Čís. 4607.

Ochrana §u 80 čís. 2 ex. ř. myšlena jest pouze jako zvláštní ochrana tuzemských příslušníků, nevztahuje se však na příslušníky říše německé, jež nepožívají takové zvýšené ochrany ani dle zákona své země.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R II 19/25). Na základě nálezu rozhodčího soudu vídeňské bursy povolil tuzemský soud exekuci proti firmě, mající sídlo v Prusku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužnice.
Důvody:
Stěžovatelka vytýká rekursnímu soudu, že nedbal, že žaloba a předvolání nebyly jí dodány podle předpisu §u 80 čís. 2 ex. ř. do vlastních rukou, a že pro opomenuté řádné obeslání nebyla s to, súčastniti se jednání před bursovním soudem rozhodčím ve Vídni, při čemž poznamenává, že tato skutečnost není vyvrácena tvrzením rekursního usnesení, že o jednání musila věděti, poněvadž žádala telegraficky o odročení. Tato výtka není spravedlivá a byla vyvrácena případným odůvodněním rekursního soudu. Nehledíc k tomu, že stěžovatelce nebyla odňata možnost před soudem jednati, závažno je také, že ochrana §u 80 čís. 2 ex. řádu myšlena jest zákonodárcem pouze jako zvláštní ochrana tuzemských příslušníků, k nimž však stěžovatelku jako cizozemskou, v Prusku sídlo mající firmu nelze počítati, zvláště, když nepožívá ani podle zákonů své země nějaké takové zvýšené ochrany ve svém sídle.

Citace:

č. 4607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 188-189.