Čís. 4630.

Byla-li obecná obchodní hodnota zboží, dopraveného z tuzemska do Rakouska, vyjádřena v Kč a náhrada zaplacena rakouskou dráhou v Krak., jest pro přepočítání kursu rozhodným den reklamace a jest československý erár povinen, nahraditi rozdíl v kursu, stalo-li se placení později.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, Rv I 1854/24.) Tuzemská firma zaslala dne 7. února 1920 rakouské firmě zboží, jež bylo za dopravy na dráze vyloupeno. Škoda byla zjištěna na 2010 Kč. Zásilka byla pojištěna u žalující vídeňské pojišťovny, jež poškozenému škodu nahradila, davši si postoupiti jeho práva proti dráze. Dne 10. prosince 1920 reklamovala žalující pojišťovna u dráhy ve Vídni škodu, na jejíž úhradu jí dráha vyplatila dne 19. dubna 1923 6030 Krak. Ježto 6030 Krak. činilo v den výplaty pouze 286 Kč, domáhala se pojišťovna na čs. dráze nedoplatku 2007 Kč 14 h. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodu:
Dovolání napadá právní posouzení sporu odvolacím soudem neprávem. Správně doličuje žalovaná strana, že po reklamací škody 2010 Kč dne 10. prosince 1920 u ředitelství Jižní dráhy ve Vídni byla tato dráha podle čl. 336 obch. zák. oprávněna platiti efektivně neb v korunách rakouských podle kursu v den splatnosti, nesprávně pokládá však za den splatnosti den následující po podání zboží, tedy 8. února 1920. Toho dne nebylo ještě ani známo, zdali vznikne za přepravy na zboží nějaká škoda, tím méně, bude-li strana požadovati i náhradu. Za den úplatnosti lze dle §§ 904 a 1417 obč. zák. pokládati teprve den, kdy byla požadována náhrada, tedy den reklamace, v tomto případě 10. prosince 1920. Podstatný omyl žalované strany spočívá však v tom, že pokládá přepočítáním dlužné částky podle kursu v den splatnosti spor již za vyřízený. V pravdě jest tomu právě naopak, neboť žalobkyně se nepovažuje a nemůže považovati za poškozenou tímto přepočítáním, nýbrž opožděnou výplatou. Kdyby byla obdržela hned dne 10. prosince 1920 částku 2010 Kč přepočítanou podle kursu toho dne na rakouské koruny, byla by na vnitřní hodnotě obdržela celou požadovanou částku a neměla by důvodu, aby činila další nároky. Rakouská dráha nevyplatila jí však uznanou částku hned, nýbrž až 10. dubna 1923, když kurs rakouských korun poklesl zatím tak, že vyplacená částka rovnala se jen 2 Kč 86 h. Proto požaduje žalující pojišťovna doplatek 2007 Kč 14 h. Nárok ten jest odůvodněný, poněvadž rakouská dráha neměla jen právo platiti v domácí měně podle kursu v den reklamace, nýbrž také povinnost platiti hned toho dne. Opožděným placením utrpěla žalobkyně nejen škodu, že nemohla používati dlužného kapitálu, kteráž škoda se vyrovnává podle §u 1333 obč. zák. úrokem z prodlení, nýbrž ještě další mimořádnou škodu tím, že zatím poklesla hodnota vyplacených rakouských korun. I tuto škodu jest dráha povinna nahraditi podle §§ 1295 a 1298 obč. zák. a čl. 283 obch. zák. Škoda ta záleží v rozdílu hodnoty vyjádřené v československých korunách, na kterou měla žalobkyně nárok, totiž částky 2010 Kč, a kterou dne 10. dubna 1923 skutečně obdržela, totiž 2 Kč 86 h, proto byla žalovaná strana právem odsouzena k doplacení 2007 Kč 14 h. Okolnost, že žalobkyně jest pojišťovnou rakouskou, nemá vlivu na povinnost dráhy, nahraditi celou škodu. Tvrzení, že dráha nemůže býti činěna zodpovědnou za pokles valuty přede dnem reklamace, jest sice správné, ale nemá pro tento spor důležitosti, neboť nepožadovala se škoda a nepožaduje v ko- runách rakouských, nýbrž československých a to bez ohledu na změnu v jejich vnitřní hodnotě.

Citace:

č. 4630. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 224-226.