Čís. 4642.

Přípustnost exekuce proti vyrovnacímu dlužníku nelze posuzovati dle dne, kdy exekuční návrh došel na soud, nýbrž dle dno usnesení povolujícího exekuci. Účinky vyrovnávacího řízení nastávají počátkem dne, kdy byla vyhláška vyvěšena na úřední desku.
Přeměna exekuce zajišťovací v uhražovací jest po zahájení vyrovnacího řízení a po dobu jeho trvání nepřípustná. Byla-li přes to povolena, jest i dlužník oprávněn ku stížnosti.
(Rozh. ze dne 5. února 1925, R I 74/25.)
Soud prvé stolice povolil vymáhajícímu věřiteli proti pozůstalosti Floriána H-a, o jejímž jmění bylo dne 9. prosince 1924 zahájeno vyrovnávací řízení, usnesením z téhož dne (9. prosince 1924) exekucí přikázáním k vybrání pohledávek, jež byly zabaveny usnesením ze dne 23. září 1924, 2., 5., 11. a 15. listopadu 1924. Rekursní soud nevyhověl rekursu dlužnice, pokud šlo o pohledávku zabavenou usnesením ze dne 23. září 1924, ohledně ostatních pohledávek pak exekuční návrh zamítl. Důvody: Usnesením ze dne 9. prosince 1924 zavedeno bylo vyrovnávací řízení o pozůstalosti Floriána H-a a téhož dne byl edikt o tom vyvěšen na soudní tabuli vyrovnávacího soudu. Tímto dnem tedy dle §u 7 vyr. ř. nastaly právní účinky zahájení vyrovnávacího řízení. Dle §u 12 vyr. ř. práva na oddělení, jež byla nově nabyta v posledních šedesáti dnech před zahájením řízení vyrovnávacího exekucí uhražovací nebo zajišťovací, zanikají zahájením řízení, práva ta však znovu obživnou, zastaví-li se řízení. Předmětem stížnosti jsou pohledávky, které byly pro vymáhající stranu zabaveny zajišťovací exekucí. Z pohledávek těchto zabavena byla (§ 294 ex. ř. — dle dne doručení příkazu platebního poddlužníku) usnesením ze dne 23. září 1924 pohledávka u firmy P. dne 25. září 1924, tedy dříve než v posledních 60 dnech před zahájením řízení vyrovnávacího a proto se pohledávky této ustanovení §u 12 vyr. ř. netýče, stížnost proti usnesení prvého soudce, pokud jde o tuto pohledávku není důvodnou a nebylo jí proto vyhověno a v tomto směru bylo usnesení prvého soudce potvrzeno. Pokud však jde o pohledávky, zabavené usneseními z 2., 5., 11. a 15. listopadu 1924, stalo se zabavení jejich vesměs v posledních 60 dnech před zahájením řízení a proto práva zástavní na pohledávky ty zanikla zahájením řízení vyrovnávacího. Poněvadž pohledávky ty následkem ustanovení §u 12 vyr. ř. nelze pokládati za zabaveny, nemůže býti povoleno ani přikázání pohledávek těch k vybrání, které předpokládá pohledávky zabavené (§§ 303, 308 ex. ř.) a od zahájení řízení na věcech dlužníkových práva zástavního nabýti nelze (§ 10 vyr. ř.). Z důvodu toho měl prvý soudce v tomto směru návrh vymáhající strany na exekuci přikázáním oněch pohledávek k vybrání zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Názoru dovolacího rekursu, že přípustnost exekuce proti vyrovnávacímu dlužníku jest posuzovati dle doby, kdy exekuční návrh došel na soud, nelze přisvědčiti. Rozhodným jest v tomto případě den usnesení exekuci povolujícího, neboť teprve toto usnesení bylo základem pro nabytí soudcovského práva zástavního. Dle §u 7 vyr. řádu nastávají účinky vyrovnávacího řízení početím dne, kterého byl edikt vyvěšen na úřední desku soudu vyrovnávacího. Usnesení prvého soudu bylo vydáno zrovna v den vývěsu ediktu, tudíž v době, kdy již předpis §u 10 vyrovnávacího řízení byl účinným, a tudíž nemělo býti již vydáno. Nerozhodno jest, zda soud exekuční, návrh vyřizující, o onom vývěsu ediktu věděl. Dovolací stěžovatelka uvádí dále, že rekurs povinné strany do usnesení prvé stolice měl býti jako bezpředmětný odmítnut, ježto šlo o oddělovací práva dle §u 12 vyr. ř. uhaslá, a zároveň vytýká, že povolené přikázání k vybrání pohledávek jako řízení zpeněžovací může býti dle §u 12 vyr. řádu. V žádosti vyrovnávacího komisaře nebo na návrh vyrovnávacího správce a ne též k návrhu dlužníkovu zrušeno. Ale dovolací stěžovatelka přehlíží, že nešlo jen o povolení přikázání, nýbrž o přeměnu exekuce zajišťovací v uhražovací. Povolením takovéto přeměny zakládá se však po rozumu §u 10 vyr. ř. nové právo oddělovací, které teprve může dle §u 303 a násl ex. ř. vésti k řízení zpeněžovacímu. Proto přeměnu exekuce zajišťovací v uhražovací nelze povoliti po zahájení vyrovnávacího řízení a po dobu jeho trvání, kterouž zásadu vyslovil již tento nejvyšší soud ve svém rozhodnutí čís. sb. n. s. 2235. Není tedy rekurs dlužníkův bezpředmětným a správným jest usnesení druhé stolice.

Citace:

č. 4642. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 245-246.