Čís. 4562.
I podle §u 8, odstavec třetí, nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 404 sb. z. a n. náležejí na rozhodčí soud pouze spory o výši srážky z přejímací ceny.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1925, R I 17/25.)
Žalobu Státního obilního úřadu proti Václavu K-ovi o 20000 Kč soud prvé stolice odmítl, vyhověv námitce nepřípustnosti pořadu práva. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: První soud opírá své rozhodnutí o § 8 (3) vládního nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 404 sb. z. a n. a o § 1 vládního nařízení ze dne 8. listopadu 1920, čís. 607 sb. z. a n. Jest souhlasiti s názorem stěžovatelovým, že ustanovení § 8 (3) vl. nař. čís. 404/1920, jež přikazuje spory mezi mlýnem, jiným přejímatelem nebo komisionářem na straně jedné a Státním obilním ústavem na straně druhé zvláštnímu soudu rozhodčímu, nelze vykládati samo o sobě, nýbrž jen v souvislosti s ostatními ustanoveními §u 8, do něhož bylo vloženo k doplnění vládního nařízení ze dne 29. července 1919, čís. 434 sb. z. a n., jakož i s ostatními předpisy nař. čís. 404/1920. Nařízení toto uvádí v §§ 1—6 přejímací ceny a příplatky k nim, v §u 7 stanoví, za jakých podmínek jest platiti plnou přejímací cenu, a nařizuje, že učiniti jest přiměřenou srážku při plodinách, jež co do jakosti podmínkám těm nevyhovují. V §u 8 ustanovuje pak rozhodčí soudy (znalecké komise), jež mají roz- hodovati ve sporech »o výši srážky té«. V odstavcích 1. a 2. je toto obmezení výslovně vytčeno. V odstavci 3. nepřicházejí sice již slova »o výši srážky«, avšak z celé souvislosti s oběma odstavci předcházejícími a s § 7, pak z toho, že následující odstavec (4) obsahuje zase již ustanovení společná odstavcům (2) a (3), nutno usuzovati, že také odstavec (3) má na mysli jen spory o výši srážky z přejímací ceny. Pro výklad ten mluví i úvaha, že nedalo by se dobře vysvětliti, že by v nařízení, jehož celý ostatní obsah týká se jen stanovení přejímacích cen plodin a sporů o výši srážky, přicházel pojednou jediný odstavec, jenž stanovil by zvláštní příslušnost i pro rozepře z poměrů, jichž nařízení to neupravuje. Také o ustanovení čl. 1. § 1 vlád. nař. čís. 607/1920 nelze rozhodnutí prvního soudu opírati, neboť toto nařízení neobsahuje kompetenčních předpisů, nýbrž jen jednací řád pro rozhodčí soud dle §u 8 (3) nař. čís. 404/1920. Jelikož v tomto případě nejde o spor o výši srážky z přejímací ceny, nemají tu místa ustanovení, o něž první soud rozhodnutí své opírá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro rozhodnutí otázky, zda jest v tomto případě pořad práva přípustným, je lhostejno, zda byl žalovaný komisionářem Státního obilního ústavu čili nic (§ 15 vyhl. min. pro zásob. lidu ze dne 25. června 1920, čís. 423 sb. z. a n.). Nebyl-li jím — jak tvrdí nyní obě strany, nepřichází předpis §u 8 vládn. nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 404 sb. z. a n. pro zmíněnou otázku vůbec v úvahu. Pakli jím byl, nepřichází onen předpis pro tento spor rovněž v úvahu, protože nejde o spor »o výši srážky z přejímací ceny«, jak rekursní soud správně vyložil. Jen takové spory odkazuje § 8 cit. nař. před znalecké komise (rozhodčí soudy) a uvádí v odst. 1 až 3 jednotlivé právní podměty, mezi nimiž takové spory vzniknouti mohou a to: v odst. (1) spory o výši srážky mezi pěstiteli se strany jedné a obilním ústavem (jeho zmocněncem) se strany druhé; v odst. (2) spory mezi přejímacími orgány obilního ústavu se strany jedné a mezi mlynáři nebo jinými přejímateli zboží se strany druhé; a v odst. (3) spory mezi mlynáři nebo jinými přejímateli nebo komisionáři se strany jedné a Státním obilním ústavem se strany druhé. Tento odst. (3) vyplnil jen mezeru, která byla v dříve platném §u 5 vládního nařízení ze dne 29. července 1919, čís. 434 sb. z. a n., ale nijak nezměnil předmětu rozhodování znalecké komise nebo rozhodčího soudu, kterým byl a zůstal jen spor »o výši srážky« po rozumu §u 7 cit. nař. Jen v takových sporech bylo třeba rozhodčích orgánů, kteří měli odborné znalosti pro posouzení jakosti obilí. Zejména nemínil odst. (3) rozšířiti příslušnost rozhodčích soudů na veškeré spory mezi právními podměty tam vyjmenovanými, třebaže neopakoval slov »o výši srážky«. Vsunutím nového předpisu mezi odstavec (2) a odstavec poslední, který obsahuje společné ustanovení pro všechny předcházející odstavce, bylo jasně naznačeno, že nový odstavec tvoří jen pokračování předcházejících odstavců, by úplně vyčerpal řetěz osob, mezi nimiž ke sporu o výši srážky dojíti může, a by ustanovil, před který rozhodčí orgán takový spor náleží (viz také rozhodnutí čís. 2202 sbírky n. s.). Nebyl-li žalovaný komisionářem, neplatí pro něho ani odstavec třetí §u 8 cit. nař., neboť »přejímatelem« tam zmíněným nerozumí se přejímací orgán obilního ústavu, nýbrž přejímatel z druhé ruky, jak jest uveden v odst. (2) cit. §u 8. Pokud jde o vládní nařízení ze dne 6. listopadu 1920, čís. 607 sb. z. a n., obsahuje toto jen provedení §u 8 (3) shora citov. nařízení, ale neobsahuje žádného nového kompetenčního předpisu. Že by v zažalovaných 20000 Kč byly obsaženy také nějaké položky srážkové pro vadnou jakost zboží po rozumu §u 7 cit. nař., netvrdila žádná strana a z přílohy G vychází na jevo, že, pokud v účtu příloha В jest řeč také o rozdílu ceny u obilí, míní se tím účtování vyšších základních cen, nikoli srážky z cen přejímacích.