylo úřednictvu za všech okolností poskytováno.
Tomu však tak není v daném sporu, kde je o t. zv. slovenskou výhodu normovanou v bodě 2 B usnesení min. rady z 27. července 1920. Již skutečnost, že na poskytnutí výhody té není, jak zní konstantní judikatura nss-u, právního nároku, nýbrž že je dáno zcela do volné úvahy úřadu, zda a v jaké míře výhodu tu chce poskytnouti (srovn. na př. Boh. A 1935/23, 2295/23), ukazuje, že o usnesení vlády z 27. července 1920, bod 2 B nemůže platiti to, co vyvodil nss z právní povahy norem upravujících nároky veř. úředníků na stálé platy. Leč i obsah a účel usnesení toho dávají jasně poznati, že nejde v předpisu bodu 2 B cit. usnesení o jus cogens. Účelem předpisu toho jest poskytnouti úřednictvu ustanovenému v zemi slovenské určité finanční nadlepšení a odměniti je za obtíže služby. Nemá tedy t. zv. slovenská výhoda zvyšovat minimum stálých platů, jak o něm byla shora řeč, a není podle své povahy platem, jehož neztenčené zachování za všech okolností vyžaduje veřejný zájem. Nelze proto kvalifikovati předpis bodu 2 B uvedeného usnesení za normu juris cogentis a není překážky, aby se výhody na základě předpisu toho poskytované úředník mohl dobrovolně vzdáti.
Než potom, vzdal-li se st-1 t. zv. slovenské výhody pro případ, že bude přeložen do Čech, a vyhověl-li žal. úřad této jeho žádosti, nemůže býti ani řeči o tom, že by takové vzdání se bylo právně bezúčinné. Ne- porušil proto žal. úřad zákon, považoval-li prohlášení st-lovo z 3. prosince 1926 o tom, že se vzdá řečené výhody, za platný a právně účinný projev a podle toho snížil jeho služební příjmy. Tím padají všechny námitky stížnosti, i bylo ji zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 9438. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 181-183.