Čís. 4726.

Rekurs podle §u 15 nesp. říz. nutno v čtrnáctidenní lhůtě podati na soudě rekursním.
(Rozh. ze dne 24. února 1925, R II 49/25.)
Do usnesení rekursního soudu v pozůstalostní věci, v níž účasten byl nezletilec, vznesl prvý soud dovolací rekurs, jejž zadal poslední den lhůty na Nejvyšším soudě.
Nejvyšší soud dovolací rekurs odmítl.
Důvody:
Prvý soud podal rekurs ve smyslu §u 15 nesp. říz. proti usnesení rekursního soudu přímo u Nejvyššího soudu. To příčí se však předpisu cit. §u 15 poslední odstavec, dle něhož bylo tento rekurs podati u rekursního soudu a to v zákonné 14denní lhůtě §u 11 nesp. říz. Rekursní usnesení došlo prvému soudu dne 1. února 1925 a končila tedy lhůta rekursní 16. února 1925, která dnešním dnem již uplynula a nelze proto mluviti o včasnosti podání rekursu u rekursního soudu, kam rekurs ještě vůbec nedošel a nebyl tam proto včas podán. Dovolací rekurs je proto opožděným a musí býti jako takový odmítnut, když věcnému jeho vyřízení brání předpis §u 11 odstavec druhý nesp. říz., ježto pozůstalá vdova vejitím rekursního usnesení v moc práva nabyla již práv, bez jichž újmy je změniti nelze. Předpis §u 15 nesp. říz. poslední odstavec, že má býti podán úřední rekurs u soudu rekursního, je zvláštním předpisem výjimečným, který má svůj účel i důvod, aby totiž rekurující soud nepodával rekurs proti rozhodnutí druhé stolice sám u sebe, pročež předpis ten nebyl dotčen ustanovením §u 1 nař. min. sprav. ze dne 28. srpna 1860, čís. 205 ř. zák., jenž zcela všeobecně nařizuje, že rekursy mají býti podány u prvé stolice.

Citace:

č. 4726. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 393-393.