Čís. 4906.

»Zjednáním« věcí movitých ve smyslu čl. 271 čís. 1 obch. zák. jest rozuměti jakékoliv úplatné právní jednání mezi živými, směřující k nabytí vlastnictví oněch movitostí, jež mají býti zcizeny. Zjednáním není nabyti bezplatné nebo jednostranné, zejména získání věcí prvovýrobou, ať již na vlastním nebo snad zpachtovaném pozemku.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1925, R I 81/25.)
Rejstříkový soud povolil, by byla do rejstříku zapsána veřejná obchodní společnost »K. a B., provozování žulových lomů v S. a Ž., výroba dlažebního kamene«. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zamítl návrh na zápis do rejstříku.
Důvody:
Veřejnou společností ve smyslu obchodního zákona jest sdružení dvou nebo více osob ku provozování obchodů pod společnou firmou na společný účet (čl. 85 obch. zák.). Jednou z podstatných náležitostí jest tedy, by provoz podniku byl obchodem ve smyslu čl. 271 a násl. obch. zák. V tomto případě jde o »provozování žulových lomů v S. a Ž., výroba dlažebního kamene«. Nehledíc ani k tomu, že dle obsahu opovědí bylo žádáno o vyznačení předmětu podniku jen jako »provozování žulových lomů v S. a Ž.«, nikoli také »výroba dlažebního kamene« a že dle konaných zjištění jde o provoz lomů jen v Ž. a nikoli také v S., není provedený již zápis firmy »K. a B.« jako veřejné společnosti zákonem odůvodněn. Dle stavu věci mohlo by se jednati jen o obchody ve smyslu čl. 271 čís. 1 obch. zák., to jest o koupi neb jinaké zjednání věcí movitých za účelem jich dalšího zcizení. »Zjednáním« jest rozuměti jakékoli úplatné právní jednání mezi živými, směřující k nabytí vlastnictví oněch movitostí, jež mají býti dále zcizeny. Naproti tomu není zjednáním v tomto smyslu nabytí bezplatné neb jednostranné, zejména získání oněch věcí prvovýrobou, ať již na vlastním nebo snad zpachtovaném pozemku. V tomto případě jde o lámání žuly a její prodej, pokud se týče o výrobu dlažebního kamene ze žuly, získané z lomu, připsaného vlastnicky jednou polovicí Josefu K-ovi, jednou čtvrtinou Karlu B-ovi a jednou čtvrtinou Antonii B-ové, tudíž z části společníkům, z části osobě mimo společnost. Aby tedy z lomu toho mohla těžiti společnost jako taková, musila ho získati buď jako součást společenského jmění, nebo nabýti práva k lámání kamene. Že by šlo o přínos, společníci výslovně popírají, netvrdí však ani, že by oni neb Antonie B-ová své podíly na lomu byli společnosti za účelem provozu lámání kamene propachtovali neb kámen jinak úplatně přenechali. Naopak z výpovědí společníků, jmenovitě Josefa k-a a Antonie B-ové vyplývá, že všichni po čas trvání společnosti své podíly na lomu bezplatně věnovali společenským účelům. Pak ale schází podstatná známka obchodu, t. j. úplatné zjednání věcí movitých (kamene) za účelem dalšího jich zcizení (čl. 271 čís. 1 obch. zák.). Nejde-li však o obchod, není společnost obchodníkem dle obchodního zákona (čl. 4, 5, 85 obch. zák.), není oprávněna vésti firmu a nemůže býti zapsána do obchodního rejstříku (§ 7 uvoz. zák. k obch. zák., čl. 85 obch. zák.). Byl-li přes to zápis povolen, jest to ve zřejmém rozporu se zákonem a jest dovolací rekurs v ustanovení §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. odůvodněn.

Citace:

č. 4906. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 707-708.