č. 9797.

Obecné poplatky (Slovensko): Je krajinský úřad v Bratislavě příslušný, rušiť z moci úradnej platebné rozkazy mestskej rady v Košiciách o poplatkách zo sriadenia chodníkov, i rozhodnutie mest. zatsupitel’stva, ktorým bolo zamietmito odvoláme z týchto platebnych rozkazov?
(Nález zo dna 2. dubna 1932 č. 5140.)
Vec: Město K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o poplatok zo sriadenia chodníku.
Výrok: Napadnuté rozhodnutie zrušuje sa pre vadnosť pokračovania.
Dovody: Městská rada v Košiciách uložila platebnými rozkazmi zo dňa 10. júla 1925 na základe městského štatutu z r. 1910 o sriaďovaní chodníkov Juliusovi B. a spoločníkom, vesmes majitel’om domov v Masarykovej ulici v Košiciách, aby zaplatili městu určitú časť nákladu spojeného s asfaltováním chodníkov před jejich domami, a městské zastupitelstvo města Košic zamietlo odvolania, ktoré tito majitelia domov podali do svrchu zmienených platebných rozkazov.
Napadnutým rozhodnutím zrušil žal. úřad z moci úradnej zmienené usnesenia městského zastupitePstva města Košic a z platnosti vyzdvihol i platebné rozkazy. Svoje rozhodnutie odóvodnil žal. úřad takto: Město Košice, poťažne městská rada vyrúbila platebnými rozkazmi na »odvolatel’ov« poplatky za asfaltová chodbu na základe městského štatútu č. 18.402/397/1910, schváleného uh. min. vnútra č. 26.279/1911. Vo smysle § 59 zák. č. »329« a k tomu vydaného vl. nar. č. 143/22 (ku § 59 odst. 2) malý obce, jestli mienily vyberať podl’a vl. nar. č. 283/22 aj po 1. januári »1922« poplatky a dávky, ktoré byly před 1. októbrom 1921 povolené, předložit’ usnesenia ob. zastupitel’stva o tomto a soznam týchto vyššiemu dohliadaciemu úřadu, ktorý bol oprávněný ďalšie vyberanie takýchto pod podmienkami tam uvedenými povolit’. Jestli sa toto nestalo, ztratila každá obec to opravňujúce právo vyberať také poplatky a dávky, a jestli tieto ďalej vyberala, previnila sa proti zákonu rázu juris cogentis. Keďže město Košice nepředložilo v uvedenej lehote usnesenie městského zastupitePstva o vyberaní poplatku z asfaltových chodieb před 1. októbrom 1921 k vyberaniu »odvolaného« (recte povoleného), ztratilo město právo takýto »poplatok« »po 1. októbri« vyberať a jestli takýto vyrubovalo, previnilo sa proti zákonu a jeho pokračovanie ohl’adom vyrubovania takéhoto »poplatku« musí nadriadená vrchnost’ z úradnej moci zrušit’, keďže sa toto protiví zákonu rázu juris cogentis. Poněváč městská rada města Košiče v roku 1925 poplatky za — č. 9797 —
493
asfaltový chodbu vyrúbila na »odvolatel’a« platebnými rozkazmi na základe už úplné neplatného městského statutu, jednala protizákonite, následkom čeho musel zemský úřad zákonitý podklad úplné postrádajúce platebně rozkazy z platnosti vyzdvihnut’ a tak podobné zrušiť musel aj tie usnesenia městského zastupitelstva z úradnej moci, ktorými boly odvolania podaté proti týmto usneseniam »odmietnuté« a platebně rozkazy schválené, nakol’ko aj městské zastupitelstvo města Košic jednalo nezákonite, keď schválilo také platebně rozkazy, ktoré městská rada vydat’ oprávněná nebola.
O sťažnosti do tohoto rozhodnutia podanej mestom Košice uvažoval nss takto:
Ako je to patrné z napadnutého rozhodnutia, žal. úřad zrušil z moci úradnej usnesenia městského zastupitelstva sťažujúceho si města Košice v roku 1925 pod svrchu uvedenými číslami vynesené a pozbavil platnosti tymito usneseniami městského zastupitelstva sťažujúceho si města schválené platebně rozkazy vydané městskou radou sťažujúceho si města jednotlivým majiteťom domov a obsahujúce pre týchže výměr poplatkov za asfaltový chodbu.
Už v dobe, keď boly vydané platebně rozkazy, t. j. v r. 1925, a ovšem i v dobe, keď městské zastupitelstvo vydalo usnesenia, ktorými rozho- dovalo o odvolaniach do týchto platebných rozkazov, bolo město Košice mestom s regulovaným magistrátom (arg. §§ 1 a 10 vl. nar. č. 275/22, §§ 1 a 31 zák. č. 243/22 a §§ 1 a 20 vl. nar. č. 355/22). Žal. úřad neuvádza v napadnutom rozhodnutí, o ktoré zákonné ustanovenie opiera svoju kompetenciu zakročiť v danom případe proti městu Košice, ako městu s regulovaným magistrátom z moci úradnej, spósobom v napadnutom rozhodnutí uvedeným. Je sice pravda, že žal. úřad v napadnutom rozhodnutí dovolává sa ustanovenia odst. 2 § 59 zák. č. 329/21 a k tomu vydaného vl. nar. č. 143/22 (odst. 2 »k § 59«), resp. vl. nar. č. 283/22; lež z celého kontextu odovodnenia napadnutého rozhodnutia je patrné, že týchto noriem dovolal sa žal. úřad len k odovodneniu toho, že platebně rozkazy a usnesenia městského zastupitelstva rozkazy tie potvrdzujúce odporujú zákonu — naproti tomu nedovolal sa však žal. úřad týchto noriem k odóvodneniu svojej kompetencie k tomu, aby z moci úradnej platební rozkazy a usnesenia městského zastupitelstva zrušil. Ostatně žal. úřad nemohol by o tieto normy vobec opreť svoju kompetenciu k tomuto zákroku z moci úradnej, lebo tieto právně normy nezakladajú ani pre vyšší dohliedací úřad (zmienený v nar. č. 143/22 »k § 59« v odst. 2.) kompetenciu zrušiť z moci úradnej oné akty orgánov obecných, resp. městských, ktorými boly jednotlivcom predpisané po 1. októbri 1922, resp. 1. januári 1923, obecné dávky na základe oprávnění (resp. štatutov) vydaných před 1. októbrom 1921, avšak podl’a § 59 odst. 2 zák. č. 329/21 a nar. č. 143/22 (»k § 59«), resp. nar. č. 283/22 vyšším dohliedacím úradom neschválených. Tým menej mohly by oné právně normy zakladať kompetenciu k takémuto zákroku z moci úradnej pre zemský úřad, ktorý vóči mestam s regulovaným — č. 9798 —
magistrátom vóbec neni vyšším dohliedacím úradom podl’a zák. č. 329/21 (vide § 99 odst. 1. veta 2. zák. o org. pol. správy č. 125/27).
Keďže tedy žal. úřad v napadnutom rozhodnutí vóbec neuviedol, o ktoré zákonné ustanovenia opiera svoju kompetenciu zakročit’ v danom případe proti městu s regulovaným magistrátom — z moci úradnej, trpí napadnuté rozhodnutie v tomto smere podstatnou vadou pokračovania, ktorá znemožňuje súdu riešiť otázku, zda žal. úřad bol k tomuto zákroku z moci úradnej příslušným a zda jeho rozhodnutie lzá pokladať za konečné rozhodnutie podl’a § 5 zák. o ss. Pre túto vadu nutné bolo napadnuté rozhodnutie zrušit’ podl’a § 6 odst. 2 zák. o ss, aniž sa mohol súd zaoberať námietkami sťažnosti.

Citace:

č. 9797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 688-690.