Čís. 4542.

Zaopatřovací požitky (zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n.).
Zaměstnanci nelze přiznati kromě požitků dle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n., též dosavade pobírané naturalie, leč že smluvené nebo vyplácené požitky byly vyšší než požitky stanovené zákonem. Při výpočtu požitků dle zákona čís. sb. 130/21 jest odpočítati pobírané naturalie. Žalobce byl od 1. ledna 1876 zaměstnán na velkostatku žalovaného jako hajný a setrval tam ve službě až do 30. března 1921, kdy vstoupil do výslužby a pobíral na základě pensijního statutu žalovaného ročně 509 Kč 08 h na hotovosti a mimo to naturální požitky: 4 q žita, 4 m3 dříví, 6 q brambor a měl deputátní byt. Žalobě, jíž domáhal se placení zaopatřovacích požitků dle třetí skupiny tabely a kromě toho plnění naturálních dávek, vyhověl soud prvé stolice potud, že přiznal mu požitky třetí skupiny, do nichž však započetl dosavadní naturální požitky. Odvolací soud k odvolání žalobcovu napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Přiznati žalobci, jak se toho domáhá, zaopatřovací požitky ve výši zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. a kromě toho přiznati mu také nárok na naturalie, které dostává od žalované bez započtení do peněžité podle pensijních stanov mu náležející pense, bylo by více, než nač zákon zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku upravil. Více však než tato míra požitků přísluší jmenovaným zaměstnancům podle §u 8 uvedeného zákona toliko, jsou-li smluvené nebo vyplácené požitky vyšší, než požitky zákonem upravené. Že by však smluvené pensijními stanovami nebo mu vyplácené požitky byly vyšší než zákonem upravené, žalobce před prvním soudcem netvrdil. Podle jeho údajů činily jeho peněžité požitky podle pensijních stanov 509 Kč 08 h, naturalie, to jest obilí, dříví, brambory a byt činily dle odhadu 1050 Kč. Tvrdí-li žalobce, ale až v opravném řízení, že by mu správně podle pensijních stanov náleželo na peněžité pensi 2160 Kč ročně a že, počítají-li se k tomu naturalie mu poskytované, jež se dle stanov do pense nezapočítávají, činila by jeho pense podle stanov více, než kolik činí zaopatřovací požitky podle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n., když se započítávají a z nich srážejí naturalie, jest k tomu, nehledíc k opožděnosti (§ 482 c. ř. s.) tohoto tvrzení, uvésti, že bylo na žalobci, by se domáhal zvýšení svých zaopatřovacích požitků na míru mu dle stanov náležející, toho že však neučinil. Zákonem ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. upravené zaopatřovací požitky tvoří úhrnnou míru požitků, která zaměstnancům podle zákona přísluší. Pobírá-li již zaměstnanec nějaké požitky, nutno je od zákonem stanovené částky odpočítati a zaměstnanec má nárok na doplatek. Odvolací soud vycházel tedy v tomto sporu ze správného názoru, právem od přiznaných žalobci podle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. zaopatřovacích požitků odpočítává pobírané naturalie a výtka nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) není opodstatněna.

Citace:

č. 4542. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 75-76.