č. 9735.

Pojištění nemocenské: 1 Dokud trvá zaměstnání zakládající pojistnou povinnost, nezaniká členství u okr. nemoc, pokladny odhlášením pojištěnce a přihlášením jeho k pokladně nepříslušné. — 2 Pro posouzení, zdá zaměstnanec podle čl. 7 zák. č. 89/20 může býti členem zapsané pokladny pomocné, je rozhodným, zda zaměstnání jeho zakládalo pojistnou povinnost pensijní již podle zák. č. 1 ř. z. z r. 1907 nebo podle cís. nař. č. 138/1914 ř. z. bez ohledu na to, zda byl sand fakticky pojištěn.
(Nález ze dne 7. března 1932 č. 22.445/29.)
Prejudikatura: ad 2 Boh. A 5560/26.
Věc: Jan Sch. v H. a Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze proti zemskému úřadu v Praze o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost Nemoc, pojišťovny soukr. úředníků a zřízenců v Praze se odmítá pro nepřípustnost, stížnost Jana Sch. se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem osp-é v Č. ze 7. června 1926 bylo vysloveno, že »okr. nemoc, pokladna v Č. nebyla povinna vžiti na vědomí odhlášky lesních hajných — , které podalo ředitelství velkostatku v Č. u jmenované pokladny ke dni 31. prosince 1925, a uznáno dále, že tato nemoc, pokladna není oprávněna předpisovati od 1. ledna 1926 pojistné příspěvky za shora jmenované od pokladny ohlášené zaměstnance, poněvadž zaměstnanci ti byli podrobeni pensijnímu pojištění teprve zákonem č. 89/20, takže nemohli býti podle čl. 7 cit. zák. pojištěni s účinky § 13 nemoc. zák. u nemoc, pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze ode dne 1. ledna 1926; působnost této pokladny jakožto zapsané pokladny pomocné jest podle čl. 21 odst. 3. zák. č. 268/19 omezena na pojištěnce, podrobené pensijní povinnosti podle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z roku 1907, resp. podle cís. nařízení z 25. června 1914 č. 138 ř. z. Okr. nemoc, pokladna v Č. nebyla tedy povinna uznati odhlášky dotyčných hajných podané koncem listopadu — č. 9735 —
345
1925 ke dni 31. prosince 1925, ačkoliv tito byli přihlášeni od 1. ledna 1926 k nemoc, pokladně soukromých úředníků a zřízenců v Praze. Ježto však jmenovaná okr. nemoc, pokladna nenesla po dobu od 1. ledna 1926 risiko pojišťovací za shora jmenované zaměstnance, nebylo by slušno a spravedlivo, aby tato pokladna předpisovala a pobírala pojistné příspěvky za ně na plnění, jež poskytovati nebyla povinna.«
Odvolání ředitelství velkostatku v Č. z tohoto výměru, pokud jím vysloveno bylo, že jmenovaná okresní nemocenská pokladna nebyla povinna vžiti na vědomí odhlášky zaměstnanců, o něž zde jde, nevyhověl zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím a potvrdil v této části výměr v odpor vzatý z důvodů v něm uvedených, připojiv k nim, že ředitelství velkostatku nebylo oprávněno odhlásiti dotyčné zaměstnance od okr. nemoc, pokladny v Č. z toho dalšího důvodu, že tito zaměstnanci nebyli přihlášeni u nemoc, pokladny soukr. úředníků a zřízenců způsobem a měrou nemoc, zákonem stanovenou, neboť neměli vůči této pokladně nárok na nemocenské. Zemský úřad vyhověl však odvolání okr. nemoc, pokladny v Č. z cit. výměru, pokud jím bylo vysloveno,, že jmenovaná pokladna nebyla a není oprávněna dále předpisovati od 1. ledna 1926 pojistné příspěvky za shora jmenované zaměstnance, a zrušil v této části výměr v odpor vzatý, vysloviv, že jmenovaná pokladna (pojišťovna) jest oprávněna dále předepsati za dotyčné zaměstnance nemocenské pojistné příspěvky ode dne 1. ledna 1926, resp. že zaměstnavatel jest povinen nemocenské pojistné příspěvky za tyto zaměstnance zaplatiti okresní nemocenské pokladně (pojišťovně) od tohoto dne, poněvadž zaměstnanci, o které jde, nemohli býti odhlášeni dnem 31. prosince 1925 od okr. nemoc, pokladny v Č. s účinky § 13 nemoc. zák. a zůstali na dále členy této pokladny, která měla tudíž nárok na pojistné příspěvky za tyto zaměstnance také po dni 1. ledna 1926; kromě toho nemohlo míti pojištění dotyčných zaměstnanců u úřednické pokladny právní účinnost z toho důvodu, že zaměstnanci nebyli pojištěni u této pokladny způsobem a měrou nemoc, zákonem stanovenou, jak již předem bylo uvedeno.«
Na toto rozhodnutí podali stížnosti k nss jednak Nemocenská pojišťovna soukr. úředníků a zřízenců v Praze, jednak zaměstnavatel Jan: Sch. O stížnosti uvážil nss toto:
Stěžující si pojišťovna, ač byla o rozhodnutí úřadu I. stolice řádně vyrozuměna dne 6. prosince 1926, nezúčastnila se pořadu instaněního; bylo proto její stížnost, jež se omezuje na námitky proti potvrzujícímu: výroku žal. úřadu, odmítnouti pro nepřípustnost, a mohl se nss zabývati jen stížností zaměstnavatele, která se obrací jak proti výroku o pojistné příslušnosti, tak proti předpisu pojistných příspěvků.
V prvém směru vytýká stížnost, že úřad neprávem vyslovil, že osoby, o které v tomto sporu jde, byly podrobeny pensijní pojistné povinnosti teprve zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. a že by se tudíž na ně vztahoval předpis čl. 7 cit. zák. Dovozuje, že všichni tito zaměstnanci byli podle předpisů pens. zák. č. 1 ř. z. z r. 1907, resp. cís. nař. č. 138 ř. z. z r. 1914 pojištěni povinně u Sch-ského náhradního pensijního zařízení již — Č. 9735 —
před cit. pensijní novelou č. 89/20, takže se na ně čl. 7 tohoto zák. nevztahoval. — Námitka ta není důvodná.
Žal. úřad námitkou touto se výslovně nezabýval, maje ji zřejmě za bezdůvodnou; a to právem.
Článek 7 zák. č. 89/20, na němž nař. výrok jest vybudován, stanoví, že skupiny zaměstnanců podle tohoto zák. nově podrobené pojistné povinnosti (pensijní) nemohou býti členy zapsaných pomocných pokladen, jejichž působnost jest omezena na pojištěnce podrobené pojistné povinnosti podle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř z. z r. 1907 neb cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. Stížnost shora uvedenou námitkou hájí, stejně jako činila během řízení správního, právní názor, že pro posouzení otázky stanovené kvalifikace pojištěnců je rozhodujícím, že oni zaměstnanci byli již před účinností zák. č. 89/20 pravoplatně pensijně pojištěni. Mýlí se. Uvedený čl. 7 zák. č. 89/20 mluví o skupinách zaměstnanců podle tohoto zák. pojistné povinnosti nově podrobených. Z této dikce je patrno, že rozhodným je, zda zaměstnání těch kterých zaměstnanců bylo takovým, že zakládalo jejich pojistnou povinnost pensijní již podle norem starších či zda skupina jejich zaměstnání byla teprve zák. č. 89/20 povinnosti té podrobena. Zda ten který zaměstnanec byl snad fakticky pojištěn, je podle dikce té nerozhodným. Tomu svědčí i ta okolnost, že zákonodárce tam, kde chce, aby takové skutečné pojištění bylo respektováno, je výslovně uvádí, jako na př. v zák. č. 117/26, § 1 (»i osoby u penzijních ústavů skutečně pojištěné ....«).
Jest tedy vycházeti z právního stavu, že zmíněná pomocná pokladna k náhradnímu pojištění zmíněných zaměstnanců vzhledem k předpisu čl. 7 zák. č. 89/20 příslušná nebyla. Nemusí se proto nss zabývati otázkou, stížností dále na spor vznesenou, zdali jest správný další důvod nař. rozhodnutí, prohlašující přestup zmíněných pojištěnců k Nemoc, pokladně soukr. úředníků a zřízenců v Praze také proto za nezákonný, že tito zaměstnanci u zmíněné pomocné pokladny nebyli přihlášeni způsobem a měrou nemoc, zákonem stanovenou, nemajíce vůči této pokladně nároku na nemocenské. Neboť i kdyby argumentace tato vyplynula z nesprávného pojetí zákona nebo spočívala na řízení vadném, nemohla by stížnost dosáhnouti zrušení napadeného výroku o nepříslušnosti jmenované pokladny k náhradnímu pojištění těchto zaměstnanců, ježto i pak zůstává výrok ten opřen o důvod, dovožený z cit. čl. 7 jenž, jak shora uvedeno, stížností nebyl otřesen.
Zbývá ještě se zabývati otázkou, zdali je zaměstnavatel povinen hraditi okr. nemoc, pokladně za sporné období pojistné příspěvky za :zmíněné zaměstnance. Tuto otázku zodpovědělo nař. rozhodnutí kladně, dovodivši, že odhláška těchto zaměstnanců od okr. nemoc, pokladny a jich přihlášení k nepříslušné Nemoc, pokladně soukr. úředníků a zřízenců v Praze jest bez právního účinku. Proti tomu stížnost namítá, že pojištění ;u jmenované pokladny osvobozuje zaměstnavatele po dobu svého trvání od placení příspěvků okr. nemoc, pokladně, ježto vyhovuje co do způsobu a míry požadavkům nemoc. zák. — č. 9736 —
347
Tu třeba přihlédnouti k nesporné okolnosti, že zaměstnanci, o které tu jde, byli již dříve, nežli přestoupili ke zmíněné zapsané pokladně pomocné, na základě přihlášky členy okr. nemoc, pokladny, že tedy v daném případě jde o změnu pojistného poměru, založeného již u okr. nemoc, pokladny, přestupem k pokladně nepříslušné. Tu vyslovil nss již v nál. Boh. A. 5560/26 právní názor, že, dokud trvá zaměstnání pojistnou povinnost zakládající, nezaniká členství u okr. nemoc, pokladny odhlášením pojištěnce a přihlášením jeho k pokladně nepříslušné.
I v tomto sporu jde o takový přestup od okr. nemoc, pokladny k nepříslušné pokladně. Odhlášení zmíněných zaměstnanců nemělo proto v zápětí zánik členství u okr. nemoc, pokladny, nezanikly ani z členství toho plynoucí vzájemné povinnosti pokladny a zaměstnavatele. Jest tudíž zaměstnavatel podle § 33 nem. zák. povinen platiti i pojistné příspěvky za tyto zaměstnance nadále okr. nemoc, pokladně, jejímiž členy zůstali. Se zřetelem ke kategorickému předpisu § 13 odst. 1 č. 3 a § 33 nem. zák. nemění na této povinnosti nic okolnost, stížností uplatňovaná, že zaměstnavatel platil ve sporném období pojistné příspěvky Nemoc, pokladně soukr. úředníků a zřízenců, že tato pokladna zaměstnance ty měla pojištěné způsobem a měrou nemoc, zákonem předepsanou, a že okr. nemoc, pokladna v této době vůbec žádného pojistného risika neměla. Není proto neúplností nebo vadností řízení, jestliže snad žal. úřad k těmto v daném případě nerozhodným okolnostem v řízení nepřihlížel nebo došel-li v otázce, zda zmíněná pomocná pokladna prováděla pojištění způsobem a měrou nemoc, zákonem předepsanou, k nesprávnému závěru.

Citace:

č. 7935. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 540-543.