Čís. 4792.
Zmocnění, by zmocněnec provedl vše, co uzná za potřebné k hájeni práv a zájmů zmocnitele, nenahrazuje zvláštního zmocněni podle §u 1008 obč. zák. Pod ustanovení §u 1008 obč. zák. spadá též smír za řízeni dle zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. Dohoda za vyvlastňovacího řízeni dle tohoto zákona nemusí se týkati právě toho pozemku, o jehož vyvlastněni bylo původně zažádáno.
(Rozh. ze dne 10. března 1925, Rv I 214/25.)
Žalobce zažádal u okresní politické správy o vyvlastnení pozemku č. k. 39/1, náležejícího žalovanému, dle zákona o stavebním ruchu. Za komisionelního řízení dohodl se žalobce se zástupcem žalovaného, že na místo pozemku č. kat. 39/1 odkoupí od žalovaného pozemek č. kat. 115/11. Ježto žalovaný se zdráhal podepsati kupní smlouvu ohledně tohoto pozemku, žaloval ho žalobce o splnění kupní smlouvy. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Spisům nižších stolic odporujícím předpokladem skutkovým, položeným odvolacímu rozsudku za základ v jeho podstatné části jest dovolateli názor odvolacího soudu, že, když při vyvlastňovacím řízení byla uzavřena dohoda o části pozemku čís. kat. 115/1, nejde o dohodu ve správním řízení, nýbrž o odprodej pozemku. Dovolatel poukazuje k tomu, že dohoda se stala právě v řízení, zahájeném na jeho žádost před vyvlastňovací komisí, že byla řádně protokolována řídícím komisařem a že ji proto sluší považovati za dohodu podle §u 5 (4) zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. Nejde tím o důvod podle čís. 3 §u 503 c. ř. s., neboť nejde o vadný předpoklad skutkový, nýbrž o právní závěr odvolacího soudu, jehož správnost může býti přezkoumána teprve při důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. Tento prováděje, vychází dovolatel především ze správného hlediska, že vyvlastňovací řízení podle shora citovaného zákona tvořilo jednotný celek, do jehož rámce zapadala a jehož součást tvořila i dohoda u příležitosti tohoto řízení ujednaná, týkající se pozemku čís. kat. 115/1, že proto nelze schváliti právní názor odvolacího soudu, že platná dohoda mohla býti uzavřena pouze potud, pokud jejím předmětem byl pozemek, jehož se týkalo zahájené řízení vyvlastňovací. Nelze z doslovu zákona vyčisti, že by dohoda, uzavřená mezi stranami za vyvlastňovacího řízení, musila se týkati zrovna jenom pozemku, o jehož vyvlastnění bylo původně zažádáno. Než tím není ničeho získáno pro dovolatelovo stanovisko, neboť plnou moc ze dne 27. prosince 1911 nelze považovati za zvláštní zmocnění ve smyslu §u 1008 obč. zák. Zmocnění v této plné moci, by Václav M. předsevzal vše, co uzná za potřebné к hájení práv a zájmů žalovaného, nevyhovuje, jak zřejmo z ustanovení §§ 1007 a 1008 obč. zák., přesnému zákonnému předpisu, že co do uzavření smíru a co do zcizení věcí jménem druhého vyžaduje se zvláštní plná moc, která zní na tyto druhy právních jednání. § 1008 obč. zák. mluví všeobecně o smírech a platí proto také pro dohody ve smyslu §u 5 (4) zákona o stavebním ruchu a pro zcizení nemovitostí, jež tyto dohody po případě obsahují. Právem proto nižší soudy žalobě nevyhověly.