Čís. 4557.
Lze se domáhati i vydání soukromé listiny, která, nevyhovujíc předpisům §u 294 c. ř. s., nemá průvodní moci, ale jejíž vydání jest odůvodněno předpisy §u 304 čís. 3 c. ř. s. a čl. 43 uv. zák. k с. ř. s. K pojmu společné listiny ve smyslu posledního odstavce §u 304 c. ř. s. Provisní knihu nelze pokládati za listinu společnou.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1925, Rv I 1643/24.)
Žalobce koupil od žalovaného závod, jejž vedl dále pod dosavadní firmou V. A. S. Žalovaný cestoval po té pro firmu a měl nárok na 20% provise z čistého zisku obchodů jím uzavřených. Tvrdě, že žalovaný vedl si zvláštní knihu, do níž zapisoval uzavřené obchody, domáhal se na něm žalobce vydání této knihy. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel vidí dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. v tom, že soud odvolací provisní knihu žalovaného, o jejíž vydání se žalobci jedná, neshledává vůbec soukromou listinou, z toho důvodu, že nikým není podepsána. Soud dovolací nesdílí tento názor soudu odvolacího, neboť nemůže býti pochybnosti, že dle §u 304 čís. 3 c. ř. s. (dle čl. 43 uvoz. zák. k с. ř. s.) žalobce domáhati se může vydání soukromé listiny, která, nevyhovujíc předpisům §u 294 c. ř. s., sice průvodní moci tam uvedené nemá, jejíž vydání však ve smyslu oněch zákonných předpisů jest odůvodněno. Jeví se proto v tomto směru dovolání žalobcovo důvodným. Jiná jest otázka, zda provisní knihu žalovaným vedenou a dle jeho tvrzení totožnou se zápisníkem, který při svém výslechu jako strana soudu předložil, považovati lze za listinu společnou. Otázku tuto zodpověděly oba nižší soudy záporně a soud dovolací shledává tento jejich právní názor správným. Civilní řád soudní nedefinuje pojmu listiny společné. Dle posledního odstavce §u 304 c. ř. s. nemůže býti pochybnosti, že při listině společné jednati se musí o listinu, jejíž obsah činí ji způsobilým důkazním prostředkem pro obě strany, buď, že listina ve prospěch obou stran byla zřízena (závěť, zavazující prohlášení obou stran, prvopis rozhodčího nálezu a pod.), nebo že jde tu o listinu, obsahující úpravu právních poměrů obou stran (kupní smlouvy, soudní rozhodnutí o společných nárocích a pod.). Provisní kniha, jejíž vydání se žalobce na žalovaném v tomto sporu domáhá, nemá dle své podstaty ani jedné ani druhé z oněch náležitostí, které by ji činily společnou listinou ve smyslu §u 304 čís. 3 c. ř. s. Žalovaný nebyl k jejímu vedení ani po zákonu povinen, ani smluvně zavázán, a kdyby byl této knihy vůbec nevedl, neporušil by nějaké své povinnosti vůči firmě V. A. S., a táž byla by musila provisi, žalovanému příslušející, dle svých obchodních knih, k jejichž vedení jako protokolovaná firma byla povinna, vypočísti, po případě jiným od zápisek žalovaného neodvislým způsobem zjistiti. Pakliže firma V. A. S. tímto způsobem své obchodní knihy nevedla, a výši provise žalovanému příslušející ani jinak zjistiti nemůže, nestávají se proto soukromé zápisky žalovaného společnou listinou ve smyslu §u 304 čís. 3 c. ř. s. Není-li však provisní kniha, jejíhož vydání žalobce na žalovaném se domáhá, listinou společnou ve smyslu §u 304 čís. 3 c. ř. s., jest rozhodnutí soudu odvolacího, zamítající vydání této knihy, ať již táž jest se zápisníkem žalovaným při jeho výslechu jako strana předloženým totožná, čili nic, správným.