Čís. 4913.§ 56 podmínek (usancí) pražské bursy pro obchod se zbožím není předpisem donucovacího práva ve smyslu čl. XXV. uv. zák. k с. ř. s. (Rozh. ze dne 15. dubna 1925, Rv I 431/25.) Žalobu o zrušení nálezu rozhodčího soudu Pražské bursy pro zboží a cenné papíry odůvodňoval žalobce tím, že nálezem byly porušeny donucující prý předpisy §§ 56 čís. 2, 57 b), 47 b) bursovních zvyklostí pro obchod zbožím na Pražské burse a dále § 63 vyr. ř., §§ 21 a 22 konk. ř. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Právní posouzení věci záleží jedině v řešení otázky, zda § 56 podmínek (usancí) Pražské bursy pro obchod se zbožím jest předpisem práva donucovacího. Ostatní ustanovení, na něž bylo v tomto sporu poukázáno, nepřicházejí v úvahu, ať jde o další §§ těchto usancí neb o předpisy konkursního nebo vyrovnacího řádu, citované v rozsudku soudu prvé stolice, neboť lze užíti jich v tomto sporu jen prostředečně, t. j. použitím §u 56 usancí. Odvolací soud posoudil zápornou odpovědí na onu otázku věc správně po právní stránce. Donucovacími právními předpisy mohou býti jen předpisy zákona, dané v zájmu veškerenstva, jichž účinek nastává bez ohledu na vůli stran a jež vylučují jakoukoliv změnu z vůle stran, takže každé jednání proti nim je právně bezúčinným. To ovšem neplatí o bursovních podmínkách, zůstávajících pro strany, jež se jich dovolaly, jen smluvními ustanoveními, jež mohou býti v každém případě srovnalou vůlí stran změněna. Tak jest tomu i ve sporném případě ohledně zachování lhůty §u 56 usancí, neboť tato lhůta mohla býti stranami s právním účinkem prodloužena, po případě i vyloučena, aniž by tím pozbylo právní jednání platnosti. Ovšem nedošlo k této srovnalé vůli stran, ale tím nemění se ničeho na dispositivní povaze těchto předpisů, jež nestaly se proto donucovacím právem, když některá ze stran trvala na jich zachování. Důsledkem toho nelze pro tento případ užíti s úspěchem čl. XXV. uv. zák. k с. ř. s.