Čís. 5051.

§ 79 pojišťovacího řádu ze dne 22. listopadu 1915, čís. 343 ř. zák. byl zrušen §em 170 poj. zák. ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák.
Předpisy §u 79 poj. zák. ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. nevešly dosud v platnost.
Byly-li pojišťovnou složeny na soudě zabavené a věřiteli k vybrání přikázané požární náhrady, poněvadž si i jiné osoby činí na ně nárok, jde o případ §u 307 ex. ř. (§ 1425 obč. zák.) a jest náhrady rozvrhnouti podle zásad §§ 283/287 ex. ř.; dle §u 65 ex. ř. jest tu 8denní lhůta rekursní.
(Rozh. ze dne 19. května 1925, R II 122/25.)
Soud prvé stolice rozvrhl zbytek požární náhrady, složený na soudě. Rekursní soud odmítl rekurs pro opožděnost, ježto byl podán až 14. den po doručení napadeného usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
První soudce, zahajuje řízení o rozvrhu požárních náhrad, dovolává se §u 79 pojišťovacího řádu ze dne 22. listopadu 1915, čís. 343 ř. zák. Ale řád tento byl zrušen §em 170 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. jímž zaveden byl nový pojišťovací řád, a mohlo by tedy jíti jen o předpis §u 79 tohoto nového pojišťovacího řádu. Avšak § 79 ne vešel dosud v platnost, a proto nemůže přijíti v úvahu ani předpis jeho posledního odstavce, že soud má rozděliti pojišťovací sumy, na soudě složené, používaje předpisů exekučního řádu o rozvrhu nejvyššího podání při vnucené dražbě nemovitostí. Proto řízení, které prvý soudce zahájil za tím účelem, aby rozvrhl zbytek pojišťovací sumy, která prý nebyla vyčerpána obnovou shořelého stavení, nelze na základě §u 79 poj. řádu ať starého ať nového pokládati za řízení, pro něž platí exekuční řád. K vůli úplnosti se podotýká, že v době, kdy stěžovateli usnesením ze dne 8. října 1924 byla povolena exekuce zabavením a přikázáním sporných pojišťovacích částek, bylo sice dražební řízení ohledně vyhořelé reality v běhu, ale že toto dražební řízení bylo v listopadu 1924 zrušeno, kdežto prvý soudce provedl rozvrh zbytku pojišťovacích částek až v únoru 1925, takže tento rozvrh nemohl již býti po rozumu §u 215 čís. 4 ex. ř. v souvislosti s dražebním řízením ohledně shořelé nemovitosti, aniž součástkou a dokončením řízení tohoto. Avšak rozvrh ten jest úkonem exekučního řízení na základě jiného předpisu. Činí-li si na pohledávku, která k vybrání byla přikázána, nárok kromě vymáhajícího věřitele i jiné osoby, jest podle §u 307 ex. ř. poddlužník oprávněn a v určitých případech i povinen, aby pohledávku složil u exekučního soudu pro všechny tyto osoby (§ 1425 obč. zák.). Složenou pohledávku jest dle zásad §§ 283 až 287 ex. ř. rozvrhnouti. (Srv. Fürstl rak. civ. proc. zák. vyd. 1899 sv. II. str. 623, Neumannův komentář k ex. ř. výkl. k §u 307 ex. ř.). A o takový případ tu jde. V exekuční věci stěžovatele proti Marii B-ové o 4000 Kč a 1100 Kč byly usnesením okresního soudu v R. ze dne 18. října 1924 zabaveny a tomuto věřiteli k vybrání přikázány požární náhrady z pojistek »S.« a »L.« a ústavy tyto, odvolávajíce se na toto usnesení a na to, že si i jiné osoby činí a činiti mohou nárok na vyměřené požární náhrady, složily částky ty k soudu. Jde tedy o případ §u 307 ex. ř. a jest rozvrh, o který jde, částkou řízení exekučního, a v důsledku toho platí tu dle §u 65 ex. ř. osmidenní lhůta rekursní. Právem proto byl druhou stolicí rekurs do usnesení prvé stolice, který — jak dodatečným šetřením zjištěno — podán byl na poštu čtrnáctý den po doručení, odmítnut jako opožděný.

Citace:

č. 5051. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 946-947.