Čís. 4568.
Převzetí díla za úhrnnou sumu není převzetím díla podle rozpočtu (§ 1170 a) obč. zák.). Podnikatel nemá však ani tu nároku na zvýšení úplaty.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1925, Rv I 1638/24.)
Žalující firma ujednala se žalovaným, že mu provede stavitelské práce za úhrnnou odměnu 40000 Kč, některé práce však nebyly do úhrnné odměny zahrnuty. Žalobu, jíž domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení 111408 Kč 12 h, procesní soud prvé stolice zamítl, přiznav žalobkyni pouze umluvených 40000 Kč, za práce nepaušalované pak 14998 Kč, kterážto celková úplata však nedosahovala vzájemné pohledávky žalovaného 63000 Kč. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl po právní stránce v důvodech: Převzala-li odvolatelka provedení zadaných jí prací za určitý paušální obnos, jest také povinna, splniti smlouvu tak, jak byla ujednána, bez ohledu na to, zda s paušálem ujednaným na práce ty vystačila či nikoli, poněvadž v případě, kde odměna za práce byla smluvena paušálním penízem, musí podnikatel celé nebezpečí víceprací a většího nákladu nésti sám, ježto mu na druhé straně připadá zase užitek, ukáže-li se během práce, že náklad je menším, než očekával. Případ, kde bylo provedení díla zadáno podnikateli za určitý obnos, není vůbec v zákoně řešen a nelze jej proto stavěti na roveň případu, kde byl rozpočet — ať již se zárukou jeho správnosti nebo bez ní — vyhotoven, a proto nebylo soudu procesnímu třeba, řešiti otázku, o který z obou případů § 1170 a) obč. zák. tu jde.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co do výtky nesprávného posouzení právního (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), žalobkyně, tvrdíc, že tu není předpokladů §u 1170 a) obč. zák., brojí proti něčemu, co odvolací soud ani nevyslovil. Naopak odvolací soud vychází z předpokladu, že případ, kde bylo provedení díla zadáno podnikateli za určitý paušální peníz, nelze stavěti na roveň případu, kde byla smlouva opřena o rozpočet nákladů, a to právem. Rozpočet nákladů a paušální odměna jsou pojmy navzájem se vylučující. Při rozpočtu nákladů se smluvený úhrnný náklad rozčlánkuje zevrubně v jednotlivé položky, kdežto, ujednána-li paušální odměna, vůbec žádné položky se neuvádějí. V takovém případě nese podnikatel nebezpečí větších prací vždy a bez jakéhokoliv omezení, stejně jako mu připadá celý zisk, není-li třeba tolik prací, kolik předpokládal, leč že by tu byly podmínky pro naříkatelnost smlouvy dle §u 871 obč. zák. V tom směru však žalobkyně v prvé stolici ničeho netvrdila. (Srvn. zprávu komise pro záležitosti justiční o osnově zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení obecného zákoníka občanského čís. 78 příloh k těsnopisným protokolům panské sněmovny 21. zasedání 1912 str. 367; Ehrenzweig 1920 II. str. 478 a poznámka 51; Mayr III. str. 256; Zentralblatt 1919, čís. 86; rozh. Rv I 482/22.) Pro předpoklad, že by úmluva tak jak byla zjištěna, měla pouze význam přibližného odhadu stavebních nákladů, neposkytují zjištění nižších soudů opory. Proč by závazné ujednání paušální odměny vyžadovalo písemného vyhotovení, nelze pochopiti; poukaz k rozhodnutí čís. 1591 sb. n. s. jest nemístný, neboť nejde tu o rozpočet dle §u 1170 a) obč. zák. Žalovaný uznal nárok žalobkyně za práce, které byly později mimo paušál objednány; za tyto práce byla také žalobkyni přiznána zvláštní odměna. Poněvadž jde o práce mimopaušální, nelze tvrditi, že se žalovaný objednáním jich vzdal původní úmluvy paušální. Jestliže se žalobkyně zklamala co do předpokladů, z kterých vycházela při paušalování odměny, a na díle prodělala, jde to na její vrub, a nelze žalovanému vytýkati bezdůvodné obohacení, aniž že jedná proti dobrým mravům, když trvá na úmluvě, učiněné se žalobkyní.