č. 9748.

Církevní věci. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Rozhodnutím podle § 2 zák. o ss není výnos min. prací, kterým toto jménem čsl. státu jako majitele železáren prohlašuje vůči biskupovi, že neuznává za závaznou smlouvu uzavřenou mezi biskupem a býv. státem uherským o tom, že stát přejímá patronát k řím.-kat. faře, zřízené v sídle státních železáren.
(Nález ze dne 12. března 1932 č. 3659.)
Prejudikatura: srovn. Boh. A. 314/28, 9096/31.
Věc: Marian B. v Báňské Bystřici proti ministerstvu veřejných prací o patronátní závazky.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Podle zápisnice sepsané v Podbrezové dne 16. května 1911 bylo mezi býv. královským uherským erárem a báňsko-bystřickým biskupem sjednáno ujednání, podle kterého převzal král. uherský erár jako majitel podbrezovských železáren patronát nad nově zřízenou farou v P., zavázav se nejen udržovati kostel a faru, nýbrž i dotovati faráře. Podáním ze dne 21. ledna 1923 předložila báňsko-bystřická diescesnt vrchnost min. prací jakožto zástupci patrona ku přijetí návrh na změnu některých ustanovení této kanonické smlouvy, ve kterém žádala za zvýšení platu faráře, kantora a kostelníka, dále za poskytnutí odškodného faráři h-skému, který faru p-skou dosud administruje, konečně za svolení, aby pozemek, na němž kostel i fara stojí, byl knihovně připsán řím.-kat. církvi. — č. 9748 —
377
Výnosem z 29. ledna 1923 sdělilo min. prací diescesní vrchnosti, že gen. fin. ředitelství a referát min. škol. v Bratislavě nedoporučují přijetí nové kanonické smlouvy, jelikož kanonická smlouva ze 16. května 1911 jest dosud platná a uzavření nové smlouvy, která by erár více zatěžovala než smlouva stará, by znamenalo utvoření nového věcného patronátu a že na základě tohoto dobrozdání musí se min. přidržeti smlouvy z roku 1911 a žádati, aby biskupský ordinariát podal min. prací návrh na obsazení místa faráře v P. Současně byl biskupský ordinariát vyzván, aby předložil návrh na změnu některých ustanovení této smlouvy, aby odpovídaly nynějším poměrům.
Přípisem z 24. února 1923 setrval však báňsko-bystřický biskup v zásadě na svých požadavcích, změniv pouze požadavek ohledně zvýšeni platu faráře tak, aby farář byl zařazen do 6 nebo 7 hodn. třídy státních úředníků a spokojiv se co do platu kantora a kostelníka nějakým příspěvkem se strany patrona. Na požadavky tyto min. prací výnosem ze 13. května 1923 nepřistoupilo. Na to oznámil báňskobystřický biskup přípisem z 25. května 1923, že za tohoto stavu věci nemůže faru obsaditi samostatným farářem a jest nucen vyčkati, až plat poskytovaný p-skými železárnami na výživu faráře bude stačiti. — Přípisem pak z 18. května 1929 oznámil báňskobystřický biskupský úřad, že vzhledem k tomu, že kongruovým zákonem č. 122/26 se poměry změnily a že téměř všichni chudobní dělníci se jednomyslně zavázali poskytovati farářovi roční do kongruy nezapočítatelnou podporu, se rozhodl p-skou faru obsaditi.
Min. prací prohlásilo výnosem ze 4. července 1929, že nemá námitek proti obsazení fary, avšak že bude konati platy podle obdody kanonické smlouvy z roku 1911, aniž však uznává tuto smlouvu pro sebe za závaznou, tedy dobrovolně s výhradou budoucí jejich úpravy případně i jejich zrušení. — Na připiš biskupského úřadu z 9. srpna 1929, že snad toto stanovisko min. spočívá na omylu, kdyžtě min. kanonickou smlouvu z roku 1911 dvakráte svými výnosy uznalo za platnou, sdělilo min. výnosem z 27. srpna 1929, že nemůže ze zásadních důvodů s ohledem na zákon č. 156/26, týkající se pohledávek vzniklých býv. Rakousku, Uhersku a Německu uznati za závaznou pro čsl. stát kanonickou smlouvu ze 16. listopadu 1911.
Proti těmto dvěma posledním výnosům min. prací podal Marian B., biskup báňskobystřický stížnost na nss. Maje jednati o stížnosti musil nss v prvé řadě zkoumati, zda napadené výnosy jsou rozhodnutím neb opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss a tudíž způsobilým předmětem stížnosti na nss. Rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss není však podle ustálené judikatury každá jakákoliv emanace správního úřadu, nýbrž jen takový jeho výrok, kterým úřad ze své vrchnostenské moci způsobem autoritativním a právní moci schopným zakládá nebo upravuje právní postavení strany. O takový výrok však v daném případě nejde.
Z vylíčeného děje jest zřejmo. že báňskobystřický biskup žádal u min. prací za úpravu platu p.-ského faráře, kantora a kostelníka, za odškodnění pro faráře h.-ského, konečně za svolení ku knihovnímu připsání — č. 9749 —
kostela a fary do vlastnictví řím.-kat. církve z toho důvodu, že považoval min. prací za zástupce čsl. eráru jako patrona kostela a fary v P. Min. prací také nepopřelo, že zástupcem patronovým je, nýbrž naopak právě v této funkci odmítlo uznati platnost kanonické smlouvy z roku 1911, a závazků z ní plynoucích, odvolávajíc se na zák. č. 156/26.
Min. prací nerozhodovalo tu tedy autoritativně o návrhu strany, nýbrž učinilo pouhé prohlášení jménem čsl. eráru jako patrona, tedy rovněž jako strana. Nař. výnosy nemají tedy povahy rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss., nýbrž jen povahu prohlášení strany právě tak, jak bv tomu bylo, kdyby patronem byla osoba soukromá.

Citace:

č. 9748. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 572-574.