č. 9782.

Živnostnské právo: * Paragraf 10 min. nař. z 30. března 1899 č. 64 ř. z. o úpravě obchodu s pivem lahvovým ve znění čl. 2 vl. nař. z 28. června 1928 č. 91 Sb. neodporuje § 106 ústavní listiny.
(Nález ze dne 31. března 1932 č. 12.688/30.)
Věc: Josef H. v P. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek vl. nař. č. 91/28.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Trestními nálezy okr. úřadu v D. ze 4. října 1929 a ze 3. prosince 1929 byl Václav H. odsouzen pro přestupek vl. nař. z 28. června 1928 č. 91 Sb., jehož se dopustil podle udání úředního orgánu a doznání tím, že při prodeji lahvového piva ještě stále užívá tak zvané patentní závěrky, podle § 131 živn. ř. k pokutě 200 Kč, resp. 800 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení v trvání 20, resp. 72 dnů. — Nař. rozhodnutími z 11. ledna 1930 a z 20. ledna 1930 byla podaná odvolání Václava H. zamítnuta, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána oznámením okr. svazu hostinských v D., resp. seznáním stráže a vlastním doznáním strany; žádost za snížení uložené pokuty z milosti, po případě prominutí její byla zamítnuta, jelikož zde není důvodů zvláštního zřetele hodných.
Trestními nálezy okr. úřadu v D. ze 4. října 1929 a ze 6. prosince 1929 byl Josef H. pro týž přestupek odsouzen k pokutě 200 Kč, resp. 800 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení v trvání 20, resp. 72 dnů. — Nař. rozhodnutími z 8. ledna 1930 a z 31. ledna 1930 byla podaná odvolání Josefa H. zamítnuta z týchž důvodů jako v rozhodnutích shora citovaných a taktéž zamítnuta žádost za snížení, resp. prominutí pokuty z milosti.
O stížnostech uvážil nss toto:
Stížnosti dovozují, že vl. nař. č. 91/28 bylo vydáno na podkladě § 24 živn. ř., který však toliko zmocňuje ministra obch., aby určité živnosti vázal na koncesi a v dotyčném nařízení učinil opatření podle 2. odst. § 24, nebo aby koncesované živnosti od požadavku koncese zprostil. Byla-li však určitá živnost již jednou prohlášena za koncesovanou, pak nelze prý již ustanovení v dotyčném nařízení normovaná změniti na základě § 24 živn. ř., nýbrž k tomu jest výlučně oprávněn jen ministr k provedení onoho nařízení zmocněný. Opírá se tudíž vl. nař. č. 91/28 — č. 9782 —
459
— podle mínění stížnosti — neprávem o § 24 živn. ř., pročež jest neplatné a nemohou také st-lé pro přestoupení neplatného nařízení býti trestáni.
Z formulace této námitky plyne, že stížnosti vycházejí z právního názoru, že vydáním nařízení podle § 24 živn. ř., jímž určitá živnost byla prohlášena za koncesovanou a jímž určují se bližší modality podle odst. 2 § 24, jest konsumována pravomoc z ustanovení § 24 živn. ř. prýštící, takže jednou vydané nařízení nemůže býti již měněno na podkladě cit. § 24, nýbrž jakoukoliv změnu může provésti toliko ministr pověřený prováděním tohoto nařízení. — Námitku tuto neuznal nss důvodnou, neb zákonné zmocnění k vydání určitého nařízení nebo opatření zahrnuje v sobě již pojmově zmocnění ke změně, event. i k odvolání dříve již vydaného nařízení, pokud ovšem by zmocňovací zákon sám opak nestanovil, což však zde není. Pro tvrzení, že ke změně nařízení jest povolán toliko ministr pověřený prováděním tohoto nařízení, nelze již proto nalézti žádnou oporu, poněvadž zmocnění k provádění nějakého nařízení neobsahuje ještě zmocnění k jeho změně.
Stížnosti dovozují dále neplatnost nařízení č. 91/28 z toho, že podle čl. 2 se dovoluje užívání t. zv. patentních závěrek hostinským k výčepům piva oprávněným, sládkům, určitým družstvům a patrně i majitelům drobných živností obchodních, čímž je prý porušeno ustanovení § 106 úst. listiny, neuznávající výsad povolání, ježto těmto živnostníkům se přiznávají určité výhody na úkor jiných.
Dovolávaný § 106 praví, že výsady pohlaví, rodu. a povolání se neuznávají. Nss mohl ponechati stranou otázku, zdali toto ustanovení jest vůbec materielní normou nebo toliko programovitým prohlášením nebo tvrzením, jak zejména dovozuje Weyr, dovolávaje se Pražáka, ve své Soustavě čsl. práva státního, str. 68 a 280; neboť i kdyby se jednalo o materielní normu, jest výklad, jaký stížnosti dávají slovu »výsady«, mylný.
§ 106 úst. listiny jest zařazen do hlavy páté, nadepsané »Práva a svobody, jakož i povinnosti občanské«;z jednotlivých ustanovení v této hlavě uvedených pak plyne, že isou zde normována, pokud jde o práva, tak zvaná základní práva občanů. § 108 v téže hlavě uvedený stanoví, že každý občan čsl. může... vykonávati výdělkovou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení. Z tohoto předpisu plyne, že vykonávání výdělkové činnosti není oprávněním vůbec neomezeným, nýbrž že jest přípustno toliko v mezích všeobecných ustanovení právních, čili. že tato právní ustanovení určují meze, ve kterých sice každý občan má ústavou zaručeno volné vykonávání výdělkové činnosti, které však také nesmí překročiti. Stanovení těchto mezí přenechává ústavní listina normotvorné činnosti orgánů k tomu povolaných, která určuje rozsah a obsah té které výdělkové činnosti. Takovýmto všeobecným právním ustanovením jest i živn. řád a nařízení na jeho podkladě vydaná. Nabytím určitého živn. oprávnění zakládá se sice pro dotvčného živnostníka postavení, jež ho opravňuje k vykonávání výdělkové činnosti, kterou jiná osoba, nemajíc tohoto oprávnění, vykonávati nesmí, avšak toto oprávnění nelze pojímati jako »výsadu povolání« ve smyslu § 106 úst. listiny, nýbrž jest důsledkem — č. 9783 —
toho, že § 108 úst. listiny právě neuznává neomezenou volnost provozování výdělkové činnosti, nýbrž toliko v mezích všeobecných právních ustanovení, která pak určitou činnost mohou učiniti závislou na nabytí zvláštních oprávnění. Ježto pak úst. listina toliko odkazuje na předpisy v tomto směru již vydané nebo v budoucnosti stanovené, jest zřejmo, že rozhodným pro vykonávání činnosti výdělkové jest toliko rozsah toho kterého oprávnění, tak jak určitou normou byl stanoven. V důsledku toho mohlo i nař. č. 91/28 oprávnění k používání t. zv. patentních závěrek pro určitá živn. oprávnění stanovití různě, aniž by tím porušilo předpis § 106 úst. listiny, poněvadž tu nejde o »výsadu povolání«, jak ji tento paragraf má na mysli, totiž »výsadu«, která s provozováním výdělečné činnosti není v žádné věcné spojitosti.
Že by pak skutkový základ, z něhož žal. úřad v nař. rozhodnutích vycházel, nebyl správný, nebo že by st-lé se nedopustili přestupku vl. nař. č. 91/28, stížnosti netvrdí a bylo je proto pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 9782. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 654-656.