č. 9786.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Slovensko): 1 s hlediska předpisů o dávce nabývá prodej nemovitosti nezletilcem platnosti teprve schválením poručenského úřadu.
(Nález ze dne 31. března 1932 č. 19.256/31.)
Věc: Jakub H. v Č. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 10. května 1929 zamítl zemský úřad v Bratislavě postupem instancí odvolání Jakuba H. ve věci vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti z těchto důvodů: » Podle ustanovení § 1 odst. 3 dávk. pravidel nastává převod dnem, kdy právní jednání převod uskutečňující bylo pravoplatně skončeno, a podle předpisu odst. 4 cit. § platí v případě, že smlouva podléhá úřednímu schválení, za den převodu den schválení. Poněvadž v den uzavření písemné smlouvy dne 14. září 1921 zcizitel nebyl způsobilý ujednati jakékoliv jednání právní bez schválení poručenského úřadu, a o toto schválení nebylo vůbec žádáno, stala se úmluva perfektní až po připojení nového podpisu zcizitelem po jeho zletilosti, což se stalo dne 30. července 1922, tedy po platnosti pravidel dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí na Slovensku. Ježto právní jednání, jímž byly nemovitosti převedeny, stalo se perfektním až dnem 30. července, podléhal převod dávce.« *
— č. 9787 — 467
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Stížnost tvrdí, že smlouva, jíž nezletilý st-1 prodal své nemovitosti, je i beze schválení sirotčího úřadu platna již dnem 14. září 1921, kdy byla ujednána, a že na tom nemění nic okolnost, že st-1, nabyv zletilosti, dne 30. července 1922 uznal, že ujednanou smlouvu pokládá za správnou; dovozuje pak z toho, že zcizení pokládati je za pravoplatně ukončené již dnem 14. září 1921, a že proto nelze převod ten podrobiti dávce z přírůstku hodnoty podle vl. nař. č. 143/22, jež v tento den ještě neplatilo. — Názor ten nemá opory v zákoně.
Podle § 113 zák. čl. 20:1877 je poručník nebo opatrovník povinen při právních jednáních tam uvedených, zejména podle čl. 8 cit. § při zcizení nemovitého majetku osob nesvéprávných prodejem, vyžádati si schválení poručenského úřadu, a to pod sankcí v § 114 cit. zák. čl. stanovenou, že totiž ono právní jednání je jinak neplatné. Z toho plyne jasně, že toto schválení poručenským úřadem náleží k podstatným kusům toho kterého právního jednání, jež platnosti nenabude, dokud schválení to formelním aktem povolaného orgánu skutečně není vysloveno. Pokud tedy nedošlo k aktu tomu, nelze mluviti o právním jednání, ve smyslu 3 odst. § 1 pravidel vl. nař. č. 143/22 pravoplatně ukončeném. Teprve prohlášením st-le, nabyvšího zletilosti, z 30. července 1922 stalo se zcizení dosud neplatné, o jehož schválení podle tvrzení stížnosti vůbec nebylo žádáno, platným, a bylo proto teprve tímto dnem právní jednání převod uskutečňující pravoplatně ukončeno. Není tudíž nezákonným, když žal. úřad zkoumaje, podléhá-li převod shora uvedený dávce z přírůstku hodnoty, pokládal ve smyslu 3. odst. § 1 pravidel vydaných vl. nař. č. 143/22 za den, kdy právní jednání bylo pravoplatně ukončeno, den 30. července 1922, a důsledky z toho vyvodil.

Citace:

č. 9786. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 662-663.