č. 9785.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Podle § 2 bodu 8. dávk. prav. vl. nař. č. 143/22 a ustanovení příl. C čl. B. 1. smlouvy s Maďarskem č. 120/27 jsou od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí osvobozeny převody nemovitostí, které se staly z důvodu rozdělení podniku ve smyslu posléze uvedeného ustanovení.
(Nález ze dne 31. března 1932 č. 18.757/31.)
Věc: Obec T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem ze 14. září 1928 předepsána byla Brašovské továrně na cellulosu, úč. spol. v Budapešti, dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodu nemovitostí zapsaných ve vložkách knihy poz. č. . . . obce Turčanský Sv. Martin, které jmenovaná společnost smlouvou z 29. prosince 1924 prodala nově zřízené Továrně na cellulosu, úč. spol. v Turčanském Sv. Martinu. Podanému odvolání, v němž namítáno, že převod dávce nepodléhá, poněvadž se stal z důvodu nostrifikace ve smyslu zák. č. 12/20 a smlouvy mezi republikou Čsl. a Maďarskem č. 120/27, žal. úřad nař. rozhodnutím v pořadu instancí vyhověl a vyslovil, že převod onen dávce nepodléhá.
Žal. úřad uznává, že se v daném případě jednalo o nostrifikaci podniku ležícího v území Čsl. republiky, patřící maďarské Brašovské továrně na cellulosu, úč. spol. v Budapešti, podle zák. č. 12/20 a smlouvy s Maďarskem č. 120/27, při čemž se opírá o výnos min. obch. z 21. dubna 1923, kterým tato společnost byla vyzvána, aby sídlo a hospodářskou správu svého podniku v Turčanském Sv. Martině přeložila na území Čsl. republiky, o výnos téhož min. č. 1360/25, jímž uznáno, že zřízením firmy Továrna na cellulosu, úč. spoí. v Turčanském Sv. Martině, provedena byla nostrifikace tuzemské části provozovny Brašovské továrny v Budapešti, a posléze výměr fin. ředitelství v Trenčíně z 13. března 1927, jímž přiznán této firmě nárok na výhody poskytnuté nostrifikovaným podnikům. Zřízením firmy Továrna na cellulosu, úč. spol. v Turčanském Sv. Martině, provedeno bylo přeložení sídla Brašovské továrny ve smyslu cit. zák. a smlouvy, a podle ustanovení přil. C. čl. 6. B. 1 a čl. 9. cit. smlouvy je proto převod nemovitostí, který se stal v důsledku nostrifikace a v přímé souvislosti s ní, od dávky osvobozen.
Stížnost proti tomu namítá, že smlouva s Maďarskem č. 120/27 nemluví vůbec o nostrifikaci. Zná pouze přeložení sídla podniku a rozdělení podniku. Přeložení sídla se nestalo, poněvadž Brašovská továrna existuje v Pešti dále. Mohlo by se jednati jen o přeměnu závodu Turčansko-Sv. Martinského v samostatný podnik, při čemž by platily zásady o rozdělení podniku. Přeměna taková nemůže se však státi zřízením nové společnosti a rovněž ne rozdělením, které je možno jen mezi spoluvlastníky a jen smlouvou dílčí. V daném případě jde však o smlouvu kupnoprodejní, která dle dávk. pravidel dávce podléhá; z jakého důvodu převod se stal, je lhostejno. Žal. úřadem dovolané výnosy min. obch. nejsou pro stěžující si obec závazný. — č. 9785 —
465
Nss neuznal stížnost důvodnou.
St-lka má sice pravdu, vytýká-li, že uznání min. obch., že zřízením společnosti Továrna na celulosu v Turčanském Sv. Martině stala se nostrifikace tohoto podniku, náležejícího dosud Brašovské továrně v Budapešti, ve smyslu smlouvy s Maďarskem č. 120/27, není pro obec závazno a nemohlo by ji zbaviti práva jejího na dávku ze sporného převodu. Než žal. úřad neopírá se o tento důvod, nýbrž zkoumá samostatně, jde-li o případ spadající pod cit. smlouvu, a v uvedeném uznání min. obch. spatřuje pouze jednu ze skutečností, na nichž buduje svůj závěr.
Smlouva s Maďarskem č. 120/27 příloha C »Úmluva o právním nakládání s podniky výrobními a dopravními«, ustanovuje v čl. 6. B. I., že podniky, které po rozumu této smlouvy přeloží své sídlo, nebudou z tohoto důvodu podrobeny nižádným daním (poplatkům a dávkám); táž zásada platí i v případě rozdělení podniků. Co smlouva rozumí resp. jak si představuje toto »rozdělení podniku«, je patrno z čl. 12., kde sp praví: »V případech, kde podle povahy věcí ukáže se vhodným rozděliti společnost, jež provozuje v obou státních územích výrobu nebo dopravu, na dvě či více společností, budou ... Při této příležitosti budou jmění i vložky (reservy) společnosti přiměřeně rozděleny mezi nové dílčí společnosti.« Čl. 3. stanoví za uvedených tam předpokladů povinnost společnosti, mající sídlo v Maďarsku, proměniti závod v Čsl. republice v samostatný podnik, při čemž jest užiti ustanovení obsažených v této úmluvě pro případ dělení. Z uvedených ustanovení je patrno — a také docela přirozeno — že »rozdělení podniku« v čl. 6. B. I. není míněno civilisticky jako rozdělení spoluvlastnictví, nýbrž, že se tím pomýšlí v nrvní řadě na rozdělení v ten způsob, že se utvoří nová společnost se sídlem v Čsl. republice, která převezme závod v tomto území ležící jako samostatný podnik. Když tedy v daném případě zřízena byla společnost Továrna na celulosu v Turčanském Sv. Martině, aby — jak potvrzuje min. obch. a stížnost ostatně nepopírá — převzala vzhledem k zák. 12/20 tamní továrnu, patřící dosud Brašovské továrně v Budapešti, jako samostatný podnik, je dáno byť i ne přeložení sídla této společnosti, ale ovšem rozdělení podniků této společnosti ve smyslu smlouvy č. 120/27 za účelem nostrifikace Turčansko-Sv. Martinského závodu Brašovské společnosti, o níž mluví nař. rozhodnutí. V jakých právních formách se toto »rozdělení podniku« provede, je s hlediska cit. smlouvy lhostejno.
Podle uvedeného již čl. 6. B. 1 nebudou podniky, které se takto rozdělí, podrobeny z tohoto důvodu nižádným daním (poplatkům a dávkám), resp. tedy budou osvobozeny také ode všech daní (poplatků a dávek), které by postihovaly jinak právní jednání uzavřená »z tohoto důvodu«, tedy k tomu účelu, aby se ono »rozdělení« provedlo. Byla-li tedy »z tohoto důvodu«. resp. za tímto účelem uzavřena smlouva kupnoprodejná, nemá ve smyslu cit. ustanovení ani tato smlouva býti podrobena dávkám, které by ji jinak postihly. Podle čl. 9. — jak stížnost ostatně uznává, — platí tato výhoda i pro podniky, které provedly přeložení sídla nebo dělení podle zásad této smlouvy již dříve nežli nabyla platnosti.
Z toho, co uvedeno, plyne, že převod nemovitostí kupnoprodejnou smlouvou s Brašovské společnosti v Budapešti na společnost Továrna
Bohuslav, Nálezy správní 14 30 — č. 9786 —
na celulosu v Turčanském Sv. Martině, nově zřízenou za účelem nostrifikace Turčansko-Sv. Martinského závodu Brašovské továrny ve smyslu zák. č. 12/20, podle smlouvy č. 120/27 nemá býti postižen žádnou dávkou, u příležitsti takové smlouvy jinak vybíranou.
Podle ustálené judikatury nss-u (Boh. A 4665/29, 5772/26, 6001/28) mezinárodní smlouva, pokud nebyla vtělena ve vnitrostátní prvání řád, nemá povahy právní normy a tudíž ani derogačního účinku vůči právním normám ve státě platným. Nebyla by tedy úmluva č. 120/27 sama o sobě s to, aby se dotkla platnosti a závaznosti pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, jež nějakého osvobození převodů provedených z důvodů nostrifikace ovšem výslovně nenormují. Avšak § 2 dávk. pravidel v bodě 8. poskytuje výslovně osvobození od dávky osobám, jimž přísluší na základě státních smluv. Že tím míní také osoby právnické, je patrno z předchozích ustanovení tohoto § 2. Poněvadž státní smlouva s Maďarskem č. 120/27 v cit. čl. 6 B. 1 poskytuje podnikům osvobození od dávek, kterým by jinak podléhaly, jestliže to které právní jednání děje se z důvodu nostrifikace, přísluší jim podle § 2 bodu 8. dávk. pravidel také osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, která by postihovala jinak převod nemovitosti, děje-li se z důvodu nostrifikace. Přísluší tedy podle tohoto ustanovení také osvobození od dávky Brašovské továrně jako zcizitelce ohledně sporného převodu nemovitostí na Továrnu na celulosu v Turčanskému Sv. Martině, a nař. rozhodnutí je tedy se zákonem ve shodě.

Citace:

č. 9785. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 660-662.