č. 9742.

Policejní řízení trestní (Slovensko): Podle ustanovení policejního řádu trestního č. 65000/1909 je sice zásadou oficiosnosti ovládáno polic, řízení trest. ve stolici prvé, nikoli však bez omezení ve stadiu odvolacím. Vodní právo (Slovensko): Práce jevící účinky uvedené v § 42 zák. čl. 23:1885 vyžadují úředního povolení, třebas jsou prováděny na vlastních pozemcích podnikatele.
(Nález ze dne 9. března 1932 č. 3723.)
Věc: Natalie Sk. a spol. v Píšťanech proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek vodního zákona. — č. 9742 —
359
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu v Píšťanech jako policejně- trestního soudu ze 4. března 1929 byli st-lka Natalie Sk. a st-1 Dr. Eduard W., jako spolumajitelé pare. č uznáni vinnými, že zahájili sypání materiálu do průtočného profilu Váhu bez úředního povolení a tím změnili odtokové poměry řeky Váhu pod stávajícím dřevěným mostem v Píšťanech, čímž spáchali přestupek ve smyslu §§42 a 142 zák. čl. 23:1885, a byli podle § 185 cit. zák. čl. odsouzeni k pokutě po 100 Kč, event. k trestu uzamčení v trvání 5 dnů. Dále byli st-lé uznáni povinnými solidárně pod exekucí zaplatiti výlohy trestního řízení, připadající na zástupce vodoprávně-technického oddělení okresního úřadu v Bratislavě a zástupce státní stavební správy pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně. Konečně byli st-lé uznáni povinnými násypy odstraniti a uvésti průtočný profil Váhu do původního stavu (před násypem) do 40 dnů od pravoplatnosti rozsudku, ježto po uplynutí této lhůty by odstranění násypu bylo provedeno podle § 179 zák. čl. 23:1885 na útraty st-lů.
Z rozhodnutí tohoto podali oba st-lé odvolání. Nař. rozhodnutím byl rozsudek I. stolice s odmítnutím odvolání na základě jeho odůvodnění potvrzen s tou změnou, že se obvinění uznávají vinnými přestupku podle § 42 zák. čl. 23:1885, který spáchali tím, že na pravém břehu řeky Váhu pod dřevěným mostem v Píšťanech zřídili bez úředního povolení umělý násyp, kterým byl přirozený odtok vody změněn, a že se proto odsuzují podle bodu 3. § 184 zák. čl. 23:1885.
V odůvodnění jest uvedeno, že se obvinění částečně sami přiznali, částečně bylo na jejich úkor příslušnými úředními znalci zjištěno, že podél svých stavebních prostorů v Píšťanech zřídili na pravém břehu řeky Váhu umělý násyp, jímž byla šířka řečiště Váhu značně zúžena a v důsledku toho přirozený odtok vody změněn a cizí zájmy dotčeny. Podle § 42 zák. čl. 23:1885 je ke zřízení takovýchto prací potřebí úředního povolení; ježto tedy obvinění provedli tyto práce bez úředního povolení, porušili zřejmě předpisy výše uvedeného zák. článku a musili proto býti podle bodu 3. § 184 téhož zák. čl. potrestáni. Na vývody odvolání obviněných nemohl býti vzat zřetel, ježto neobsahují ani jednu podstatnou okolnost, na základě které by skutková podstata přestupku k tíži obviněných zjištěná mohla býti považována za podvrácenou. Jmenovitě neobstojí vývod odvolání, že k jednání měl býti přibrán jako znalec zástupce státního katastrálního úřadu, poněvadž podle nařízení býv. uher. min. orby č. 45689/1885 mají býti při vodoprávních záležitostech jako úřední znalci přibráni jedině inženýři příslušného zemědělsko-technického úřadu.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-lé popírají trestnost činu jim za vinu kladeného především námitkou, že neprovedli umělý násyp na svých parcelách bez úředního povolení, ježto prý k tomu povolení obdrželi, a to výnosem expositury pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně z 15. října 1928, vydaným v dohodě se zemským úřadem v Bratislavě. Toto povolení prý st-lé nemohli v řízení č. 9742 —
správním předložiti, ježto v důsledku neobyčejných poměrů v rodině st-lky Natalie Sk. se povolení to dostalo omylem k jiným spisům, žal. úřad však k povolení tomu měl přihlédnouti z moci úřední, ježto mu povolení to bylo známo.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
V řízení správním a zejména ve svém odvolání nevyvozovali st-lé své oprávnění k provedení násypu z výnosu expositury pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně z 15. října 1928, nýbrž z výnosu župního úřadu v Bratislavě z 9. března 1925. Žal. úřad neměl tedy možnosti, aby obranou jejich, založenou na výnosu z 15. října 1928, se zabýval. Otázku, o které žal. úřad správní nerozhodl, nemůže však nss podle předpisu § 5 zák. o ss své kognici podrobili. Nss je arci podle § 6 zák. o ss povolán, aby zkoumal nař. rozhodnutí po stránce procesní, a aby rozhodnutí správní pro podstatnou vadu procesní zrušil. Podstatnou vadou procesní by ovšem bylo, kdyby žal. úřad při svém rozhodování nehleděl k relevantní okolnosti, k níž přihlížeti byl povinen. Leč žal. úřad se podle stavu spisů nedopustil vady procesní, jestliže k výnosu expositury pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně z 15. října 1928 nepřihlédl z moci úřední. Policejní trestní úřad je sice podle § 57 odst. 2 a 3 policejního trestního řízení č. 65000 B. M. povinen v průběhu řízení z moci úřední sebrati data potřebná ke zjištění skutkového stavu a zjistiti nejen okolnosti obviněného usvědčující, nýbrž i okolnosti, které jej omlouvají. Je tedy policejně trestní řízení před 1 stolicí ovládáno zásadou oficiosnosti. Avšak zásada tato neovládá bez omezení řízení apelační. Podle § 204 pol. trest. řízení přezkoumává apelační úřad trestní nález zpravidla jen v oné části, která jest v apelaci vzata v odpor, a jen v mezích petitu v apelaci formulovaného. V odst. 2 § 204 pol. trest. řízení jsou sice uvedeny případy, ve kterých apelační úřad, přezkoumávaje prvostupňový nález trestní, postupovati má i z úřední povinnosti, když zpozoruje, že jsou dány určité okolnosti v předpise tom pod č. 1—4 uvedené. Povinnost, přihlédnouti k okolnostem takovým jest tedy úřadu apelačnímu uložena jen pro pří- pad, když zmíněné okolnosti zpozoruje. Má tedy předpis tento na mysli jen okolnosti zřejmé, resp. zpozorovatelné, nikoli však okolnosti latentní, po kterých by bylo třeba teprve pátrati. V daném případě nejde však o žádný takový důvod, o jakých mluví předpis § 204 policejního trestního řízení a nebyl tedy žal. úřad povinen po výnosu expositury pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně z 15. října 1928 z vlastního podnětu pátrati a zkoumati, zda st-lé podmínkám ve výnosu tom stanoveným vyhověli či nikoli.
Okolnost, že st-lé v řízení administrativním nemohli na výnos expositury pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně z 15. října 1928 poukázati, mohla by snad býti důvodem žádosti za obnovu trestního řízení (srov. § 191 č. 3 pol. trest. řízení), neodůvodňuje však námitku stížnosti, že žal. úřad měl z úřední povinnosti existenci a obsah řečeného výnosu zjistiti. Nemohl-li se však — jak již bylo uvedeno — nss obranou st-lů, založenou na výnosu expositury pro úpravu řeky Váhu v Trenčíně z 15. — č. 9742 —
361
října 1928, vůbec zabývati, nemohl ovšem zkoumati, zdali výnos tento je způsobilý ospravedlniti čin st-lům za vinu kladený, a nemohl tedy ani zkoumati, zda cit. výnos má vůbec povahu úředního povolení ve smyslu § 42 zák. čl. 23:1885 (srov. i §§ 156 a násl. cit. zák. čl.), ani vyšetřovati obsah a právní dosah výnosu tohoto, ani řešiti otázku, zda st-lé podmínkám ve výnose tom stanoveným vyhověli.
St-lé namítají však dále, že k provedení násypu, o nějž jde, vůbec úředního povolení nepotřebovali, ježto násyp neprováděli do řečiště (t. j. koryta) řeky Váhu, nýbrž na parcelách č...., které netvoří koryto Váhu,, nejsou také veřejným majetkem, nýbrž jsou jako »vnútornosť« (intravillán) soukromým vlastnictvím st-lů. Ani této námitce nemohl nss při— svědčiti. Zákon čl. 23:1885 upravuje užívání vod podléhajících vrchnostenské pravomoci (§§ 18 a násl.) bez ohledu na soukromé vlastnictví k půdě, resp. na soukromé vlastnictví ke břehům. V § 4 prohlašuje cit. zák. čl. sám břehy a koryta vod za vlastnictví pobřežního majitele, a přece podrobuje vody, které nespadají pod § 10 tohoto zák. (v některých směrech dokonce i vody spadající pod § 10 cit. zák., srovn. §§11, 12, 13, 14 a jiné) úřední pravomoci. I vlastník koryta a břehů může podle § 6 cit. zák. svoje právo vlastnické vykonávati jen bez újmy užívání vody a zachovávaje předpisy policejní.
V § 42 se pak stanoví, že veškeré práce, které slouží k užívání a regulování vod anebo k zamezení případných škod a které překážejí přirozenému odtoku vody, anebo ho mění, jakož i ty práce, které na cizím pozemku se provádějí anebo cizích zájmů se dotýkají.. ., vyžadují úředního povolení. Otázka vlastnictví je při tom podle § 42 zcela bezvýznamná. Z ustanovení těchto plyne, že i takové práce, které byť byly na vlastních pozemcích prováděny, jeví účinky v § 42 zák. čl. 23:1886 uvedené, potřebují úředního povolení. Nemohou tedy st-lé z okolnosti,, že násyp provedli na svých vlastních pozemcích, ve svůj prospěch nic dovozovati. Ježto i žal. úřad vychází ze skutkového zjištění, že st-lé sporný násyp provedli na svých vlastních pozemcích, neměl úřad závažné příčiny, aby uváděl topografická čísla řečiště řeky Váhu, pokud toto jest statkem veřejným, a nemůže stížnost ani v tomto směru činit žal. úřadu důvodné výtky. V řízení správním a zejména při místním šetření komisionelním bylo úředním znalcem zjištěno, že provedený násyp leží skutečně v průtočném profilu Váhu a sice již při normální vodě, dále, že provedeným násypem jsou odtokové poměry řeky Váhu jak při střední, tak zvláště při velkých vodách nepříznivě dotčeny, a měl tedy žal. úřad pro svůj úsudek, že násypem tím byla šířka řečiště Váhu značně zúžena a v důsledku toho přirozený odtok vody změněn a cizí zájmy dotčeny, dostatečný podklad ve spisech správních. Pak ovšem měli st-lé, třeba že násyp provedli na parcelách jim právem vlastnickým náležejících, zapotřebí vodoprávního povolení ve smyslu § 42 cit. zák., a nelze souhlasiti se stížností, jež hájí názor opačný.
Další námitkou vytýkají st-lé, že trestní rozsudek je předčasný, ježto proti výměru zemského úřadu v Bratislavě z 8. dubna 1929, resp. z 20. — č. 9743 —
dubna 1929 bylo podáno odvolání a břehová traga není tedy ještě definitivně stanovena.
Námitka tato není důvodná. Skutková podstata přestupku podle § 184 č. 3 zák. čl. 23:1885 spočívá v tom, že práce spadající pod ustanovení § 42 cit. zák. čl. byly provedeny bez úředního povolení. Takovéto práce shledal žal. úřad v tom, že st-lé na pravém břehu řeky Váhu pod dřevěným mostem v Píšťanech zřídili umělý násyp, kterým byl změněn přirozený odtok vody. Je-li skutková podstata řečeného přestupku dána, pak je lhostejno, že v době, kdy st-lé násyp provedli, jednalo se již o úpravě řeky Váhu, resp. o stavbě ochranných hrází po obou stranách řeky v dotyčné její trati a že stavba těchto ochranných hrází byla po- volena výměry zem. úřadu v Bratislavě z 8. dubna 1929 a z 20. dubna 1929, vydanými až po vynesení trestně-policejního rozsudku proti st-lúm. Záležeti může jen na tom, zdali st-lé prokázali, buď že obdrželi úřední povolení násyp provésti, nebo že úředního povolení nebylo zapotřebí. Projekt ochranných hrází nemůže pro posouzení trestnosti činu st-lúm za vinu kladeného míti vůbec významu, dokud nebyl pravoplatně povolen, neboť až do té doby lze posouditi toliko podle dosavadního právního stavu, a nikoli však podle budoucí úpravy řeky, zda st-lé provedli neoprávněnou novotu.
Pokud konečně st-lé uvádějí, že mají právo hájiti nasypané intravillány proti každému úřednímu zásahu i v tom případě, kdyby úřední orgánové chtěli násyp odstraniti, ježto místopisná čísla koryta, resp. řečiště řeky Váhu nejsou v rozsudku 1 stolice uvedena, uplatňují tu jen svůj právní názor, a nikoli námitku proti nař. rozhodnutí, jímž byl prvostupňový trestní rozsudek potvrzen. Má-li se však v těchto vývodech stížnosti spatřovati snad námitka proti tomu, že k prvostupňovému nálezu připojena byla sankce exekučního odstranění násypu, pak není námitka ta důvodná, ježto vodní zákon dává v § 179 úřadu právo, aby nevyhoví-li zájemníci úřednímu nařízení ve lhútě jim předepsané, dal sám potřebné práce provésti na jejich útraty.

Citace:

č. 9742. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 554-558.