č. 9783.

Policejní právo trestní. — Zdravotnictví: 1 * Přestoupení určité normy může býti trestné podle nař. č. 198/1857 ř. z., třebaže v normě té není výslovně přestoupení její prohlášeno za protizákonné. — 2 Předpis § 15 instrukce pro lékárníky ze 3. listopadu 1808 č. 16155, že léky sluší vydávati každému ve dne i v noci, ochotně, správně a bez zbytečného průtahu..., nebyl zrušen zákonem z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907.
(Nález ze dne 31. března 1932 č. 13.208/30.)
Věc: Ph. Mg. Karel Sch. v N. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek předpisů o lékárnách.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem okresního úřadu v N. z 28. listopadu 1929 byl st-1, lékárník v N., pro přestupek § 13 zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907, jehož se podle udání svědků a podle konaného šetření dopustil tím, že provoz jeho lékárny byl dne 26. listopadu 1929 z důvodu nepřítomnosti způsobilého zástupce nebo způsobilé pomocné síly přerušen na dobu 1 hodiny od 8. do 9. hodiny dopoledne, odsouzen podle § 41 cit. zák. k pokutě 300 Kč, event. k trestu vězení v trvání 15 dnů. Odvolání, které st-1 proti výměru tomu podal, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, trestní nález však pozměněn ve výroku o vině, neboř žal. úřad shledal v tom, že výše zmíněného dne nemohly strany v době od 8.—9. hodiny dopoledne obdržeti v lékárně st-lově potřebných léků, skutkovou podstatu přestupku § 15 lékárnické instrukce z 3. listopadu 1808 č. 16135. Tato skutková podstata je prokázána výpovědí vrchního Švýcara v.-ského dvora a úředního lékaře, jakož i částečným vlastním doznáním st-le. K vývodům odvolání bylo podotčeno, že za dodržení předpisů o provozování lékáren, pokud není lékárna provozována úředně schváleným — č. 9783 —
461
správcem nebo zástupcem, je trestně zodpovědným majitel lékárny. Dále prohlásil žal. úřad, že vzhledem k provedené změně výroku o vině odpadá nutnost zabývati se vývody odvolání, že tu nešlo o přerušení provozu lékárny, jak to má na mysli § 13 zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 9107. Trest konečně byl nař. rozhodnutím snížen na pokutu 200 Kč, resp. 14denní vězení a uložen podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z.
O stížnosti uvážil nss toto: Stížnost namítá, že nař. rozhodnutí nemohlo býti opřeno o předpis lékárnické instrukce ze 3. listopadu 1808 č. 16135, poněvadž instrukce tato vstoupením zák. z 18. prosince 1906 ř. z. č. 5 ex 1907 v účinnost byla zrušena, neboť podle § 7 cit. zák. mají o provozování lékáren, pokud již ustanovení tohoto zák. neobsahují o tom předpisů, býti vydány předpisy způsobem nařizovacím; nařízení takové však, které by na dotyčný případ stanovilo trestní sankci, dosud vydáno nebylo.
Nss neshledal námitku tuto důvodnou. Je sice pravda, že podle § 7 zák. č. 5 ř. z. ex 1907 vydání předpisů o provozování lékáren, pokud o tom již zákon sám žádných ustanovení nemá, je vyhraženo cestě nařizovací, leč z toho ještě neplyne, že tím byly starší v té příčině vydané předpisy zrušeny. Podle § 66 odst. 2. cit. zák. z 18. prosince 1906 pozbyly platnosti — vyjímaje normy v odst. 1. uvedené — všechny jiné starší předpisy o předmětech, které jsou tímto zákonem upraveny a které jeho ustanovením odporují. Pokud tedy ony starší předpisy se týkají předmětů, které tímto zákonem nejsou upraveny, nebo pokud ony starší předpisy zákonu tomu neodporují, nebyly zrušeny a platí dále. Instrukce pro lékárníky ze 3. listopadu 1808 č. 16135 (viz Kropatschek, sbírka zákonů sv. 25, č. 8211, str. 231 a násl.) pak obsahuje v § 15, o nějž se opřel i žal. úřad, předpis, že léky musejí každému, ve dne i v noci, ochotně, správně, bez zbytečných průtahů a byvše řádně označeny, býti vydány. Předpis tento týká se předmětu, který zákonem z 18. prosince 1906 upraven není, zákonu tomu také nijak neodporuje a platí tedy dosud. Nemá tedy stížnost pravdu, namítá-li, že předpis § 15 cit. lékárnické instrukce z r. 1808 byl zákonem z 18. prosince 1906 ř. z. z r. 1907 č. 5 zrušen.
Skutkovou podstatu činu st-li za vinu kladeného shledal žal. úřad v tom, že dne 26. listopadu 1929 nemohly strany v době od 8. do 9. hodiny dopoledne obdržeti v lékárně st-lově léky. Trestní zodpovědnost spadá podle nař. rozhodnutí, pokud lékárna není provozována úředně schváleným správcem nebo zástupcem, na majitele lékárny. St-1 namítá, že skutková podstata, jak svrchu byla uvedena, se mu vůbec nemůže přičítati za vinu, ježto 1.) v den 26. listopadu 1929 nebyl oprávněn lékárnu podle § 22 zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907 samostatně spravovati, třebaže byl spoluvlastníkem reálné lékárny, nýbrž že lékárnu provozoval zodpovědným správcem Mg. Ph. M., jehož prý st-1 počátkem srpna 1929 jako zodpovědného zástupce ohlásil, a který také úřadem byl schválen, a 2.) že úřad okolnost tuto, kterou prý st-1 ostatně ve svém odvolání uplatňoval, měl zjistiti z moci úřední. Námitkami těmito nemohl se nss zabývati, ježto jich st-1 v řízení správním neuplatňoval. — č. 9784 —
Konečně namítá stížnost, že skutková podstata nebyla náležitým způsobem zjištěna, ježto Mg. Ph. M. v kritickou dobu od 8. do 9. hodiny dopoledne v den 26. listopadu 1929 se zdržoval v pokoji pro spaní, náležejícím k lékárně, a že zvonkem, k němuž bylo vedení umístěno u vchodu do lékárny, mohl snadno býti přivolán. V řízení správním okolnost tato, ač st-1 o tom nabízel důkazy, nebyla zjištěna, v čemž st-1 spatřuje vadnost řízení.
Námitku tuto shledal nss důvodnou. Již v odvolání uplatňoval st-1, že Mg. Ph. M. mohl ze svého pokoje na spaní snadno býti přivolán zvonkem, k němuž vedení bylo umístěno u vchodu do lékárny. Žal. úřad však se námitkou touto, o níž st-1 nabízel důkaz výslechem Mg. Ph. M., vůbec nezabýval a na ni nereagoval. Nedostatek tento zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 9783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 656-658.