Čís. 4883.

Předpis §u 452 obč. zák. platí i pro obor obchodního práva. K zastavení nestačí, že byly v tuzemsku připevněny nálepky, naznačující zastavení v řeči francouzské. Připevnění nálepek musí býti trvalým.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1925, Rv I 142/25.) Žalobě banky, by bylo určeno její přednostní zástavní právo k předmětům, jež byli žalovaní exekučně zabavili, a by jí byl přiznán přednostní nárok na uspokojení z předmětů těch, bylo oběma nižšími soudy vyhověno.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Pokud jde o právní posouzení, míní dovolání, že odvolací soud stejně jako soud prvý posuzuje věc dle obchodního zákona, ač prý nebylo zjištěno, že Bohumil S. a Ferdinand Č. byli obchodníky dle obchodního zákona a že dali předměty, v žalobě uvedené, do zástavy u provozování obchodní živnosti, což dovolání popírá a dovozuje, že ve zřetel přijíti mohl jedině předpis §u 452 obč. zák. S výtkou touto, která v odvolání vůbec ani uplatněna nebyla, jsou dovolatelé na zřejmém právním omylu, pokud snad míní, že nemělo býti použito předpisu čl. 306 obch. zák., nýbrž §u 452 obč. zák., neboť oba tyto předpisy nejsou navzájem v takovém vztahu, by bylo lze tvrditi, že místo tohoto mělo býti použito onoho. V čl. 306 obch. zák. upravuje se na rozdíl od §§ 367 a 456 obč. zák. otázka, za kterých předpokladů mohou třetí osoby předměty v obchodním provozu do vlastnictví nebo zástavy převedené, na nabyvateli věci nebo příjemci takové zástavy vymáhati. O tuto otázku v tomto případě nejde; zda žalující banka platně nabyla práva zástavního na žalobních předmětech, dlužno zkoumati, ježto se odvolává na symbolické odevzdání, jedině dle §u 452 obč. zák., který platí dle čl. 309 obch. zák. i pro obor obchodního práva. V této příčině nelze však upříti vývodům dovolání oprávněnosti, pokud dovozují, že zjištěný způsob symbolického odevzdání nevyhovuje zcela předpisům §u 452 obč. zák. Že věci, v žalobě uvedené, pokud jsou po obmezení žalobního nároku prohlášeném v dovolací odpovědi ještě předmětem dovolacího rozhodování, tvořící zařízení průmyslového podniku, nejsou dle povahy své i do názorů v právním obchodě uznávaných takového způsobu, by připouštěly hmotné odevzdání z ruky do ruky, jest nepochybno, jest tedy přípustno odevzdání znameními (symbolické) dle §§ 452 a 427 obč. zák., jež vázáno jest na náležitosti, že zastavení státi se musí s použitím takových značek, z nichž každý zastavení věci lehce poznati může. V nižších stolicích bylo zjištěno, že předměty, v žalobě uvedené, byly dány a vzaty do zástavy na ten způsob, že na ně byly připevněny nálepky s francouzským nápisem: »Kolín, mis en gage a la bangue L. succursale a Kolín.« Tvrzení, že byly později připevněny nálepky v řeči české, nepřichází ve zřetel jako nepřípustná novota. Dovolatelé vytýkají právem, že nálepky s tímto cizojazyčným textem nevyhovují shora dotčené zákonné náležitosti, když zastavení stalo se v Kolíně, kde zajisté nelze předpokládati znalost francouzské řeči v té míře, že by toto označení mohlo býti pokládáno za obecně poznatelné. Tvrdí-li žalující banka, že výraz »mis en gage« jest u nás tak hojně běžným jako jiné v obchodním a peněžním světě se vyskytující cizomluvy, jež příkladmo uvádí, nelze jí dáti za pravdu; výraz tento i ostatní jí uvedené cizojazyčné výrazy nejsou obecně přístupny a srozumitelný a povědomý, naopak dle smyslu jen těm, kdož mají příslušné jazykové neb aspoň odborné znalosti o významu jich. Není také správno, vytýká-li žalující banka, že tento vývod dovolání jest nepřípustnou novotou, neboť žalovaní uznali v první stolici námitku, že zastavení nestalo se způsobem obecně znatelným a jsou tedy oprávněni k této námitce, jež jest jen bližším provedením a odůvodněním jejich dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení o této zákonné náležitosti, jež byvši popřena musí soudem právně býti přezkoumána. Použila-li tedy žalující banka takovýchto značek, jež neumožňují obecnou známost o zastavení, nevyhověla tím předpisu §u 452 obč. zák. Po téže stránce přichází ve zřetel i tato další skutečnost, kterou dovolatelé dále uplatňují. Nižší soudy béřou sice za prokázáno, že nálepky byly na zabavené předměty upevněny, připouštějí však dle provedených důkazů, že časem z těchto předmětů (zejména při mytí) zmizely anebo jinak byly odstraněny. Nižší soudy zjišťují dále, že bývaly zase nahražovány jinými, připouštějí však, že občas na předmětech nebyly a že tomu tak býti mohlo v těch dnech, kdy zařízení to prohlížel svědek Josef R. a pak při exekučním zájmu, provedeném pro pohledávky dovolatelů. Označení značkami nestalo se tedy dle těchto zjištění způsobem takovým, aby skutečnost zabavení těchto předmětů byla na venek trvale zřetelná, čímž opět není předpisu zákona (§ 452 obč. zák.) náležitě vyhověno. S těchto hledisek nelze žalující straně přiznati, že nabyla platným způsobem smluvního práva zástavního na předmětech v žalobě uvedených, ze kterého domáhá se na žalovaných přednostního uspokojení.

Citace:

č. 4883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 662-664.