Čís. 5056.

Proti usnesení sborového soudu druhé stolice jako soudu rekursního, jímž byla zamítnuta námitka předmětné nepříslušnosti, odvozovaná z toho, že spor nepatří před samosoudce obecného, nýbrž kausálního se nátu téhož dovolávaného sborového sondu prvé stolice, není opravného prostředku (§ 45 j. n.).
(Rozh. ze dne 19. května 1925, R II 154/25.)
Proti žalobě, zadané na sborovém soudě prvé stolice, namítl žalovaný věcnou nepříslušnost, ježto prý jest příslušným samosoudce při obchodním senátě. Soud prvé stolice námitce vyhověl, rekursní soud námitku zamítl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Podle §u 45 j. n. nelze napadati rozhodnutí sborového soudu o jeho předmětné příslušnosti z důvodu, že příslušným, spor projednati, jest jiný (na př. kausální) sborový soud. V případě, že o příslušnosti sborového soudu rozhodl soud druhé stolice platí, co uvedeno, o dotyčném rozhodnutí soudu druhé stolice. Napadeným usnesením rekursního soudu byla zamítnuta námitka předmětné nepříslušnosti sborového soudu první stolice jako soudu obecného a byl tedy tento soud jako soud obecný uznán k projednání sporu za příslušný. Podle toho, co uvedeno, není toto rozhodnutí odporovatelným, podaný dovolací rekurs do tohoto usnesení jest nepřípustným a bylo jej proto, jak se již soudem první stolice státi mělo (§ 523 c. ř. s.), odmítnouti (§ 526 c. ř. s.). Na tom nemění se ničeho, i když k projednání a rozsouzení sporu povolán jest, jako v tomto případě, samosoudce (§ 7 a) j. n.).

Citace:

č. 5056. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 958-959.