Čís. 4629.

Umluveno-li, že přenechané zboží (cukr) jest vrátiti nebo zaplatiti rozdíl v ceně, раk-li zboží v ceně stoupne, jest úmluvu vztahovati i na případ, že cena zboží sice v tuzemsku nestoupla, ježto zdražení bylo zapovězeno, ale vzhledem k vyšším cenám v cizině nebylo lze je dostati.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, Rv I 1822/24.)
Žalobce přenechal žalovanému cukr s tím, že mu žalovaný cukr vrátí nebo zaplatí rozdíl v ceně, раk-li cena cukru stoupne. Ježto žalovaný cukru nevrátil, kryl se žalobce za vyšší cenu, než za kterou byl cukr žalovanému přenechal a domáhal se na žalovaném zaplacení rozdílu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl, zjistiv, že cena cukru v tuzemsku nestoupla.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dlužno přisvědčiti dovolatelce, že odvolací soud věc po stránce právní neposoudil správně. Podle ustanovení §u 914 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. nelze ulpěti při výkladu úmluvy, že cukr má býti vrácen nebo rozdíl nahrazen, na doslovu, že státi se tak má jen při stoupnutí ceny v tuzemsku, nýbrž dlužno vypátrati pravý úmysl stran a vyložiti úmluvu dle pravidel poctivého styku právního. A tu zjišťuje sám odvolací soud, že žalující firma vycházela při očekávaném stoupání cen z toho, by neutrpěla odprodejem cukru škodu. Tu by však utrpěla, kdyby se smělo setrvati při výkladu odvolacího soudu. Vždyť, odprodavši cukr, musila se krýti dražším nákupem. Předpoklad odvolacího soudu, že škody neutrpěla, odporuje spisům, když dle nenapadeného zjištění prvého soudu se dráže skutečně kryla. Neodpovídalo by to tedy vůli stran, a bylo by doslovným ulpěním na liteře (slově), kdyby se vykládala úmluva tak, že zahrnuje jen formální stoupnutí cen cukru v tuzemsku, a nikoliv případ, když sice následkem stoupnutí cen na trhu světovém domácí držitelé zásob laciného krystalového cukru tyto zadržují, ač ceny zvýšiti nesmějí, a když nelze cukr krystalový koupiti a žalobkyně musí se krýti jiným cukrem dražším. Nastala tu situace pro žalobkyni docela stejná, a nebylo by poctivé, by se žalovaný za takovéto situace vymykal závazku vrátiti cukr, třeba cena jeho v tuzemsku nestoupla, když není vůbec k dostání a nutno se krýti cukrem dražším, který k dostání je. Ježto však žalovaný závazku, cukr vrátiti, vzdor upomínkám a pohrůžce úhradnou koupí, nesplnil, je povinen k náhradě škody vzniklé žalobkyni nedodáním a to ať již podle obsahu samé smlouvy nebo podle zákona (čl. 355 obch. zák.).

Citace:

č. 4629. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 223-224.