č. 9739.

Samospráva obecní: Neodporuje zákonu (§ 10 zák. č. 76/ 19), usnese-li se obecní zastupitelstvo na paušalování diet pro člena zastupitelstva, pověřeného dozorem nad stavbou obecní budovy.
(Nález ze dne 8. března 1932 č. 3533.)
Věc. Dr. Jan K. v P. proti zemskému úřadu v Praze o paušalování diet členu ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ústřední zastupitelstvo hl. města Prahy se usneslo ve schůzi, konané dne 3. prosince 1928, aby členu zastupitelstva Bohumilu V., pověřenému funkcí inspektora nad stavbou ústředního zaopatřovacího ústavu v K., byly za výkon této funkce paušalovány diety měsíční — č. 9739 —
355
částkou 4.000 s platností od 1. ledna 1928. Odvolání st-lovo z tohoto usnesení zamítl zemský úřad v Praze výměrem z 20. července 1929 jako bezdůvodné.
Stížnost, podaná na toto rozhodnutí u nss, vytýká především jako vadu řízení, že zemský úřad sice zkoumal, zdali k pověření Bohumila V. funkcí inspektora nad stavbou ústředního zaopatřovacího ústavu v K. došlo řádným způsobem, nikoli však také, zdali pověření to se stalo v intencích zákona.
K výtce této konstatuje se ze správních spisů toto: Ve svém instančním rekursu z usnesení ústředního zastupitelstva, o něž jde, brojil st-1 proti tomuto usnesení mezí jiným námitkou, že jmenováním Bohumila V. inspektorem nad dotčenou obecní stavbou vznikl nezákonný stav proto, že V., ač úkolem členů ústředního zastupitelstva jest jedině dozor nad řádnou správou záležitostí obecních, vykonává místo tohoto dozoru, resp. současně s ním i obchodní práce jménem obce, přijímá oferty, uzavírá zadávky a provádí úkony, jež spadají do kompetence stavebníka, takže je vlastně výkonným orgánem obce, což se příčí principu inkompatibility. K takto formulované námitce uvedl zemský úřad ve svém rozhodnutí, že vlastní obchodní práce při stavbě ústředního zaopatřovacího ústavu v K., zejména zadávání dodávek a stavebních prací, neprovádí V., nýbrž v rámci daného zmocnění městská rada, resp. stavební dozorstvo. Tím dal na uvedenou námitku dostatečnou odpověď, a je proto výtka vadnosti nař. rozhodnutí po této stránce bezdůvodná. —
V dalším svém obsahu označuje stížnost za nesprávné stanovisko žal. úřadu, že členové obecních zastupitelstev mohou býti honorováni za ztrátu času i v tom případě, když tato nevznikla úkonem funkcí v radách a komisích, nýbrž i tehdy, když jde o výkon funkce speciální. Proti tomuto pojetí svědčí, jak snaží se stížnost dovoditi, zcela jasné znění zákona, který mluví o honorování za ztrátu času při účasti na komisích a radách. Kdyby byl měl zákonodárce v úmyslu honorovati ještě jiné funkce, než které uvádí, byl by to výslovně uvedl. Nyní tedy po názoru stížnosti vyjmenování případů honorování zde příkladmé, nýbrž taxativní, a jelikož jde o lex specialis, je extensivní výklad nepřípustný.
Nss nemohl se s tímto názorem stížnosti ztotožniti.
V odst. 1. § 10 novely k obecním zřízením č. 76/19 se stanoví, že členové obecních zastupitelstev, rad a komisí, kteří ztrátou času při výkonu těchto svých funkcí, vyjímajíc schůze obecního zastupitelstva, by trpěli hmotnou újmu, mají nárok na náhradu dietami, které určí obecní zastupitelstvo. Vylučuje-li podle toho zákon z nároku na náhradu jedině schůze obecních zastupitelstev, plyne z toho, že za jiné funkce jak členům obecních zastupitelstev, tak členům rad a komisí náhradu přiznává. O tom, jaké jiné funkce tu jsou míněny, se ovšem nic nepraví. Leč pro stanovisko zastávané stížností, jako by u členů obecních zastupitelstev bylo těmito jinými funkcemi rozuměti jen schůze rad a komisí, znění zákona nejen neposkytuje žádné opory, nýbrž naopak mluví proti němu. Kdyby totiž mělo býti stanovisko to správným, bylo by naprosto
23* — č. 9740 —
zbytečno, aby vedle členů rad a komisí byli uváděni ještě zvlášť čle- nově obecních zastupitelstev, kdyžtě přece by nárok na náhradu i těmto plynul již z jejich členství v řadách a komisích. Také třeba uvážiti, že ne všichni členové obecního zastupitelstva jsou zároveň členy rad a komisí, a že členy obecních komisí mohou a v některých případech dokonce aspoň z části musí býti i nečlenové zastupitelstva (srovn. na př. § 9 odst. 2 ob. fin. novely č. 329/21).
Uznal-li tedy žal. úřad, že paušalování diet členu ústředního zastupitelstva hl. města Prahy Bohumilu V. za svěřený jemu dozor nad stavbou sociálního ústavu v K. není v odporu s ustanovením § 10 zák. č. 76/19, nemohl v tom soud shledati ani vytýkanou nezákonnost a musil proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 9739. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 550-552.