č. 9734.

Policejní právo trestní. — Samospráva obecní: — Jazykové právo: 1* Obecní úředníci jsou orgány veřejné moci ve smyslu § 25 zák. na ochranu republiky z 19. března 1923 č. 50 Sb. — 2 Je skutková podstata přestupku podle § 25 cit. zák. dána tím, že obecní úředník odepře přijmouti podání strany z důvodu, že je sepsáno česky?
(Nález ze dne 5. března 1932 č. 3544.)
Prejudikatura: srovn. Boh. A. 6954/27.
Věc: František H. v R. proti ministerstvu vnitra o přestupek zákona na ochranu republiky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem osp-é v K. ze 16. června 1924 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 3 zák. č. 122/20 a § 25 zák. č. 50/23, jehož se dopustil tím, že jako úředník městské obce R. nepřijal český připiš řídícího učitele Romana H. v R. z 20. března 1924, týkající se skládání popele, a že se zdráhal přijmouti česká ústní podání Josefa K., Václava M. a Františka Ch., a byl odsouzen k pokutě 500 Kč, pro případ nedobytnosti k 50dennímu vězení.
Odvolání proti tomu podané bylo rozhodnutím zsp-é v Praze z 28. dubna 1925 zamítnuto, poněvadž konaným šetřením i doznáním st-le bylo prokázáno, že odepřel přijmouti zmíněná česká podání, čímž ohrozil jako orgán moci veřejné, za nějž dlužno jej vzhledem k ustanovení § 2 posl. odst. zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. považovati, zájmy veřejné správy, neboť §em 3 jaz. zák., který jest vydán na provádění zákonů ústavních, jest samosprávným úřadům všeobecně uložena povinnost přijímati podání v jazyku českém, a tím dopustil se přestupku § 25 zák. na ochranu republiky. Uložený trest byl snížen na 400 Kč, pro případ nedobytnosti na 3denní vězení. — č. 9734 —
343
Rozhodnutí to bylo nař. rozhodnutím potvrzeno.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že skutková podstata přestupku § 25 zák. na ochranu republiky, pro který byl st-1 odsouzen, není splněna ani po stránce subjektivní, neboť st-1 jako obecní úředník není orgánem veřejné moci, který jedině může býti subjektem zmíněného přestupku, ani po stránce objektivní, neboť činem kladeným st-li za vinu nebyly ohroženy zájmy veřejné správy.
Stížnost jest v obojím směru neodůvodněná.
Subjektem přestupku § 25 zák. na ochranu republiky může býti každý orgán veřejné moci, který vykonává úřad. Orgánem veřejné moci jest každá osoba, která buď přímo vykonává za stát úkony jeho pravomoci (soudci a státní úředníci), nebo na niž podle zákona stát přenesl část své pravomoci, tedy i orgány samosprávy obecní, k nimž náležejí se zřetelem na ustanovení § 32 obec. zříz. také obecní úředníci. Při tom jest pro skutkovou podstatu přestupku § 25 zák. na ochranu republiky bez právního významu, jde-li o akt autoritativní, čili nic, jak nss již vyslovil v nál. Boh. A 6954/27.
V konkrétním případě odepřel st-1 jako ředitel městského úřadu v R. ve své úřední funkci přijmouti přípisy a hlášení jedině proto, že byly české. Jednal tedy st-1 podle toho, co bylo uvedeno shora, jako orgán moci veřejné, který vykonával svůj úřad. Pro skutkovou podstatu přestupku kladeného st-li za vinu jest nerozhodno, jaké věci se podání, resp. hlášení, jež st-1 jako úřední orgán obce odmítl přijmouti, týkala, poněvadž st-1 neodepřel podání a hlášení ta přijmouti z toho důvodu, že se netýkala věcí, jež spadají do pravomoci obce, nýbrž jedině proto, že byla česká. Rovněž jest bez právního významu, zdali snad — jak stížnost tvrdí — nebyl st-1 povolán k přijetí podání a hlášení, o něž v konkrétním případě šlo, nýbrž podatelna obecního úřadu, neboť st-1 — jednaje jako úřední orgán obecní — neodkázal strany na podatelnu obecního úřadu, nýbrž odmítl podání a hlášení, o která šlo, jedině z toho důvodu, že byla česká.
Poněvadž se ve stížnosti ani netvrdí, že odmítnutím českých podání a hlášení z toho důvodu, že byla česká, nebyly předpisy úst. zák. č. 122/20 porušeny úmyslně, že si tedy st-1 nebyl toho vědom, že jedná proti předpisům tohoto úst. zákona, neporušil žal. úřad zákon, uznal-li, že v konkrétním případě jest skutková podstata přestupku § 25 zák. na ochranu republiky po subj. stránce splněna.
Po objektivní stránce shledává žal. úřad skutkovou podstatu přestupku § 25 zák. na ochr. republiky splněnu tím, že postupem st-lovým »bylo stranám znemožněno, aby svou věc vznesly na úřad jazykem podle úst. zákona přípustným a že byl ohrožen onen zájem veř. správy, který spočívá v tom, aby samosprávné úřady byly přístupny v mezích ústavou vytčených i stranám, které užívají jiného jazyka, než který jest jednacím jazykem obce«. Z toho jest zřejmo, že žal. úřad^ nešetření předpisů jaz. — č. 9735 —
zák. samo o sobě nepokládá za ohrožení zájmů veř. správy, nýbrž shledává ohrožení zájmů těch v tom, že stranám bylo znemožněno, aby u obce R. přednesly svoje záležitosti, jak mají na to zákonné právo. Mýlí se proto stížnost, tvrdí-li, že žal. úřad v pouhém nešetření předpisů jazyk, zákona spatřuje ohrožení zájmů veř. správy, a přehlíží úplně shora cit. posl. odst. nař. rozhodnutí, tvrdí-li, že žal. úřad neuvedl, v čem spočívalo ohrožení zájmů veř. správy v konkrétním případě. Poněvadž pak stížnost proti správnosti názoru žal. úřadu, že zájmy veř. správy byly ohroženy tím, že stranám bylo znemožněno, aby u obce R. přednesly svoje záležitosti, neformuluje stižního bodu podle § 18 zák. o ss, nemohl nss na přezkoumání správnosti tohoto názoru žal. úřadu vejíti.

Citace:

č. 9734. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 538-540.