Čís. 4740.

Lze postoupiti i budoucí pohledávku, pokud není pochybnosti o osobě příštího dlužníka a o pohledávce samotné co do jejího vzniku.
Nelze soudně zabaviti pohledávku, jež byla již postoupena osobě třetí.
(Rozh. ze dne 25. února 1925, Rv II 32/25.)
Josef R. postoupil pohledávku, kterou měl vůči zemské pokladně z důvodu prováděných staveb, písemně dne 20. dubna 1923 žalované bance. Pohledávka ta byla teprve po tomto postupu pro žalující nemocenskou pokladnu soudně zabavena a jí k vybrání přikázána. Zemská pokladna složila dne 29. února 1924 na soudě peníz, jejž dlužila Josefu R-ovi. Žaloba nemocenské pokladny na banku o uznání, že z peněz, složených zemskou pokladnou, přísluší část 18890 Kč 61 h žalobkyni, a o svolení k vyplacení oné části žalobkyni byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem mimo jiné z těchto důvodů: Postupem ze dne 20. dubna 1923 přestal býti R. majitelem pohledávky a žalovaná jako postupnice stala se její vlastnicí. Zemský výbor jako poddlužník musí vzhledem k tomu, že pohledávka byla teprve po postupu zabavena, dbáti tohoto převodu. Stanoví-li se v §u 294 ex. ř., že dlužníku se má zakázati, aby se svou pohledávkou nenakládal, zejména, by jí nevybral, jest tím jenom jasně řečeno, že soudní zákaz může se setkati s právním účinkem jenom tehdy, je-li pohledávka v době doručení soudního zákazu dosud majetkem dlužníkovým. Poněvadž ale v tomto případě bylo zjištěno, že pohledávka v době doručení soudního zákazu majetkem dlužníkovým již nebyla a že byla již majetkem žalované banky, jest onen soudní zákaz právně bezúčinným. Nárok žalobní domáhající se na žalované uznání, že z peněz, uložených zemskou pokladnou u schovacího úřadu soudního přísluší jí část 18890 Kč 61 h není zákonem ospravedlněn. Odvolatelka vytýká rozsudku nesprávné právní posouzení také po té stránce, že první soud přehlíží, že postup jest vůbec neplatným, poněvadž se stal v době, kdy pohledávka R-ova vůči zemskému výboru ještě neexistovala. Také tato výtka jest neospravedlněnou. První soud zjistil, že převod pohledávky (ústně) se stal počátkem dubna a že písemně se stal 20. dubna 1923. Nezáleží na tom, že pohledávka v době postupu nebyla ještě existentní, stala se však existentní dne 21. dubna 1923, kdy zemská stavební správa R-a uvědomila o přijetí jeho nabídky (čl. 321 obch. zák.), takže postup stal se před soudním zabavením a přikázáním pohledávky k vybrání právně účinným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka, uplatňujíc neplatnost postupu pohledávky před jejím vznikem, přehlíží, že sama vymohla si zájem a přikázání pohledávky té před 21. dubnem 1923, kdy podle jejího tvrzení pohledávka vznikla, a že by sama nemohla uplatniti právo na tuto pohledávku, kdyby byl správným názor, jí hájený. Ve skutečnosti je však možným i postup budoucí pohledávky, pokud není pochybnosti o osobě příštího dlužníka, a zejména i o pohledávce samotné co do jejího vzniku. V tomto případě šlo o přijetí nabídky R-ovy na provedení díla pro zemský výbor, takže bylo předem jisto, že půjde o pohledávku za provedené dílo proti jeho objednateli. Další vývody dovolatelčiny spočívají na nesprávném výkladu §u 1395 obč. zák. Postup pohledávky stal se úmluvou mezi původním věřitelem a jejím nabyvatelem. Tímto okamžikem přestal R. býti věřitelem, a nemohli již věřitelé jeho nabýti práv na postoupenou pohledávku, jež mu již nenáležela.

Citace:

č. 4740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 420-421.