Čís. 4652.

K zápisu odštěpného závodu, opovídaného veřejnou společností, jejímž společníkem jest akciová společnost na Slovensku, majitel to hlavního závodu, vyžaduje se státního schválení, pakli má akciové společnosti příslušeti výhradný vliv na směr a rozsah odštěpného závodu.

(Rozh. ze dne 10. února 1925, R I 98/25.)
Rejstříkový soud (obchodní soud v Praze) vrátil opovídající veřejné společnosti v Trenčíně opověď pobočního závodu v Praze,
k doplnění mimo jiné v tomto směru: Buď předloženo povolení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvy financí a obchodu ku zřízení této
filiálky, neboť dle §u 3 d) nař. ze dne 27. července 1920, čís. 465 sb.
z. a n. jest třeba zvláštního státního povolení ke zřizování pobočných ústavů akciových společností v místech (Praha), na která se nevztahuje
působnost zákonných předpisů, platných v sídle společnosti (Trenčín).
Zde opovídá odštěpný závod ovšem veřejná společnost, avšak společníkem jejím jest akciová společnost v Trenčíně, která pod firmou veřejné společnosti v Praze odštěpný závod provozovati chce. Nutno tedy
i v tomto případě žádati státní povolení, poněvadž by jinak bylo možno
uvedený předpis nařízení číslo 465/20 vůbec obcházeti. Rekursní
soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice ze
správných důvodů vyžaduje výkaz tam uvedeného povolení podle §u 3
lit. d) správně lit. c) vládn. nař. čís. 465/1920. Dle opovědí a příloh
akciová společnost se sídlem v Trenčíně má za předmět provozování
zřízení továrny na výrobu borovičky, slivovice, koňaku, likéru, rumu,
octa a jiných předmětů, do tohoto oboru spadajících, a též prodej lihovin ve velkém i malém a provozování obchodů do tohoto oboru spadajícími jinými předměty. Když tedy v Pražské odbočce veřejné obchodní
společnosti firmy »Bratia H. a spol.« dle opovědí živnostenské má se
provozovati velkoobchod lihovinami a likéry a veřejnými společníky
jsou zejména tato akciová společnost a dále hlavní k samostatnému znamenání firmy Bratia H. a spol. oprávněný společník Karel A., ředitel této
akciové společnosti, jest patrno, že jest v podstatě týž obchod jak u odštěpného pražského závodu, tak i u veřejné společnice, totiž akciové
společnosti, takže žádaný zápis odštěpného pražského závodu bez státního povolení, dle §u 3 písm. c) vlád. nařízení ze dne 27. července 1920,
čís. 465 sb. z. a n. byl by v podstatě obcházením tohoto vlád. nařízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V nesporném řízení jest dle §u 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854,
čís. 208 ř. zák. dovolací rekurs proti usnesení rekursního soudu, jímž
bylo usnesení prvého soudu potvrzeno, přípustným jen tehdy, je-li napadené usnesení ve zřejmém rozporu se zákonem neb se spisy, nebo
je-li zmatečným. V tomto případě není žádné z těchto podmínek, dovolací rekurs není odůvodněn a stačí poukázati ku správným důvodům
usnesení rekursního soudu, k nimž se vzhledem k vývodům dovolacího
rekursu dodává ještě toto: Oba soudy nižších stolic správně poukazují
k tomu, že jde v podstatě jen o umožnění provozu odštěpného závodu
akciové společnosti se sídlem v Trenčíně — pod rouškou veřejné společnosti a s obejitím předpisu §u 3 c) nařízení ze dne 27. července 1920,
čís. 465 sb. z. a n. To plyne již z totožnosti předmětu obchodování u
obou společností a z okolnosti, že člen správní rady (správy) akciové
společnosti, současně veřejný společník firmy Bratia H. a spol. Karel A.
sám jediný má býti oprávněn samostatně firmu posléz uvedenou znamenati, kteréžto právo ostatním společníkům příslušeti má jen kolektivně
a to opět vždy jen s Karlem A-em. Tím však má býti právě zabezpečen
výhradný vliv akciové společnosti, jež mimo to sama jest veřejným společníkem, na směr a rozsah obchodování pobočného závodu veřejné společnosti, takže samostatnost této, jako právního podmětu, mizí na pouhou formu a provoz závodu ocitá se vlastně v rukou akciové společnosti.
Takovémuto převodu působnosti akciové společnosti bez státního svolení v místo, na které se nevztahuje působnost zákonných předpisů platných v sídle společnosti, chce však právě čeliti nařízení vlády ze dne
27. července 1920, čís. 465 sb. z. a n. a jest zcela nerozhodno, že jest
nařízení toto obmezeno na dobu mimořádných poměrů; stačí, že toho
času ještě platí. Nejde tudíž o znemožnění zřízení pobočného závodu
veřejné společnosti pod firmou Bratia H. a spol., nýbrž o to, aby bylo
vyhověno předpisům, jichž nutno dbáti vzhledem ku zvláštní struktuře
a skutečné podstatě této veřejné společnosti.

Citace:

č. 4652. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 260-262.