č. 9751.

Školství: * »Veškerými přímými daněmi s přirážkami státními, na ně k placení připadajícími,« podle nichž je ve smyslu § 11 zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z. čes. rozvrhnouti schodek školního rozpočtu na přiškolené obce, sluší rozuměti daně, které v rozpočtovém roce pravděpodobně k placení připadnou; při tom lze k posledně známému daňovému předpisu přihlížeti toliko jako k pomůcce.
(Nález ze dne 15. března 1932 č. 533.)
Věc: Obec B. proti ministerstvu školství a národní osvěty o školní rozpočet na rok 1926. — č. 9751 —
387
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 13. prosince 1925 schválila místní školní rada v P. rozpočet školní obce tamní na rok 1926. Podle rozpočtu toho činil schodek na rok 1926 95.092 Kč 90 h, a byl rovzvržen na přiškolené obce tak, že na každou korunu státních daní připadla částka 0.48856661065 Kč, tudíž mimo jiné na obec B. při celkové dani 120.093 Kč 58673 Kč 42 h a na obec P. při celkové dani 64407 Kč 53 h 31467 Kč 38 h. Výměře té byl položen za základ výkaz berního úřadu v Žatci z 30. října 1925 o předepsaných přímých daních, podle něhož v obci P. činil předpis 64407 Kč 53 h, z toho na zvláštní daň výdělkovou 18.541 Kč a v B. 120193 Kč, z toho na zvláštní daň výdělkovou 110.041 Kč. Před tím k dotazu mšr-y v P. sdělil obecní úřad v B. dopisem z 9. prosince 1925, že daňová položka obce B. per 120.093 Kč je podle sdělení berního úřadu v Žatci správná.
Proti tomuto rozpočtu podalo obecní zastupitelstvo v B. námitky, v nichž bylo vytýkáno, že v daňové základně obce P. per 64407 Kč 53 h jsou obsaženy pouze daně, které byly již předepsány, a není vzat zřetel na celkový hospodářský a daňový poměr v obci v rozpočtovém roce. Pro otázku, jaké přirážky nutno v rozpočtu stanoviti ke krytí schodku, nerozhoduje jedině poslední daňový předpis, nýbrž nutno při tom přihlížeti také k hospodářským a daňovým poměrům, jež lze v rozpočtovém roce očekávati. Z toho následuje, že nutno zejména vžiti zřetel k podnikům v poslední době nově vzniklým, pro které sice daně nebyly ještě předepsány, které však v rozpočtovém roce daně a přirážky platiti budou. Takovým podnikem, jehož poplatnost bude velmi značná, je nájem hospodářství Ústecké rafinerie cukru, akc. společnosti v P., jejíž daňová povinnost na rok 1926 bude zajisté převyšovati 30000 Kč. Započtením přiměřené daňové částky připadající na tento podnik nastane podstatné zvýšení daňové základny obce P. a tudíž přesun břemen vyplývajících ze školního rozpočtu na jednotlivé přiškolené obce.
Když mšr v P. námitky ty zamítla, podalo obecní zastupitelstvo v B. odvolání k ošv-u, které bylo zamítnuto. Další odvolání obce zamítla zšr v Praze výměrem z 26. listopadu 1927 z těchto důvodů:
»Rozvrh schodku rozpočtu mšr-y v P. na rok 1926 na přiškolené obce a části obcí podle poměru veškerých daní s přirážkami státními, uvedených ve výkazu berního úřadu v Žatci ze 30. října 1925, jehož správnost ohledně politické obce B. obecní úřad v B. sám přípisem z 9. prosince 1925 uznal, byl proveden podle § 11 zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z. Přímými daněmi s přirážkami státními ve smyslu cit. § 11 nutno rozuměti poslední daně a státní přirážky, které byly jednotlivým poplatníkům v době, kdy byl školní rozpočet mšr-ou schválen, pravoplatně pře- depsány. Nemohla tudíž mšr přihlížeti k výdělkové dani z nájmu hospodářství Ústecké rafinerie cukru. akc. spol. v P., poněvadž pachtýři, ačkoli podléhá výdělkové dani, taková daň v době schválení školního rozpočtu předepsána nebyla a poněvadž také předchůdce nynějšího pachtýře, pokud jde o zmíněný pachtovní objekt, výdělkové dani vůbec nepodléhal. Naproti tomu musila mšr přihlížeti k výdělkové dani, která v době schválení školního rozpočtu cukrovaru v B. posledně pravoplatně byla předepsána,
25* — č. 9751
poněvadž tento podnik, který přešel koupí v majetek Ústecké rafinerie cukru, akc. spol., podléhá výdělkové dani a nové majitelce výdělková daň z této rafinerie předepsána nebyla. Co se týče názoru obecního úřadu v B., že lze pro rozvrh schodku rozpočtu vžiti v úvahu jen daně na přiškolené obce pro rok 1926 k placení připadající, jest tento mylný z toho důvodu, poněvadž v době schválení rozpočtu, t. j. dne 13. prosince 1925, nemohl býti znám daňový předpis za rok 1926. Stanovení daní odhadem, který bylo by podle názoru obecního úřadu v B. provésti, když na dotyčný rok připadající daně nejsou v době rozvrhu schodku školního rozpočtu známé, nelze nikterak opříti o platná ustanovení. Odhad výše daní, který jest podle názoru nss-u přípustný při sdělávání rozpočtu politické obce, nemůže býti brán v úvahu při sestavování rozpočtu školní obce. Zjišťování výše daní odhadem předpokládá důkladné obeznámení se s místními hospodářskými a finančními poměry, jakož i vyžaduje zvláštních odborných vědomostí. Tyto předpoklady jsou sice splněny při obecním zastupitelstvu a obecních komisích, jejichž činnost se vztahuje pouze na jedinou politickou obec a které se skládají z osob v dotyčné obci bydlících a pokud jde o obecní finanční komisi také z odborníků finančních, nikoli však při mšr-ě, jež se skládá podle zcela jiných zásad než obecní zastupitelstvo a obecní komise a jejíž působnost se vztahuje v mnohých případech na několik obcí, částečně značně od sebe vzdálených! Mšr skládá se ze zástupců škol (učit. osob) a zástupců přiškolených pol. obcí, při kterých má se podle § 21 zák. č. 292/20 přihlížeti k tomu, aby mezi zvolenými byli rodiče dítek školou povinných neb jejich zástupci; tito jsou vysíláni v mnoha případech různými obcemi, takže nejsou s poměry ostatních přiškolených obcí podrobně obeznalí. Ježto odhad daní za účelem rozvrhu školních příspěvků na přiškolené obce nedá se opříti o zákonná ustanovení dosud platná a mšr není vzhledem k svému složení způsobilá k provedení takového odhadu, nutno považovati tento odhad za nepřípustný.«
Odvolání obce B. proti tomuto rozhodnutí zamítl pak žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů zšr-y.K námitce stížnosti, že výdělková daň za rok 1926 byla předepsána opožděně a v jiné výměře než se předpokládalo při sdělávání rozpočtu mšr-y v P., podotklo min., že sdělávání školního rozpočtu na rok 1926 nemohlo býti odloženo až do doručení platebního rozkazu na daň výdělkovou za rok 1926, obzvláště, když se změnil vlastník cukrovaru v P.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Na sporu je jedině otázka výkladu ustanovení § 11 odst. 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. čes. ve znění zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z. čes., podle něhož míst. škol. rada v případě, že se školní obec skládá z několika obcí místních nebo částí místní obce, má rozvrhnouti schodek, jenž uhrazen býti má, na přiškolené obce nebo části obcí podle poměru »veškerých přímých daní s přirážkami státními na ně k placení připadajících ... «.
Žal. úřad vychází z názoru, že slovy »veškerých přímých daní s přirážkami státními na ně k placení připadajících« sluší rozuměti daně, jež jsou v době usnášení se o školním rozpočtu pravoplatně předepsány, — č. 9751 —
389
kdežto st-lka stojí na stanovisku, že jde tu o daně, které teprve v příštím roce, na který je rozpočet sdělán, k placení připadnou a že tudíž v případech, kdy příslušný předpis daňový není ještě po ruce, dlužno jej nahraditi pravděpodobným přibližným odhadem. Nss musil přisvědčiti názoru stížnosti.
Rozpočet sám ve své podstatě je nástinem pro hospodářství v příštím správním roce. Paragrafy 10 a 11 zák. č. 16/1873, pokud se týče zák. č. 85/1880 z. z. č. stanoví, že nestačí-li příspěvky jednotlivých osob, korporací a fondů k úhradě pravděpodobného nákladu na potřeby v § 2 vyznačené — opatří schodek školní obec, a to skládá-li se z několika přiškolených obcí nebo jejich částí, tím způsobem, že jej rozvrhne na přiškolené obce nebo části obcí »podle poměru přímých daní s přirážkami státními na ně k placení připadajících«. Z toho plyne, že klíč pro tento rozvrh je dán ve finanční síle těchto obcí, jejímž měřítkem jsou přímé daně včetně státních přirážek. Má-li se však rozvrh schodku rozpočtu, který je sdělán s hlediska vydání očekávaných v roce příštím, díti podle finanční síly obcí, pak nutno i tuto finační sílu, jejíž poměr mezi jednotlivými obcemi má udati měřítko a klíč pro rozvrh schodku, očekávaného v roce příštím, posuzovati s hlediska toho roku, ve kterém mají býti rozvrženy kvóty schodku a tím i schodek sám uhražen, t. j. s hlediska roku rozpočtového. Ale pak nutno »veškerými přímými daněmi s přirážkami státními na ně k placení připadajícími«, podle nichž jest rozvrhnouti schodek školního rozpočtu ve smyslu § 11 zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z. čes., rozuměti daně, které v rozpočtovém roce pravděpodobně k placení připadnou.
Ideální stav byl by ovšem ten, kdyby mšr v době usnášení o rozpočtu na příští rok a rozvrhu jeho schodku mohla počítati již se skutečným daňovým předpisem, jak bude vydán pro rozpočtový rok. Srovnájí-li se však předpisy o sdělávání školních rozpočtů a o rozvrhu jejich schodků s předpisy o ukládání daní, jest zjevno, že tohoto ideálního stavu nelze normálně nikdy dosáhnouti. Tím ovšem není ještě řečeno, že mšr není povinna při stanovení daňové base, směrodatné pro rozvrh schodku, alespoň přiblížiti se výši daní, jež budou jednotlivým přiškoleným obcím v rozpočtovém roce předepsány, a na základě takto získaného aproximativního základu daňového rozvrh schodku provésti. Je samozřejmé, že, musí-li mšr vžíti za základ určitou výši daní, bude při stanovení této cifry přihlížeti ke zdanění z let předešlých a že pomůckou při tom bude jí poslední předpis daňový. Ale právě skutečnost, že je pro rozvrh schodku jedině směrodatná finanční síla jednotlivých obcí v roce rozpočtovém, vede k závěru, že při tom nutno vžiti zřetel na změny v hospodářských poměrech, které nastaly po posledním předpisu a mají vliv na výši v obci předepsaných přímých daní.
Z těchto úvah — které odpovídají zásadám o sdělávání obecních rozpočtů, vysloveným v nál. Boh. A 2482/23, 2499/23, 3710/24, 3933/24 — se podává, že při stanovení daňové base pro rozvrh schodku školního rozpočtu na několik přiškolených obcí, lze k posledně známému daňovému předpisu příhlížeti toliko jako k pomůcce, která nevylučuje ještě přihlížení k jiným skutečnostem, o nichž možno již v době sdělávání školního — č. 9752 —
390
rozpočtu a rozvrhu jeho schodku bezpečně předpokládati, že v závažné míře změní poměr daňového základu mezi jednotlivými přiškolenými obcemi.
V daném případě uvedla st-lka, že, kdežto u kvóty obce P. na rok 1926, jejíž poslední daňový předpis činil 64.407 Kč 53 h, nepřihlíží se k podniku Ústecké rafinerie cukru, jehož daňová povinnost bude velmi značná, u obce B., jejíž poslední předpis daňový zněl na 120193 Kč (z čehož připadlo na zvláštní daň výdělkovou 110041 Kč), béře se za základ tento předpis celý, ačkoli cukrovar v B., který sám platil na výdělkové dani 105000 Kč, přešel od 1. ledna 1924 do majetku Ústecké refinerie, takže se tím daňový základ obce B. sníží na minimální částku. Tím dochází se podle názoru stížnosti k nespravedlivému rozvržení břemene, protože se u stěžující si obce do rozvrhového základu započítávají daně předepsané před několika lety, kdežto u obce P. nebéře se zřetel k daním dosud sice nepředepsaným, které však určitě placeny budou.
Jak patrno ze správních spisů a nař. rozhodnutí, nezabýval se žal. úřad otázkou, zda předeslané okolnosti uváděné st-lkou v jejím odvolání odpovídají pravdě a zdali mohou míti vliv na poměr daňového základu přiškolených obcí v roce rozpočtovém, ježto vycházel z právního názoru, že pro rozvrh schodku školního rozpočtu školní obce jest směrodatný jedině poslední předpis daňový. Zůstala tedy skutková podstata sporu neúplnou v důsledku — jak bylo dolíčeno — nesprávného právního názoru žal. úřadu a slušelo proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9751. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 582-586.