Čís. 4596.

Lze povoliti v tuzemsku exekuci pro útraty ohrožené sírany v řízení o prozatímním opatření, jež byly přiřčeny pravoplatně říšskoněmeckým soudem, a vykonatelnost prokázána.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R I 66/25).
Soud prvé stolice povolil berlínské firmě proti tuzemské dlužnici exekuci ku vydobytí útrat, přisouzených vymáhající věřitelce usneseními soudu v Berlíně, jimiž bylo vymáhající věřitelce proti dlužnici povoleno (prodlouženo) prozatímní opatření. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil, Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle stanoviska rekurentčina byla proti ní na základě rozsudku zemského soudu v Berlíně ze dne 2. dubna 1924 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 7. května 1924 exekuce nižšími soudy neprávem povolena proto, že jde o vydobytí útrat navrhovatelky jako ohrožené strany v řízení o prozatímní opatření a podle §u 393 ex. ř. ohrožena strana v tuzemsku při prozatímním opatření nemá nároku na útraty, tudíž případ vymáhání útrat prozatímního opatření v říši Německé na základě tuzemského usnesení nenastane a vzájemnosti se proto v tom směru podle §u 79 ex. ř. nedostává. Než toto stanovisko není správné, ježto není pro ně opory ani v §u 79 ex. ř., jehož se rekurentka dovolává, a, což jest dle §u 84 ex. ř. rozhodno, ani ve státní smlouvě Československé republiky s říší Německou o právní ochraně ze dne 20. ledna 1922, uveřejněné pod čís. 130 ve sbírce zákonů a nařízení z roku 1924, ani ve vládní vyhlášce ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n. Podle §u 79 ex. ř. může býti povolena exekuce na základě cizozemského titulu jen tehdy a v těch rozměrech, když a pokud jest zaručena vzájemnost. Podle čl. I. shora uvedené státní smlouvy mezi Československou republikou a říší Německou požívají příslušníci jednoho z těchto smluvních státu v území státu druhého bez újmy tam platných jazykových zákonů téhož postavení jako vlastní příslušníci tohoto státu a mohou volně, bez překážek dovolávati se soudů a jednati tam za těchto podmínek jako vlastní státní příslušníci. Jak vidno, vyslovena jest touto státní smlouvou mezi Československou republikou a říší Německou ohledně právní ochrany vzájemnost úplná (§§ 79 a 84 ex. ř.). Podle vládní vyhlášky ze dne 25. června 1924 čís. 131 sb. z. a n. může býti v říši Německé vedena exekuce na základě všech usnesení a rozhodnutí československých soudů, jimiž se vyřizuje spor po řádném řízení, zaručujícím slyšení obou stran, takže lze vésti exekuci v říši německé na základě exekučních titulů v §u 1 ex. ř. pod č. 1, 2 a 3 uvedených a to i pokud jde o rozhodnutí o útratách řízení. Dle toho není s hlediska vzájemnosti překážky vésti z obdobných exekučních titulů německých soudů exekuci v Československé republice. Shora uvedený rozsudek a rozhodnutí zemského soudu v Berlíně, jež slouží za základ exekuci, o kterou jde, jsouce podle předloženého vysvědčení exekučně vykonatelný, patří nepochybně k exekučním titulům podle §u 1 čís. 1 ex. ř. a proto, ježto z hlediska vzájemnosti, jak uvedeno, překážky pro povolení exekuce v tuzemsku není, a není, jak ani netvrzeno, závad pro povolení exekuce v §u 80 čís. 1—3 a v §u 81 čís. 1—4 ex. ř. po případě jinde uvedených, byla žádaná exekuce nižšími soudy právem povolena. Okolnost, kterou rekurentka uvádí jako důvod, proč exekuce povolena býti neměla, nemůže býti důvodem k odepření povolení exekuce, ježto nejde o závadu, záležející v nedostatku vzájemnosti a tudíž případ zamítnutí exekuce podle §u 79 ex. ř. tu není.

Citace:

č. 4596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 170-171.