Čís. 4546.

Otázka, zda právním jednáním, jemuž se odporuje, byl zkrácen dlužníkův věřitel, není otázkou skutkovou, nýbrž právní.
Knihovnímu zajištění pravé a splatné pohledávky vůči dlužníkovi mimo úpadek nelze odporovati, třebas by jím byli jiní věřitelé zkráceni, leč že by dlužník ve srozumění se zajištěným věřitelem uměle přivodil dřívější splatnost svého dluhu. Mimo úpadek neplatí zásada stejnoměrného uspokojení všech věřitelů a proto nelze tu odporovati právním jednáním dlužníkovým jen pro nadržování, pokud se týče pro vědomost o nezpůsobilosti k placení.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1925, Rv I 1753/24).
Po vydání rozsudku, jímž bylo žalobci proti Václavu G-ovi přisouzeno 5000 Kč, nabyl žalovaný na nemovitosti Václava G-а zástavního práva pro pohledávku 16000 Kč. Při dražbě zavazené nemovitosti byla žalovanému pohledávka 16000 Kč přikázána, žalobce vyšel následkem toho se svou pohledávkou na prázdno. S odporem proti přiřknutí pohledávky 16000 Kč žalovanému byl žalobce poukázán na pořad práva. Žalobě, by zástavní právo žalovaného na nemovitosti Václava G-а bylo vůči žalobcově pohledávce prohlášeno bezúčinným, a by žalobce byl uspokojen z výtěžku exekučně prodané nemovitosti Václava G-а bez ohledu na pohledávku žalovaného, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zda právním jednáním, jemuž se odporuje, byl zkrácen dlužníkův věřitel, není závěrem skutkovým, nýbrž právním, jemuž nelze odporovati dovolacím důvodem §u 503 čís. 2 c. ř. s., leč by výtky směřovaly proti skutkovému základu závěru toho. Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) byla věc posouzena v podstatě správně. Podle srovnalých skutkových zjištění nižších soudů jde o knihovní zajištění pravé a splatné pohledávky dlužníkovy mimo úpadek. V případě tom nelze odporovati takovému právnímu jednání, třebas by jím byli jiní věřitelé zkráceni, leč že by dlužník ve srozumění se zajištěným věřitelem uměle přivodil dřívější splatnost svého dluhu, tak na příklad, kdyby za tím účelem se zaplacením jiných splatných dluhů otálel, zaplacení to pod různými záminkami odkládal, kdyby zdržoval vyřízení sporu až do doby, kdy určitý dluh se stal splatným a pod. Než nic takového v tomto případě nebylo tvrzeno. Zejména nezdržoval žalovaný vyřízení sporu se žalobcem, nýbrž nechal dojíti ku vynesení rozsudku pro zmeškání. Nezáleží na tom, že žalovaný domáhal se s úspěchem toho, by jeho pravý a splatný dluh byl zaplacen neb alespoň zajištěn, byť i byl tak učinil jen proto, že ztratil důvěru k hospodářské mohoucnosti svého dlužníka. Právě proto je nedůležito, kdy byl rozsudek pro zmeškání Václavu G-ovi doručen, zda rozsudek ten zavdal příčinu k tomu, že žalovaný žádal na Václavu G-ovi vydání dlužního úpisu, a nezáleží ani na tom, zda žalobce byl právním jednáním, o které jde, zkrácen, jak míní soud prvý, čili nic, jak se domnívá soud odvolací. Mimo úpadek neplatí zásada stejnoměrného uspokojení všech věřitelů a právě proto nelze mimo úpadek odporovati právním jednáním dlužníkovým jen pro nadržování, pokud se týče pro znalost nezpůsobilosti k placení, jak tomu jest v řízení úpadkovém (§§ 30 a 31 konk. ř.).

Citace:

č. 4546. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 84-85.