č. 9763.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní: * Nárok na drahotní přídavky podle § 2 zák. č. 312/20 má také okresní úředník pensionovaný před 1. zářím 1919.
(Nález ze dne 18. března 1932 č. 2867.)
Prejudikatura: Boh. A. 7070/28.
Věc: Pozůstalost po Ludvíku K. v Z. proti zemskému správnímu výboru v Praze o drahotní přídavek k výslužnému.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odepřelo přizná- ti draho tni přídavky podle zák. č. 312/20, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žádostí z 9. listopadu 1927, podanou osk-i v Kouřimi, domáhal se Ludvík K., aby mu jeho služné a výslužné s drahotními přídavky bylo ode dne 12. listopadu 1907 s ohledem na zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. č., z 15. dubna 1920 č. 312 a z 25. listopadu 1920 č. 625 přepočteno a znovu vyměřeno a nedoplatky jeho nároků jemu vyplaceny, při čemž se odvolával na to, že byl dekretem okr. zastupitelstva v Kouřimi z 25. listopadu 1867 jmenován okresním zvěrolékařem, že v této funkci působil trvale do 1. ledna 1912, a že tímto dnem byl dekretem téhož okresního výboru z 5. prosince 1911 dán do trvalé výslužby s výslužným 1400 K.
Osk v Kouřimi usnesla se dne 23. června 1928 poskytnouti Ludvíku K. jako zvěrolékaři v. v. jednou pro vždy dar 500 Kč, zamítla však jeho žádost o úpravu pensijních požitků a o výplatu pensijních nedoplatků s tímto odůvodněním: Ludvík K., panský zvěrolékař v. v., provozoval svého času některé práce z oboru veřejného veterinářství ve prospěch okresu na vyzvání tehdejšího okr. výboru, zejména při licencování býků a pod. Za tyto práce byla mu každoročně usnášena odměna ve formě zvláštní remunerace, která neměla nic společného s nějakým — č. 9763 —
415
platem nebo služebními požitky, a byla vyplácena v jedné neb dvou ročních splátkách. Nebylo tu pak ani řádného poměru služebního pragmatikálního ani poměru smluvního. V době, kdy jmenovaný vstoupil jako panský zvěrolékař do výslužby, odmítl též vykonávati práce pro nemohoucnost pro okres, a vzhledem k tehdejším nízkým pensijním požitkům jakožto panského zvěrolékaře, poskytla mu osk cestou milosti dobrovolnou podporu, která vzhledem ke shora uvedenému poměru nemá s řádnými pensijními požitky nic společného. Vzdor těmto okolnostem, které neopravňují Ludvíka K. k žádným reklamacím úpravy pensijních požitků neb pensijních nedoplatků, osk v uvážení zdravotního stavu jmenovaného, jakož i pamětliva vykonaných jeho služeb na okresu v době, kdy samosprávný okres nedisponoval vlastním zvěrolékařem, usnesla se poskytnouti mu výpomoc jednou pro vždy 500 Kč s výhradou, že ne- bude závad v rozpočtu, a že bude toto usnesení schváleno dohlédacím úřadem.
Proti tomuto usnesení podal Ludvík K. stížnost, k níž připojil ověřený opis cit. dekretů z 25. listopadu 1867 a z 5. prosince 1911 a ve které dovozoval, že byl úředníkem okresu a že nedostával od okresu dobrovolných podpor cestou milosti, nýbrž že měl vyměřenu pensi jako okresní zvěrolékař. — Zsv v Praze nař. rozhodnutím se usnesl zamítnouti podanou stížnost, ježto Ludvíku K. ani v době aktivity, ani při jeho pensionování nebyly požitky upraveny podle zák. o okr. úřednících, a že pensionovací dekret vešel v moc práva. Nemá tudíž nároku na nějaké propočítání svých pensijních požitků, pokud se týče jejich doplatků.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí pozůstalostí Ludvíka K., uvážil nss toto:
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí toliko v tom směru, pokud odepřel v něm žal. úřad přiznati Ludvíku K. nárok na drahotní přídavky podle zák. č. 312/20 a snaží se dovoditi, že Ludvíku L. nárok ten odepříti nelze. Nss uznal stížnost důvodnou.
Zákonem z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., jímž podle jeho nadpisu byly upraveny drahotní přídavky úředníkům obecním v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a úředníkům okresním v Čechách, okresním cestmistrům na Moravě a ve Slezsku, jakož i staropensistům, bylo v § 2 stanoveno, že úředníkům obecním a okresním, kteří odešli neb odejdou na trvalý odpočinek, jakož i jejich vdovám, pokud se týče pozůstalým jejich dětem, přísluší týž nárok na drahotní a nákupní přídavky, jako v obdobných případech mají úředníci státní rovnocenné kategorie a stejné doby služební, a to po dobu, pokud drahotní a nákupní přídavky se budou vypláceti státním úředníkům a jejich příslušníkům.
Žal. úřad vycházel z právního názoru, že cit. předpis § 2 zák. č. 312/20 se na Ludvíka K. nevztahuje, poněvadž mu ani v době aktivity, ani při jeho pensionování nebyly požitky upraveny podle zák o okr. úřednících. Měl tedy žal. úřad za to, že omezení kruhu zaměstnanců, obsažené v § 1 cit. zák. č. 312/20 se vztahuje i na zaměstnance zmíněné v § 2 téhož zák. Názor tento je však mylný. — č. 9763 —
Ustanovení § 1 a § 2 zák. č. 312/20 vykazují ve své dikci nápadný rozdíl; kdežto § 1 mluví o úřednících, na něž se vztahují zák. č. 443/19, 444/19 a 536/19, a používá tedy velmi podrobné determinace kruhu osob oprávněných, omezil se zákon v § 2 na všeobecně znějící obrat »úředníkům obecním a okresním, kteří odešli neb odejdou na trvalý odpočinek V tom lze viděti úmysl zákonodárcův, rozlišovati mezi úředníky, o nichž jest řeč v § 1 a těmi, kteří jsou jen všeobecně naznačeni v § 2. Jde tu zřejmě o dvě skupiny úředníků autonomních svazů, jejichž nároky na drahotní a nákupní přídavky jsou upraveny ve dvou samostatných normách, na sobě vzájemně nezávislých. Sluší proto zkoumati při každém z uvedených dvou paragrafů zcela samostatně podmínky, za jakých a komu zákon nárok na drahotní a nákupní přídavky přiznal. Při tom není nutkavé příčiny, aby při interpretaci slov »úředníkům okresním« v § 2 bylo nezbytno hleděti k tomu, co jest řečeno v paragrafu předchozím. Potom však již gramatický výklad § 2 (slova: »úředníkům okresním, kteří odešli na irvalý odpočinek«) ukazuje na to, že nelze pojem okr. úředníka v tomto paragrafu zúžovati a zahrnovati sem jen ty, jejichž právní a hmotné poměry byly upraveny zákonem č. 444/19, naopak, že jsou míněni všichni okresní úředníci, kteří odešli do výslužby před účinností zák. č. 444/19. Výkladu tomu svědčí i nadpis zákona, který praví, že zákonem tím se upravují drahotní přídavky úředníkům obecním..., jakož i staropensistům. Staropensisty nazývá terminoloige popřevratového práva zaměstnaneckého ony státní zaměstnance neb pozůstalé po nich, kteří odešli na odpočinek před uzákoněním prvé základní úpravy požitků aktivních zaměstnanců státních, jak ji provedl zákon ze 7. října 1919 č. 541 Sb., a sluší jimi rozuměti tedy státní pensistv, kteří odešli na odpočinek přede dnem 1. září 1919, a kterým tedy ani v době jejich aktivity ani při jejich pensionování nebyly požitky upraveny podle zák. č. 443, 444 a 536 z roku 1919. V tomto smyslu se používá termínu: »staropensista« i ve sněmovních materiáliích při úpravách pensijních požitků státních zaměstnanců, a tento pojem »staropensisty« vžil se také v obecné mluvě a stal se konstantním pro označování všech výslužníků, kteří odešli do výslužby před úpravou platovou, provedenou po převratu a tedy za republiky.
Z toho dlužno souditi, že zákonodárce měl také při vydávání zák. č. 312/20 na mysli pojem »staropensisty«, jak byl právě podán a že chtěl i svým nadpisem naznačiti kruh osob, které mají jako pensisté míti nárok na drahotní a nákupní přídavky. Nadpis ten byl, jak plyne ze sněmovních materiálií, součástí usnesení Nár. shrom. o zákonu samém, a není proto závady, aby ho bylo použito za interpretační pomůcku při výkladu zákona. Jest tedy i k nadpisu zákona přihlédnouti při výkladu slov »úředníkům okresním« v § 2 cit. zák. a vymeziti pojem ten v souvislosti s ním. Pak ovšem nelze úředníky těmi rozuměti jen ty pensionované okresní úředníky, kteří byli v činné službě neb při pensionování účastni požitkové úpravy podle zák. o okr. úřednících č. 444/19. nýbrž také ty okresní úředníky, kteří odešli do výslužby v době před účinností tohoto zákona. — č. 9764 —
417
Při výkladu § 2 zák. č. 312/20 nelze přehlédnout! konečně ani intenci, která byla zákonem tím sledována, vyrovnati totiž rozdíly, které se vyskytly při nestejném honorování úředníků samosprávných u srovnání s požitkovými nároky zaměstnanců státních. Této parifikace co do drahotních přídavků nebylo dosaženo, kdyby se měl zákon č. 312/20 týkati jen těch pensistů, kteří odešli do výslužby po dni 1. září 1919, a nechal bez povšimnutí samosprávné úředníky pensionované před tímto datem.
Pokud tedy žal. úřad založil nař. rozhodnutí na opačném právním názoru, bylo je uznati nezákonným (srov. pokud jde o obecního úředníka nál. Boh. A 7079/28). Leč ani druhý důvod, jehož žal. úřad použil k odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí, že totiž st-lův pensionovací dekret vešel v moc práva, neobstojí. Tímto důvodem zřejmě mínil žal. úřad, že bylo pravomocným pensionovacím dekretem též pravoplatně rozhodnuto i o st-lových pensijních požitcích s hlediska zák. č. 312/20. Leč názor tento je již proto mylný, že pensionování st-lovo bylo provedeno dekretem býv. okr. výboru v Zásmukách z 5. prosince 1911, tedy dávno před účinností zák. č. 312/20 a že proto nemohl tento správní akt rozhodovati o nároku, který pro st-le založil teprve zákon posléze uvedený.

Citace:

č. 9763. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 610-613.