Čís. 4793.
Ručení hostinského za úraz, spadl-li napilý host, jda na záchod, do sklepa.
(Rozh. ze dne 10. března 1925, Rv I 234/25.) Žalobce, jda podnapilý v noci v hostinci žalovaného na záchod, otevřel omylem dvéře do sklepa, spadl tam a poranil se. Žalobní nárok na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud uznal žalobní nárok z polovice důvodem po právu, shledav spoluzavinění žalobce v jeho opilosti, zavinění žalovaného pak v těchto okolnostech: Při místním ohledání bylo zjištěno, že ukazovatel s nápisem »pro pány« byl na zdi naproti sklepu, avšak nepřečníval tuto zeď. Tento ukazovatel by ukazoval v prodloužené přímce na protější stěnu vedle sklepa na místo, které jest vzdáleno od hrany této stěny 12 cm. Vida tento ukazovatel, který neukazuje dále do koridoru, nýbrž ve směru ke sklepu a to 12 cm od hrany zdi, musil žalobce míti za to, že záchod pro pány se tam nalézá, a bylo skutečně vinou žalovaného, že tento ukazovatel nebyl upevněn na levé straně zdi, kde by ukazoval do koridoru. Bylo však také vinou žalovaného, že, jak zjištěno, dveře ke sklepu mohly býti otevřeny pouhým otočením klíče, a že hned za dveřmi se nacházejí schody, které vedou dolů do sklepa, z nichž prvý schod jest vysoký 21 cm. Nejvyšší soud uznal žalobní nárok důvodem zcela po právu.
Důvody:
Opodstatněn jest dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. Odvolací soud uznav podle svých zjištění, že jde u stran o oboustranné zavinění na žalobcově úrazu, spatřuje zavinění žalobcovo v tom, že v době úrazu nebyl již střízlivým, že, kdyby nebyl býval docela opilým, mohl věnovati více pozornosti místním poměrům, když mu nebyly známy, a že, když požití alkoholu ho učinilo nezpůsobilým k uvažování, to je příčinou, že když spatřil nadpis »sklep« ihned se nezarazil. Dovolací soud nepovažuje žalobcovu opilost samu o sobě za civilně-právní zavinění, ta by přicházela teprve tehdy v úvahu, kdyby byla s jeho úrazem v takové příčinné souvislosti, že by souvislost tato úplně vylučovala cizí zaviněni. Dovolací soud uvážil, že škodlivá, žalobci se přihodivší událost, mohla se zcela dobře přihoditi i úplně střízlivé osobě, ale při tom nepouští se zřetele, že žalovaný jako hostinský v nočním lokále již podle povahy své živnosti musil počítati s opilostí hostů, že opilost hostů nebyla u něho mimořádným zjevem. Podle §u 18 odstavec třetí živn. řádu musí býti při propůjčování koncessí, v §u 16 tohoto řádu uvedených, k nimž náleží i živnost žalovaného, dbáno také způsobilosti místnosti, ve které je provozována dotčená živnost, což mělo ohlas při propůjčení živnosti, o kterou běží, neboť toto bylo podle spisů podmíněno, aby chodba k záchodu a schody tamže byly řádně osvětleny a přístup k záchodu) aby byl nadpisy a ukazovateli tak zřetelně označen, aby bylo vyloučeno nějaké zbloudění. Ale vedle těchto nařízení úředních ještě i zákon ukládal v §§ 1297 a 1299 obč. zák. žalovanému zvlášť, by pravidelnostem provozu své živnosti věnoval zvýšenou pozornost, jejíž nedostatek musí zastupovati. Dovolací soud míní, že by se bylo žalobcovu úrazu předešlo zcela jednoduchým způsobem, kdyby šálivé dveře u sklepa byly uzamčeny a klíč byl uschován, a dále, že byl žalovaný právě s hlediska §u 1299 obč. zák. tímto opatřením povinen. Když ho zanedbal, zavinil tím sám a výhradně žalobcův úraz. Toto pojetí nemá dovolací soud vyvráceno dovolacími vývody žalovaného, spatřujícího výhradné zavinění žalobcovo v jeho opilosti, v jeho nadměrné bezstarostnosti a dále v tom, že se při otevření sklepa nezastavil, což odůvodňuje žalovaný dále ještě tím, že se v místnostech těch dosud nikdy nic nepřihodilo, a, co se přihodilo žalobci, že se to stalo tím, že byl následkem své opilosti nepozorným.