Č. 9577.

Stavební právo. — Horní právo: 1. I majitelům hor přísluší v řízení stavebním právo odporu proti zamýšlené stavbě pouze za tím účelem, aby stavbou, jež neodpovídá ustanovením stav. řádu, nebyly dotčeny jejich zájmy stav. řádem chráněné. — 2. Majitel hor má nárok na to, aby při zkoušení stav. projektu byl vzat plný zřetel k tomu, že jde o stavbu nad propůjčenými důlními měrami. — 3. Stavební povolení může býti odepřeno jen podle ustanovení stav. řádu samého, nikoliv také z důvodů jiných, stav. řádu cizích.
(Nález ze dne 23. prosince 1931 č. 6356/29.)
Prejudikatura: Boh. A 5832/26.
Věc: Firma »Noe St., akciová společnost spojených továren textilních v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 31. května 1927 udělil městský úřad v K. po usnesení městské rady z 24. května 1927 Josefu D. konsens k postavení obytné budovy s kolnou pro nářadí na pozemkové parcele č. kat.... podle předloženého plánu a za podmínek, jež byly navrženy stavební komisí. K rekursu stěžující si firmy Noe St., akc. společnosti spojených textilních továren v L., která namítala, že staveniště spadá do její dolové míry Ferdinand IV. a že postrádá zákonem požadované nosnosti a stavební bezpečnosti, nařídila osk ve F., poukázavši k předpisu § 47 stav. řádu, aby řízení bylo ve směru tom za účasti stran doplněno.
V posudku horního znalce Ing. K. z 19. srpna 1927, který si na příkaz ten městský úřad prostřednictvím báňského revírního úřadu v Karl. Varech vyžádal, uvedeno v podstatě toto: Podle konsensu má býti projektovaná stavba situována asi 8 m na západ od propadliště, které povstalo na sousední parcele st-lčině těžbou uhlí v roce 1896. Podle zkušeností se propadlá zde půda po 8 až 10 létech usadila, komprimovala a uklidnila tak, že další spodní pohyb sednutím nebo tahem není již v dohledu možnosti. Vzhledem k tomu je za dnešních poměrů ohrožení vyhlédnutého staveniště vyloučeno a dlužno je pokládati i pro zamýšlenou cihlovou stavbu za únosné a stavebně bezpečné. Tento stav se však rázem změní, jakmile od Arnoštova a Ludmilina dolu začne se rubati východně od propadliště v důlním oddílu s provedenými již chodbami, jehož nejkratší vzdálenost od projektované novostavby činí okrouhle 60 m. V tom případě bude totiž propadliště, jelikož sloj se sklání ca 12°—15° k východu, silně zneklidněno, přijde ve směru na východ opět do pohybu a tyto nové tažné účinky rozšíří se dále na západ. Potom nemohl by ovšem stavební pozemek č. kat. ... zůstati únosným a stavebně bezpečným. Ježto však průběhem komise stavebník prohlásil, že jest ochoten posunouti obytnou budovu ve směru západním proti původnímu projektu o dalších 20 m, takže by pak byla od propadliště vzdálena 28 m, dlužno takto přeložené staveniště na základě početního zjištění a posouzení celého stavu věci označiti za stavebně bezpečné a únosné. — Tento znalecký posudek sdělil městský úřad v opise se st-lkou dne 26. srpna 1927.
Usnesením ze 7. září 1927 zrušila osk k odvolání st-lky stavební konsens z 31. května 1927 pro vadné řízení a uložila městské radě, aby na základě vyžádaného dobrého zdání horního znalce ve věci znovu rozhodla. Po té usnesla se měsská rada dne 20. září 1927 podle výměru městského úřadu z 21. září 1927, prohlásiti vzhledem k uvedenému znaleckému posudku parcelu č. kat... pro projektovanou stavbu podle předloženého plánu ve smyslu § 47 stav. řádu za únosnou a stavebně bezpečnou s podmínkou. že obytná budova bude ve směru západním posunuta proti původnímu projektu o dalších 20 m, takže její vzdálenost od propadliště bude činiti 28 m. V ostatním ponechány beze změny v platnosti podmínky, stanovené zrušeným konsensem ze dne 31. května 1927.
Odvolání stěžující si firmy proti tomu podanému vyhověl zsv v Praze v pořadí stolic nař. rozhodnutím potud, že městský jako stavební úřad neměl proti výslovnému předpisu § 40 stav. řádu trpěti provedení stavby dříve, nežli stavební povolení vešlo v moc práva, jinak však odvolání to zamítl, ježto podle posudku horního znalce jest další pohyb půdy vyloučen, takže za daných poměrů jest staveniště dostatečně nosné a pro stavbu z cihel bezpečné, pokud pak týče se posunutí stavby uvnitř stavebního pozemku, které bylo uloženo v důvodů bezpečnosti, proto, že st-lka neprokázala, že by touto změnou polohy stavby byla ve svých subj. právech poškozena. Jednaje o stížnosti firmy Noe St. do tohoto rozhodnutí, musil nss již podle předpisu § 2 zák. o ss a také vzhledem k vývodům odvodního spisu zúčastněné strany, upírajícím st-lce v některých směrech stižní legitimaci, především zaujmouti stanovisko k zásadní otázce, jaké postavení má majitel hor v řízení o žádosti za povolení stavby na pozemku, ležícím v jeho dolovém poli, zejména čeho se může v řízení tom domáhati. V příčině té uvážil nss toto:
Podle poslední věty prvého odstavce § 35 čes. stav. řádu z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. mají býti, jde-li o stavbu nad dolovými měrami již propůjčenými, dotyční majitelé dolů, tak jako sousedé, přivzati ke komisím, jež se konají za příčinou žádosti za povolení k stavbám takovým. Tím přiznáno jest majitelům hor všeobecně obdobné postavení, jaké mají sousedé na povrchu, tito pak jsou v řízení konsensním podle ustálené judikatury (Boh. A 53/19, 1204/22, 2450/23, 4055/24, 4157/24, 4811/25, 5745/26, 6817/27, 8513/30 a j.) legitimováni uplatňovati veřejné ohledy jenom potud, pokud nedbání jich dotýká se jejich vlastní zájmové sféry, takže porušení zájmu veřejného involvuje zároveň porušení jejich individuelního interesu, uznaného stav. řádem za veřejné právo sousedské. Přísluší tedy i majitelům hor v řízení stavebním podle této zásady právo odporu proti zamýšlené stavbě pouze za tím účelem, aby stavbou, jež neodpovídá ustanovením stav. řádu, nebyly dotčeny jejich zájmy stavebním řádem chráněné.
Takto povšechně vymezená právní posice majitele hor v stav. řízení konsensním je však, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 5832/26 blíže určena ustanovením § 106 všeob. zák. hor. z 23. května 1854 č. 146 ř. z., podle něhož majitel hor neodpovídá za poškození takových budov, vodovodů a jiných zařízení, které byly na důlním poli teprv po jeho propůjčení zřízeny bez vrchnosenského povolení. Z ustanovení tohoto dovodil nss v cit. nál., že majitel hor nemůže se sice s odvoláním na § 106 hor. zák. dožadovati prostě zákazu stavby v propůjčeném dolovém poli již proto, že, byla-li by povolena, mohlo by dojiti k jejímu poškození a důsledkem toho k jeho případné povinnosti, vzešlou škodu nahraditi, že však má nárok na to, aby při zkoušení stavebního projektu byl vzat plný zřetel i k tomu, že jde o stavbu nad propůjčenými důlními měrami. Může se tedy domáhati, aby v řízení stavebním i v rozhodnutí stav. úřadu bylo přihlíženo k tomu, zda splněny jsou předpoklady stav. řádu, za kterých vzhledem k této poloze lze povolení k stavbě uděliti, zejména je-li zaručena bezpečnost budovy jak dostatečnou stabilitou půdy použité za staveniště, tak jejím konstruktivním provedením. Není tedy správné, jak za to má zúčastněná strana, že majitel hor má v řízení stavebním nárok na ochranu svých zájmů jedině potud, aby stavbou nebyl ohrožen jeho podnik a osoby v něm zaměstnané. Stejně však na druhé straně nelze zase přisvědčiti stížnosti, rozšiřuje-li ochranu, poskytovanou cit. zák. předpisem majiteli hor v řízení stavebním, na eventuelní budoucí provoz v propůjčeném dolovém poli, ježto pro posouzení přípustnosti stavby je v každém případě, a tedy i staví-li se nad propůjčenými dolovými měrami, rozhodný stav, jaký je tu v době řízení o stavební žádosti, nikoli nějaký možný snad stav budoucí.
V souvislosti s projednanou právě otázkou procesního postavení majitele hor v řízení stavebním dlužno na druhé straně ohledně právní posice stavebníkovy vytknouti toto:
Oprávnění zastavěti pozemek je výronem práva vlastnického. Zásadně volná disposice vlastníkova s jeho věcí (§§ 354, 362 o. z. o.) omezena jest — nehledíc k právům osob třetích — podle § 364 o. z. o. jenom potud, pokud omezení takové stanoveno jest v zákonech, vydaných k zachování a podpoře obecného dobra, tedy — jde-li o zastavění pozemku — v řádu stavebním. Tento zákon omezuje ovšem ve veřejném zájmu vlastníka pozemku v různých směrech. Srovnají-li se však příslušné jeho předpisy, vysvítá z nich, že tento zákon všeobecně nechce omezovati vlastníka pozemku více, než na kolik jest zapotřebí, aby se odvrátilo a zamezilo vše, čím by ohroženy byly bezpečnost osoby a majetku, jakož i veřejný pořádek, a že tam, kde chce nad míru tohoto všeobecného — pouze policejního — omezení připustiti zásahy do vlastnictví, to výslovně stanoví a co do předpokladů i účelu přesně vymezuje. Může proto stavební povolení býti odepřeno jen podle ustanovení stav. řádu samého, nikoli také z důvodů jiných jemu cizích.
Zkoumaje v rámci předeslaných všeobecných úvah důvodnost jednotlivých stižních bodů, dospěl nss k těmto výsledkům:
1. Námitka především, že sporná stavba neměla býti povolena proto, že je v isolované poloze, a že město odepřelo zavěsti k ní pitnou vodu, nemohla býti uznána přípustnou, neboť netvrdí-li st-lka při tom zároveň, že a jak bylo v obou dotčených směrech povolením stavby zasaženo do její právní sféry, nehájí námitkou tou svých individuelních zájmů, nýbrž pouze zájem veřejný (po případě zájem stavebníka samého), k čemuž, jak svrchu řečeno, není legitimována.
2. Jako vadu řízení vytýká stížnost, že k některým námitkám, které st-lka v řízení správním vznesla, nebyl vzat zřetel a že nebylo o nich vůbec rozhodnuto. Jsou to tyto námitky:
a) Veřejný a státní zájem žádá, aby uhelný majetek neoyl neracionelním, nerozumným nebo dokonce svévolným způsobem těžbě odnímám, což by nastalo, když by v případě porubu na přilehlých parcelách bylo nutno chrániti konsentovanou stavbu ochranným pilířem.
b) St-lka je majitelkou velké textilní továrny v L.., v níž je zaměstnáno normálně na 1500 osob. Udržení tohoto národohospodářsky významného podniku je každým způsobem zájmem veřejným; to však je úzce spjato s dílem horním, jehož stěžující si firma nabyla a používá výhradně k účelům uvedené své továrny.
c) Území polohového plánu města K. měří celkem 417000 m2, takže obec má dosti možnosti se rozšiřovati, aniž by přicházela do kolise s dolováním.
d) Není ani s hlediska podpory stavebního ruchu naprosto nutné a třeba, aby obytná budova po vůli stavebníkově bvla zřizována právě ve zcela isolované poloze uprostřed propůjčených dolových měr provozovaného díla horního. I kdyby však došlo ke kolisi obou těchto zájmů veřejných, bylo by uvážiti, který ze zájmů těch převládá.
Je pravda, že žal. zsv všechny námitky sub a)—d) uvedené a v odvolání k němu obsazené nechal bez povšimnutí. Toto opomenutí mohlo by ovšem zakládali procesní vadu nař. rozhodnutí a vésti k jeho zrušení podle § 6 zák. o ss., leč jen tehdy, kdyby st-lka byla bývala k uplatňování námitek těch v řízení stavebním vůbec a v rekursu k žal. úřadu zvlášť oprávněna a kdyby zároveň šlo o okolnosti právně významné, t. j. takové, které by přípustnosti sporné stavby se stanoviska policie stavební stály v cestě. Předpoklady tyto však nejsou u žádné z dotčených námitek splněny.
Námitkami ad a), b) a d) uplatňovala totiž st-lka rovněž nikoli své vlastní zájmy stavebním řádem chráněné, nýbrž zájmy veřejné (neodnímání uhelného majetku těžbě a nezhoršování pracovní příležitosti), k čemuž nebyla, jak již nahoře vyloženo, vůbec legitimována, oprávnění její pak uplatňovali v řízení instančním námitku ad c) zaniklo podle § 35 stav. řádu preklusí, poněvadž ji, nevznesla při komisi stavební, nýbrž teprve v odvolání k osk. Že tato odvolací stolice o námitce té věcně rozhodla, je lhostejno, neboť, uhaslo-li uplatňované sousedovo právo preklusí, nemůže na úkor stavebníkův oživnouti ani tím, že se jím vyšší stolice věcně zabývala (srov. Boh. A 7530/28 a 7747/29). Nebyla-li podle toho st-lka vůbec oprávněna žádnou z dotčených námitek před žal. úřad vznésti, nelze spatřovati v tom, že námitky ty zůstaly v nař. rozhodnutí nepovšimnuty, porušení nějakého jejího práva a proto také ani podstatnou vadu řízení.
3. Další vadu řízení vidí stížnost v tom, že žal. zsv ve svém rozhodnutí nekonstatoval, že stavba byla provedena bez konsensu, ač podle mínění st-lky zjištění této okolnosti úřadem stavebním tvoří podklad a předpoklad pro event. soudní spor podle § 106 ob. hor. zák., neboť následky nepovolené činnosti stavební nastávají ipso jure, takže právní stav jednou založený nemůže již býti v neprospěch majitele hor měněn. Námitka tato je bezdůvodná jíž proto, že se st-lka ve svém opravném prostředku onoho určovacího výroku nedomáhala, nehledě ani k tomu, že stav. řád ani stížností dovolávaný § 106 ob. hor. zák. nepředpisují, že by vyšší stolice stavební byly povinny, aby ve svých rozhodnutích o opravných prostředcích v řízení konsensním provedení stavby, k němuž pendente recursu došlo proti předpisu § 40 stav. řádu, výslovně konstatovaly.
St-lka má patrně za to — aspoň doslov této její námitky tomu nasvědčuje, — že provedením stavby před pravoplatností konsensu nabyla vůči zúčastněné straně jistých práv a že skutečnost, že stavěno bylo bez konsensu, vytvořila mezi nimi se zřetelem k předpisu § 106 ob. hor. zák. jistý konkrétní právní poměr. Avšak tato případná práva nebo tento případný právní poměr mohou býti jen povahy soukromoprávně, t. j., jak stížnost sama naznačuje, míti význam jen pro případný spor o náhradu škody na budově z provozu hor, o němž však příslušelo by rozhodnouti řádným soudům.
4. O námitce, že stavebník měl, chtěl-li z podnětu horního znalce staveniště přeložiti, podle § 31 stav. řádu stavebnímu úřadu předložiti plány s vyznačením nové situace stavby a jejího okolí a o stavební povolení pro takto změněný projekt žádati, uvážil nss toto:
Stav. řád nemá nikde ustanovení, že by stavebník musil při záměru, stav. úřadu jednou oznámeném, setrvati a že by po podání žádosti o stavební konsens nesměl původně předložený projekt nijak měniti. Podle ustanovení § 42 stav. řádu nesmí se toliko od schváleného plánu bez svolení úřadu stavebního uchylovati a šlo-li by o odchylky, jimiž by se ve schváleném plánu stala změna podstatná anebo které působiti mohou na bezpečnost budovy před ohněm, na zdravotní poměry její nebo na práva sousedů, má prve, nežli přikročí k provedeni změn takových, žádati za jich schválení a předložití spolu se žádostí plány nové. Leč o takový případ zde zřejmě nejde, když vytýkaná zrněná v situování stavby není odchylkou od plánu pravoplatně již schváleného, nýbrž naopak byla po provedeném o ní řízení se stranami do konsensního výměru 1. stolice z 21. září 1927 pojata právě jako podmínka jeho schválení. Že by st-lka byla ve své obraně proti vytýkané změně v situování stavby, o níž se jí dostalo vyrozumění dodáním opisu posudku horního znalce dne 26. srpna 1927, tudíž ještě před rozhodnutím stav. úřadu 1. stolice, nějak zkrácena a v čem zkrácení to spočívá, stížnost netvrdí a je proto také tato námitka bezpodstatná.
5. Vytýká-li dále stížnost, že jest naprostým nepochopením charakteru všech dosud uvedených námitek, když je stavební úřady, zvláště osk, posuzovaly jako námitky soukromoprávní, stačí na to odpověděti, že zsv, jehož rozhodnutí jedině může nss přezkoumávati, nic takového nevyslovil.
6. Bezdůvodná je i námitka, že stav. úřady, odkázavše vyřízení st-lkou uplatňovaných požadavků rázu soukromoprávního na pořad práva, mohly podle § 37 stav. řádu toliko vysloviti, zda a pokud stavba ve veř. ohledu je přípustná a technicky proveditelná, nemohly však stavební povolení uděliti, neboť i když úřad stavbu, proti které byly vzneseny námitky z práva soukromého, »povolí«, má výrok takový, byly-li v něm ony soukromoprávní námitky zároveň odkázány na pořad práva, stejný význam a obsah, jako prohlásí-li úřad, že stavba je ve veřejném ohledu přípustná a technicky proveditelná. Záleží jen na tom, aby straně, uplatnivší v konsensním řízení námitky soukromoprávní, byl, nebyly-li urovnány cestou smírnou, ohledně nich pořad práva zachován. To se však v daném případě vskutku stalo a rozhodnutí odchyluje se toliko ve stylisaci od textu zákona, aniž odchylka tato právní situaci st-lovu nějak zhoršila.
7. Proti zjištění žal úřadu založenému na posudku horního znalce, podle něhož jest další pohyb půdy vyloučen, takže za daných poměrů jest staveniště dostatečně nosné a pro stavbu z cihel bezpečné. Stížnost namítá především, že pro posouzení možných účinků dolování je rozhodující také konstrukce stavby, dále že nebyl vzat zřetel k námitce st-lky, že stejné nebezpečí, jako při eventuelním dolování východně od propadliště, hrozí, bude-li se v těžbě pokračovati na straně západní, a to tím více, byla-li budova v tomto směru posunuta o 20 m a posléze, že horní znalec vzal v úvahu účinky dolování na východní straně od propadliště jen na základě výpočtu úhlu sklonu, ač se ze zkušenosti ví velmi dobře, že početně zjištěné hranice účinku dolování selhávají.
Výtka prvá je nepřípustná a to nejen proto, že proti konstrukci navrhované stavby st-lka ve správním řízení ani slovem neprotestovala, ale také z toho důvodu, že není výtka ta náležitě konkretisována. K námitce druhé stačí poznamenati, že žal. úřad posuzoval stabilitu staveniště, jak výslovně praví, za daných poměrů, a to právem, ježto, jak bylo již svrchu ve všeobecné části tohoto nálezu řečeno, je pro přípustnost stavby rozhodný stav v době řízení o stavební žádosti a nikoli nějaký možný stav budoucí. Jestliže tedy žal. zsv při svém rozhodování k oné právně bezvýznamné okolnosti nepřihlédl, nelze v opomenutí tom shledati vytýkanou vadu řízení. Námitkou poslední konečně brojí st-lka proti věcné správnosti posudku horního znalce o bezpečnosti staveniště v případě, že by se v budoucnosti dolovalo východně od propadliště. Ježto však tato okolnost je, jak bylo právě v odpovědi na předchozí námitky uvedeno, pro daný spor bez právní relevance, míjí se i tato výtka svého cíle.
Je tedy stížnost ve všech směrech bezdůvodná.

Citace:

Č. 9577. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 535-541.