č. 9765.

Stavební právo. — Vodní právo (Čechy): Stavební úřady nemohou odkládati vyřízení žádosti parcelační do té doby, až bude obci uděleno i povolení vodoprávní, kterého pro zamýšlenou regulaci je třeba.
(Nález ze dne 18. března 1932 č. 4261.)
Věc: Obec R. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. strany, Ludv. T. a spol. v K. adv. Dr. P. Herget z Prahy) o parcelaci pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městská správní komise v R. povolila k žádosti zúčastněných stran rozdělení části pozemku č. kat. . . v R. na stavební místa 9, 10 a 11, prohlásila však, že žádost o oddělení stav. míst 8 a 12
27* — č. 9765 —
420
na témže pozemku toho času zamítá. Rozhodnutí to potvrdila v cestě instanční osk v K. výměrem z 19. listopadu 1928.
K rekursu zúčastněných stran zrušil zemský úřad v Praze nař. výnosem onu část rozhodnutí nižších stolic, která se týkala stav. míst č. 8 a 12 a uložil stav. úřadu prvé stolice, aby vydal rozhodnutí nové, řídě se touto úvahou: »Schválení naznačených stavenišť bylo odepřeno jedině z toho důvodu, že provedení směru a niveau ulice, vedené po nábřeží podle schváleného plánu polohy a ohraničující parcelovaný pozemek proti řece O., bude potřebovati povolení příslušného úřadu politického s hlediska § 42 vod. zák. Z ustanovení §§ 4 a 5 stav. řádu, zejména pak z jeho podrobných ustanovení v §§ 10 až 13 vyplývá, že stav. úřad jest oprávněn a povinen žádost za povolení k rozdělení pozemku na jednotlivá staveniště zkoumati v tom směru, zdali odpovídá ustanovením schváleného plánu polohy, zejména ohledně stanovených průčelných čar, ale že není stav. úřad oprávněn zkoumati, zdali a jak mohou býti ve skutek uvedena ustanovení schváleného plánu polohy, jež se příslušného rozdělení dotýkají. Ze spisů vyplývá, že parcelační žádost odpovídá ustanovení schváleného plánu polohy i ohledně průčelných čar příslušné ulice a že se nedá tvrditi, že by tato ulice nedala se ohledně směru i niveau provésti tak, jak je ve schváleném plánu polohy stanovena, z čehož jest zřejmo, že důvod, o který se opírá v odpor vzaté rozhodnutí nižších stolic, nemůže obstáti.« O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. zem. úřad předem konstatuje, že parcelace, pokud je předmětem sporu, nebyla nižšími stolicemi povolena jedině z toho důvodu, že tomu brání okolnost, že k zřízení nábřežní ulice, jak je v potvrzeném polohovém a regulačním plánu stanovena, je potřebí vodoprávního povolení, a že toto povolení nebylo dosud uděleno. V dalším pak dospívá žal. úřad k závěru, že podle stav. řádu jest parcelační projekt posuzovati toliko po té stránce, zda odpovídá polohovému a regulačnímu plánu, že však při tom nemůže býti zkoumáno, zda plán ten je uskutečnitelný. Proti zjištění, že jediným důvodem odepření parcelačního povolení jest nedostatek vodoprávního schválení dotčené disposice polohového a regulačního plánu, nevznáší stížnost námitky. Zejména nelze za takovou námitku považovati výtku stížnosti, že žal. úřad, vycházeje z nesprávného právního názoru o závaznosti polohového a regulačního plánu, nezkoumal jeho proveditelnost po stránce technické a hospodářské, neboť tato výtka by podle její formulace mohla míti pro otázku zákonitosti nař. rozhodnutí význam jen tehdy, kdyby právní názor sám, na kterém úřad svůj výrok založil, byl skutečně, jak tvrdí stížnost, nesprávným. Tomu však tak není, jak vysvitá z následovní úvahy. Polohový plán, jakmile přistánými stavebními instancemi byl potvrzen, nabývá účinnosti jak vůči majitelům pozemků jím dotčených, tak vůči stav. úřadu. Podle výslovného předpisu § 5 stav. řádu pro Čechy-venkov z 8. listopadu 1889 č. 5 z z. čes. jsou ustanovení tohoto plánu, pokud jde o směr, polohu a niveau ulic, závaznými směrnicemi při veškerém pozdějším provádění, a to do té rnírv, že bez předepsaného řízení podle § 4 stav. řádu nelze je ani měniti. Z toho plyne především povinnost — č. 9766 —
421
majitelů pozemků do polohového plánu zakreslených, aby jakmile polohový plán byl potvrzen, šetřili při výkonu svých subj. práv stavebních jeho ustanovení a přizpůsobili mu konkrétní své projekty. Povinnost ta nastává již potvrzením polohového plánu podle odst. 3 § 4 stav. řádu, a není suspendována do té doby, než obec vymůže si k stanovené v něm regulaci schválení, jehož případně podle vodního zákona je zapotřebí. Rubem této povinnosti majitelů pozemků do plánu polohy pojatých jest však jejich právo, aby i stav. úřady, jakmile polohový plán byl potvrzen, při zkoušení konkrétních parcelačních projektů řídily se jeho ustanoveními a podle něho určovaly směr, polohu a niveau ulic, které v parcelovaném území bude nutno zříditi. Nemohou tedy stav. úřady odkládati vyřízení parcelační žádosti do té doby, až pro zamýšlenou regulaci bude obci uděleno i povolení vodoprávní. Je pravda, že v daném případě může nastati stav, že vodoprávní úřady určí niveau nábřeží odchylně od schváleného plánu polohy a že ve skutečnosti nebude možno nábřeží provésti v tom niveau, jak v polohovém plánu je projektováno; s tímto risikem však musí obec počítati, když nezaopatřila si vodoprávní povolení k zamýšlené regulaci dříve, než si vymohla potvrzení regulačního plánu podle stav. řádu.
Než i kdyby bylo lze připustiti, že polohový plán projektující nějakou, úpravu, k níž je zapotřebí i povolení vodoprávního, nemá ani vůči stav. úřadům, ani vůči majitelům pozemků do něho pojatých závaznosti do té doby, dokud není i vodoprávně projednán, nebyly by stav. úřady oprávněny odpírati parcelační povolení do té doby, než si obec vymůže vodoprávní povolení, nýbrž musily by zkoumati, zda parcelační projekt, bez ohledu na regulaci v polohovém plánu zamýšlenou, vyhovuje požadavkům stav. řádu, zejména jeho § 13, a kdyby shledaly, že po té stránce není proti němu námitek, musily by parcelaci povoliti.
Stížnosti jest dáti za pravdu v tom, že regulační čáry polohového plánu mohou býti měněny, a to i bez zvláštního řízení, předepsaného pro změnu polohového plánu, pokud nemění se nic na směru a niveau ulr; leč stížnost přehlíží, že v daném případě regulační čáry polohovým plánem stanovené změněny nebyly, a že tudíž zůstávají závaznými jak pro stav. úřady, tak pro strany.
I v tom jest dáti stížnosti za pravdu, že působnost stav. úřadu při zkoušení určitého parcelačního projektu nevyčerpává se zjišťováním, zda parcelační projekt zapadá do rámce úprav projektovaných plánem polohv či nic, a že stav. úřad musí hleděti i k tomu, zda splněny jsou ostatní předpoklady, uvedené v § 13 stav. řádu; z toho však neplyne, že stav. úřad není při zkoumání těchto dalších předpokladů pro udělení parcelačního povolení vázán na ustanovení polohového plánu, a že může odepříti parcelační povolení z toho důvodu, že není dosud jisto, obdrží-li obec pro zamýšlenou regulaci také povolení vodoprávní.
Není tudíž nezákonným, když žal. úřad rozhodnutí nižších stolic o tento důvod opřená zrušil.

Citace:

č. 9765. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 615-617.