č. 9790.

Učitelstvo: 1. * Ustanovení zák. č. 470/19, zejména § 7, nejsou na překážku tomu, že předpisy čl. 4 zák. č. 230/20 dlužno podle čl. 2 paritního zákona vztáhnouti i na učitele veřejných škol národních. — 2 Jak jest prováděti srovnání požitků učitele s hlediska § 15 zák. č. 230/20?
(Nález ze dne 1. dubna 1932 č. 5136.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 6304/27
Věc: Robert Sch. v R. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o opravu zařazení a o válečná půlletí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: V podaní z 8. srpna 1920 uvedl Robert Sch., zatímní učitel školy obecné v R., že vykonal dne 7. března 1917 — před ustanoveným termínem — nouzovou maturitu na reálce v R., načež dne 10. března 1917 nastoupil vojenskou službu válečnou. Byl v prosinci 1918 propuštěn domů, studoval od ledna 1919 na učitelském ústavě v Olomouci, kdež v červnu 1919 vykonal zkoušku učitelské dospělosti. — č. 9790 —
V září 1919 nastoupil školskou službu. Zdržel se tak ve svých studiích od června 1917 (zákonný termín pro maturitu na reálce) do ledna 1919, tedy déle roku, a o tento čas také v nástupu služby a pozdějším postupu. Žádá, aby mu byla poskytnuta tomuto zdržení odpovídající výhoda po rozumu zák. č. 230/20. V dalším podání z 21. dubna 1927 žádal Robert Sch. za přípočet k započítatelné služební době o několik měsíců podle čl. 6 § 14 odst. (3) zák. č. 230/20.
Výnosem ze 16. ledna 1928 nevyhověla zšr v Brně uvedeným žá- dostem st-le stran propočtení služební doby na základě ustanovení § 14 zák. č. 230/20 z těchto důvodů: »Vojenskou službu válečnou nastoupil žadatel dne 10. března 1917 a vykonal před nastoupením této služby dne 7. března 1917 zkoušku dospělosti na reálce v R. Vojenskou službu válečnou ukončil dne 4. prosince 1918, nabyl kvalifikace pro zatímní ustanovení ve službě školní zkouškou dospělosti na ústavě pro vzdělání učitelů v Olomouci dne 24. června 1919 a byl ustanoven ve službě školní ode dne 15. září 1919. Zákon ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb., jehož § 14 odst. 3 se dovolává žadatel, byl vydán toliko pro státní zaměstnance, podléhající tenkráte služební pragmatice, nevztahuje se tudíž toto usta- novení na žadatele, jelikož ani před nastoupením školní služby nebyl státním zaměstnancem. Pro učitelstvo, pokud se týče pro čekatele obecných a občanských škol jsou obdobné výhody upraveny zákonem č. 470/19. Ostatně i kdyby se uznalo, že zák. č. 230/20 platí též pro učitelstvo obecných a občanských škol, nesplnil žadatel ani podmínky pro dosažení oněch výhod, uvedeným zákonem stanovené, a nemůže tudíž z tohoto zákona vyvozovati pro sebe žádných výhod. Výhod stanovených v zák. č. 470/19 a zvláště započtení doby, ztrávené po propuštění ze služby vojenské až do nastoupení služby školní, mohl žadatel pro sebe užiti jen tehdy, kdyby u něho byly splněny podmínky § 7 uvedeného zák.«.
Z tohoto rozhodnutí se Robert Sch. odvolal. V odvolání dovozoval, že se podle čl. 2 paritního zákona vztahuje též zák. č. 230/20 na učitele veř. škol národních. A podle tohoto zákona má odvolatel nárok na zápočet 10 válečných měsíců podle článku 4 (§ 10) a článku 6 (§ 14) zák. č. 230/20. Zšr též opominula uvésti důvod, proč by u odvolatele nebyly splněny předpoklady zákona č. 230/20. Na výhody § 7 zák. č. 470/19 se odvolatel neodvolává. Proto má odvolatel právní nárok, aby mu byl žádaný čas do služby připočten.
Poté doplnila zšr výn. z 18. července 1928 své rozhodnutí ze 16. ledna 1928 v tomto směru: »Podle ustanovení § 15 zák. č. 230/20 může býti včítání služební doby na základě cit. zák. zásadně přiznáno jen v tom rozsahu, aby tím nebylo nabyto služebních požitků vyšších, než stejně dlouhou normální, do časového postupu započítatelnou civilní službou téhož odvětví. Dále jest účelem cit. zák. odstranění křivd, způsobených vojenskou službou válečnou, vůči ostatním zaměstnancům, kteří nekonali této vojenské služby, nikoli však přiznání výhod zvláštních učitelům-vojínům vůči ostatním. Robert Sch. vykonal zkoušku dospělosti na reálce v R. předčasně dne 7. března 1917, normálně byl by nastoupil — č. 9790 —
475
civilní službu učitelskou ode dne 15. září 1918, takže normálně by se mu počítala služba do časového postupu od tohoto dne a vzhledem k tomu, že se mu počítá vojenská služba ode dne 7. března 1917 do dne 4. prosince 1918, nelze mu přiznati výhody zák. č. 230/20, jelikož by přiznáním těchto výhod nepoměrně získal proti ostatním kolegům nevojínům, což by odporovalo duchu zákona i cit. § 15. Rovněž ke zkoušce způsobilosti byl svrchu jmenovaný učitel připuštěn již v listopadu 1920, tedy tak, jako by byl nastoupil službu školní normálně. Nemůže tedy tvrditi, že by na postupu nebo požitcích byl nějakým způsobem zkrácen.«
Též z tohoto výnosu se Rober Sch. odvolal. Min. škol. nař. výnosem zamítlo odvolání z důvodů rozhodnutí odvoláním napadeného. Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Běží o výhodu zápočtu, normovanou v § 10 článku 4 zák. č. 230/20, obsahujícího ustanovení pro civilní státní zaměstnance, kteří válkou byli zdrženi ve výkonu nebo nastoupení civilní služby státní; cit. § 10 se na konci prvého odstavce k bližšímu vymezení této výhody odvolává na § 14 (v článku 6) téhož zák. Úřad nevyslovuje, že by ustanovení § 10 v článku 4 cit. zák. nezakládalo pro zaměstnance tam zmíněné právního nároku na výhodu, o niž běží (že jest takový právní nárok založen, bylo stran obdobné výhody § 8 v článku 3 téhož zák. přímo vysloveno nál. Boh. A 2611/23).
Recipuje odůvodnění prvého výnosu zšr-y, zaujal žal. úřad stanovisko, že zák. č. 230/20 platí toliko pro pragmatikální státní zaměstnance, nikoli pro učitele veř. škol národních, jakým jest st-1. Stížnost zastává názor opačný a nss musil jí v jejím nazírání dáti za pravdu. Zák. č. 230/20 byl sice vydán pro státní zaměstnance, podléhající zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatice), jak zřejmo z článku 1 § 1, resp. i pro státní osoby učitelské (článek 5); nelze však přehlédnouti, že po rozumu článku 2 paritního zákona č. 274/19 (viz zejména druhou větu prvého odstavce) platí zásadně platové výhody zákonem č. 230/20 normované i pro učitele veř. škol národních; to platí obzvláště o výhodě článku 4 tohoto zák., když nelze tvrditi, že by se tato výhoda kryla s výhodami poskytnutými těmto učitelům již dříve zák. č. 470/19, zejména §em 7 tohoto zák.; kdežto totiž výhoda tohoto § 7 jest důsledkem, že učitel byl zdržen vojenskou službou ve výkonu odborné zkoušky učitelské způsobilosti (odpovídalo by po případě § 3 v článku 2 zák. č. 230/20), jde v článku 4 zák. č. 230/20 o výhodu, jež jest důsledkem zdržení ve studiu, t. j. prodloužení studijního času až do výkonu zkoušky (učitelské) dospělosti. Neprávem se tudíž zamítavý výrok žal. úřadu opírá o důvod, že čl. 4 zák. č. 230/20, jehož se st-1 pro sebe dovolával, neplatí pro učitele škol národních.
Názor, že u st-le není zákonných podmínek pro dosažení výhod článku 4 zák. č. 230/20, vyslovila/ale blíže neodůvodnila zšr ve svém původním výnosu; avšak ve druhém svém výnosu, jenž byl vydán právě jen k nápravě vady scházejícího odůvodnění výnosu prvého, úřad prvé stolice své stanovisko, že není u st-le zákonných podmínek pro dosažení — č. 9791 —
476
zmíněných výhod, opřel jedině o normu § 15 zák. č. 230/20 a o předpoklad, že by st-lem požadované včítání do služební doby mělo v zápětí, že by st-1 nabyl služebních požitků vyšších, než stejně dlouhou normální, do časového postupu započítatelnou civilní službou téhož odvětví, což však jest nepřípustno. Když žal. instance odvolací recipovala toto odůvodnění, dala tím na jevo, že st-lův nárok zamítá — předpokládajíc použitelnost článku 4 zák. č. 230/20 i pro učitele veř. škol národních — jedině z důvodu, že uskutečnění tohoto nároku brání norma cit. § 15 článku 6. Než potom jde zcela mimo námitka stížnosti, která tvrdí a dovozuje, že úřad neprávem usoudil, že by v konkrétním případě nebyly dány pro st-le podmínky pro nárok vytčené v článku 4.; proto nemohl nss k námitce takto formulované s věcné stránky přihlédnouti. Své stanovisko, že v konkrétním případě st-li nelze s hlediska § 15 článku 6 zák. č. 230/20 povoliti požadovaný zápočet do služby, opírá tu úřad o to, že st-li, což stížnost nepopírá, byla do časového postupu započtena vojenská služba válečná ode dne 7. března 1917 do dne 4. prosince 1918 a že po provedení tohoto zápočtu (podle výnosu zšr-y z 21. října 1926 jde o zápočet podle § 12 odst. 2 vl. nař. č. 666/20) jsou služební požitky st-le takové, že by po jakémkoli zápočtu po rozumu článku 4 zák. č. 230/20 převyšovaly požitky, jichž by bylo lze nabýti stejně dlouhou normální, do časového postupu započítatelnou civilní službou téhož odvětví.
Úřad vychází tedy z názoru, že by při posuzování výše služebních požitků zaměstnance s hlediska § 15 článku 6 zák. č. 230/20 mělo býti přihlíženo také ke zvýšení požitků z důvodu 2. odstavce § 12 vl. nař. č. 666/20. Názor tento jest však, jak právem namítá stížnost, v rozporu se zákonem; neboť, je-li předmětem srovnávání stanoveného v § 15 zák. č. 230/20 a nepřekročitelnou mezí, jak tam výslovně řečeno, aktivní plat, jenž by byl vysloužen normální civilní službou, nemůže na druhé straně při srovnávání býti hleděno k jinému služebnímu platu, než zase k onomu platu, kterého lze nabýti normální civilní službou, prodlouženou právě jen o výhodu zák. č. 230/20, nikoli však k platu, jehož bylo dosaženo poskytnutím výhody podle vl. nař. č. 666/20; mimo to může tu padati na váhu také zřetel k případné divergenci — stížnosti uváděné — co do doby, od kteréž sluší přiznati jednak výhody podle vl. nařízení č. 666/20 Sb. (§ 17 odst. 2), jednak výhody podle zák. č. 230/20 Sb. (§§ 22, 10).
Poněvadž tudíž úřad, jak dovoženo, mylně a na úkor práv st-lových vyložil § 15 zák. č. 230/20, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9790. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 669-672.