Čís. 4699.

Převzala-li pozůstalá vdova dohodou se zástupcem nezl. dětí a se schválením poručenského soudu polovici statku a zavázala se, že polovici statku, do pozůstalosti patřící; právním jednáním mezi živými nebo pro případ smrti některému z potomstva zůstavitelova přenechá a že svoluje ku knihovnímu vkladu obmezení svého práva, s nemovitostmi nakládati, a že, nedostojí-li tomuto závazku, přísluší po její smrti právo ujmouti se polovice statku potomkům nynějšího zůstavitele v tom pořadí, jako stanoví zákon o rolnických usedlostech pro povolání k nápadnictví, jde o obmezení disposičního práva přejímatelky ve prospěch nezletilých dětí po způsobu fideikomisární substituce. Nebylo-li obmezení to uvedeno v odevzdací listině, jest vydati dodatek k ní, jejž jest účastníkům doručiti, nevzdali-li se doručení původní odevzdací listiny. Stačí v tomto případě vyznačení obmezení disposičního práva přejímatelčina pouhým dodatkem ku vkladu práva vlastnického.
(Rozh. ze dne 18. února 1925, R I 110/25.)
Pozůstalost po Karlu H-ovi, do níž náležela mimo jiné také polovice usedlosti č. p. 12 v B. s polovicí pozemku, zapsaných ve vl. čís. 12 a 57 poz. kn. kat. obce B., projednána byla podle zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. zák. pro Čechy. Podle projednacího protokolu ze dne 11. listopadu 1920, sepsaného podle formuláře čís. 33 d) převzala pozůstalá vdova podle §u 14 odstavec třetí zákona dohodou se zástupcem dvou nezl. dětí a se schválením poručenského soudu uprázdněnou polovici statku a zavázala se jako přejímatelka mimo jiné v bodu 5. posl. odst. dohody, že polovici statku do pozůstalosti patřící právním jednáním mezi živými nebo na případ smrti některému z potomstva zůstavitelova přenechá a že svoluje ke knihovnímu vkladu obmezení svého práva, s nemovitostmi nakládati. Nedostojí-li tomuto závazku, přísluší po její smrti právo ujmouti se polovice statku potomkům nynějšího zůstavitele v tom pořadí, jaké stanoví zákon o rolnických usedlostech dědičných pro povolání k nápadnictví. V bodu 6. na konci pak uvedeno, že obmezení v bodu 5. posl. odst. má býti současně zapsáno se vkladem přejímatelčina vlastnického práva. Dodatkem k odevzdací listině nařídil pozůstalostní soud poznamenati nápadnické právo pro nezl. Karla H-a. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Tvrzení dovolací stížnosti, že vdova nepřevzala závazku, jejž jí pozůstalostní soud ukládá, jest proti spisům a nelze k němu hleděti. Pozůstalostní soudce řídil se v tom směru ustanovením §u 11 odstavec druhý a třetí min. nař. ze dne 28. února 1909, čís. 3 věstn. min. práv, kde bylo doporučeno, by soud při schvalování dědického ujednání, jímž pozůstalý manžel přejímá uprázdněný ideální díl statku, ač jsou tu nezletilé děti, neopomenul učiniti přiměřené opatření ve prospěch dětí, snad obmezením práva vlastnického přejímatele po způsobu fideikomisární substituce. Nejde tu o fideikomisární substituci v pravém slova smyslu podle §u 608 obč. zák., nýbrž o smluvní obmezení disposičního právo přejímatelky po způsobu fideikomisární substituce ve prospěch nezletilých dětí. Takové obmezení mohlo se ovšem státi jen se svolením pozůstalé manželky, které však v tomto případě podle spisů dáno bylo. Odevzdací listina vydána byla teprve dne 22. prosince 1922 a doručena byla vdově dne 31. prosince 1922, ale obmezení podle bodu 5. posl. odst. neobsahovala. Zdali a kdy byly příslušné zápisy na základě odevzdací listiny v pozemkové knize provedeny, není z pozůstalostních spisů zjevno. V odevzdací listině nebylo také podle §u 9 (3) zák. ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. vyznačeno, že rozdělení dědictví předsevzato bylo podle uvedeného zákona. Teprve v usnesení ze dne 22. listopadu 1924, označeném jako dodatek k odevzdací listině, bylo vysloveno, že se poznamenává právo nápadnické pro nezl. Karla H-a ohledně polovice pozůstalostních nemovitostí ve smyslu bodu 5. posl. odst. projednacího protokolu a byl výkon knihovní poznámky hned nařízen. Toto usnesení zřejmě odporuje zákonu i spisům a jest tudíž mimořádná dovolací stížnost v tomto směru podle §u 16 nesp. říz. opodstatněna. Z projednacího protokolu není zjevno, zda se strany vzdaly doručení odevzdací listiny, neboť v dotyčném předtisku nejsou vyškrtána místa nepřípadná, takže nelze seznati, co z předtisku platí. Dlužno však za to míti, že strany nevzdaly se doručení odevzdací listiny, protože tato skutečně vdově doručena byla. V §u 174 nesp. říz. jest pod čís. 1—4 předepsáno, co odevzdací listina obsahovati musí. V tomto případě obsahovala odevzdací listina údaje uvedené pod čís. 1, 2 a 4 cit. předpisu, nikoli však údaj, uvedený pod čís. 3, totiž obmezení disposičního práva přejímatelky polovice statku. V tomto směru bylo tedy nutno vydati dodatek k odevzdací listině, ale pak bylo tento dodatek také stranám doručiti a jeho právoplatnosti před knihovním zápisem vyčkati (§ 177 nesp. říz.). Protože se tak nestalo, byl porušen zákon v uvedených předpisech. Proti spisům jest usnesení prvního soudce potud, že zmiňuje se jen o nezl. Karlu H-ovi a nikoli o nezl. Heleně H-ové, ačkoliv podle projednacího protokolu stala se úmluva ve prospěch obou dětí a ačkoliv ze spisů nelze seznati důvodu, proč byla nezl. Helena H-ová vynechána. Naproti tomu neodporuje spisům a zákonu, aspoň ne v podstatných bodech, že usne sení a) označilo knihovní zápis jako »poznámku« a nikoli jako »vklad«, b) že označilo dotyčné právo jako »právo nápadnické« neboť ad a) § 158 nesp. říz. nařizuje »zápis« obmezení disposičního práva přejímatelčina pouhým dodatkem ke vkladu práva vlastnického (viz věstník min. práv z roku 1904 str. 168 a judikát nejvyššího soudu dříve ve Vídni uveřejněný pod čís. 1631 str. 121 sb. Nowak a také Némethy form. 33 С kde je řeč již jen o »zápisu« [Eintragung]), ad b) v poukazu na bod 5. projednacího protokolu jasně bylo vyjádřeno, jaký jest obsah onoho práva nápadnického (§ 5 knih. zák.). Také neprávem poukazuje dovolací stížnost na § 76 knih. zák., neboť knihovní zápisy na základě odevzdací listiny dějí se podle §u 2 zák. ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák. také z povinnosti úřední a zápis obmezení měl se státi podle dědického ujednání současně se vkladem práva vlastnického (§ 97 knih. zák. a výnos min. sprav. ze dne 5. června 1923, čís. 21 Věstn. z roku 1923). Bude tedy povinností pozůstalostního soudu, by podle směrnic tohoto rozhodnutí postupoval, při čemž ovšem nebude lze postrádali také zřízení opatrovníka k činu pro nezletilé děti podle §u 271 obč. zák., protože jejich zájmy jsou se zájmy mateřské poručnice v rozporu.

Citace:

č. 4699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 351-353.