Čís. 4733.

Vzešel-li nárok na zaplacení kupní ceny před zahájením vyrovnávacího řízení, nemůže prodatel získati výhodnějšího pořadí než ostatní věřitelé vyrovnávacího dlužníka. Nárok na zaplacení kupní ceny vzchází již dojednáním trhové smlouvy.
(Rozh. ze dne 25. února 1925, Rv I 1732/24.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném zaplacení kupní ceny za zboží dle faktur ze dne 20. a 21. prosince 1922. Dne 3. února 1923 bylo o jmění žalovaného zahájeno řízení vyrovnávací, dne 5. února 1923 vyzvedl si žalovaný zboží na dráze. Žalobě o zaplacení plné kupní ceny procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Soud druhé stolice správně vyslovil, že se žalující firma v této rozepři domáhá na žalovaném zaplacení celých kupních cen za zboží, účtovaných ve fakturách ze dne 20. a 21. prosince 1922, v úhrnné částce 6180 Kč. Uvedla-li žalobkyně ve sporu, že podle kupní smlouvy měla k prodanému zboží vyhrazeno vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny, což bylo také prvním soudem zjištěno, a je-li nesporno, že žalovaný 5. února 1923, tedy po zahájení vyrovnávacího řízení, které bylo vyhlášeno na soudní desce dne 3. února 1923, zboží na dráze vyzvedl, a tvrdí-li žalující firma, že zboží bylo za vyrovnávacího řízení zcizeno, ač nebylo vlastnictvím vyrovnávacího dlužníka, mohla by uplatňovati své náhradní vylučovací nároky ve smyslu §u 21 (2) vyr. ř. Odvolací soud však správně usuzuje, že žalobkyně původního žalobního nároku na úplné zaplacení kupní ceny za zboží za řízení nezměnila a také, jak ze spisů je zřejmo, nebyl ani původní žalobní návrh upraven tak, by vyhovoval nárokům, plynoucím z ustanovení §u 21 (2) vyr. ř. Nelze proto žalobní pohledávku jinak posuzovati, než jako nárok na zaplacení trhové ceny za prodané zboží, který žalobkyni vzešel již dojednáním trhové smlouvy, fakturami ze dne 21. a 22. prosince 1922 doložené, tedy ještě před zahájením vyrovnávacího řízení, a ježto žalující firma se spokojila pouze vymáháním této pohledávky, nemůže pro její uspokojení získati výhodnějšího postavení, než ostatní věřitelé vyrovnávacího dlužníka, a postihují i její pohledávku právní účinky potvrzeného vyrovnání podle §u 53 (1) vyr. ř. Nesejde na tom, že žalobkyně s dlužníkem nebo vyrovnávacím správcem vyjednávala o plné zaplacení své pohledávky, a že jí to bylo slíbeno, ježto takové ujednání by se příčilo zásadě stejnoměrného nakládání se všemi věřiteli v řízení vyrovnávacím a bylo by neplatným (§ 53 (3) vyr. ř.).

Citace:

č. 4733. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 405-406.