č. 9753.

Řízení správní. — Pojištění nemocenské, invalidní a starobní:* Omezení instančního postupu podle čl. 8. odst. 3. zák. č. 125/27 platí i tehdy, když správní úřad, rozhoduje o odvolání — č. 9753 —
393
z platebního výměru pojišťovny, znějícího na pojistné nepřesahující částku 200 Kč, si prejudicielně řeší otázku pojistné povinnosti zaměstnance.
(Nález z 15. března 1932 č. 4022.)
Prejudikatura: Boh. A 9323/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v L. proti zemskému úřadu v Bratislavě o přípustnost opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nemoc, pojišťovna v L. předepsala platebním výměrem ze 17. dubna 1929 obci T. pojistné nemocenské, invalidní a starobní částkou 23 Kč 30 h za obecního posla Cypriána O. za příspěvkové období od 1. do 31. března 1929. Okresní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši výměrem z 27. června 1929 odvolání obce z platebního výměru pojišťovny částečně vyhověl a zrušil předpis pojistného invalidního a starobního vzhledem k ustanovení § 6 zák. č. 221/24, poněvadž O. jako válečný poškozenec pobírá od zem. úřadu pro péči o vál. poškozence invalidní pensi 274 Kč měsíčně. Připojil poučení, že proti tomuto výměru podle čl. 8 odst. 3. zák. č. 125/27 není dalšího odvolání.
Odvolání, jež stěžující si pojišťovna proti tomuto výměru z důvoau věcných podala, odmítl okresní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši výměrem z 22. července 1929 podle § 78 vl. nař. č. 8/28 jako nepřípustné a další její odvolání zamítl zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím s tímto odůvodněním: Předmětem sporného plnění v daném případě je zaplacení příspěvků z nemocenského, invalidního a starobního pojištění v celkové částce 23 Kč 30 h za období od 1. do 31. března 1929 za Cypriána O. Zodpovědění otázky, zda požívání důchodu válečného poškozence je vylučujícím důvodem, je pro zodpovědění otázky pojistné povinnosti a důsledků z ní vyplývajících podle zák. o nemocenském pojištění otázkou prejudicielní. Námitka pojišťovny, že se jedná o placení částky řádných měsíčních předpisů pojistného, neobstojí, neboť další měsíční pojistné napadeným výměrem předepsáno nebylo a, pokud bude v budoucnosti předepsáno výměrem okr., nemoc, pojišťovny, přísluší zase zaměstnavateli právo stížnosti podle § 239 odst. 5 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28. Z těchto důvodů bylo nutno rozhodnutí prvé instance potvrditi poukazem na odst. 1. § 78 vlád. nařízení«.
Stížnost míní, že žal. úřad nesprávně vyložil předpis čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27, když za předmět sporu vzal obnos předepsaného pojistného za příspěvkové období, místo aby podle analogie § 6 č. 6 občanského soudního pořádku, platného na Slov., byl určil hodnotu sporného předmětu způsobem určeným pro opětující se plnění neurčitého trvání. O takový případ tu prý jde, ježto předmětem sporu není jediný platební výměr, nýbrž sporná byla pojistná povinnost Cypriána O. a nutno proto hodnotu sporu oceňovati podle peněžního plnění, ke kterému ze zákona je zaměstnavatel povinný, pokud pojistný poměr trvá (§§ 160, 162 zák. č. 221/24), což by podle výpočtu ve stížnosti uvedeného podle cit. § 6 občan. soud. pořádku při hodnocení tříletém činilo nejméně 378 Kč. — č. 9753 —
394
O stížnosti uvážil nss toto:
Rozhodnutí okresního úřadu bylo vydáno dne 27. června 1929, tedy po 1. červenci 1928, kdy na Slov. nabyl účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 125/27. Článek 8 cit. zák. jednající o opravných prostředcích, ustanovuje v odstavci 3., že »při sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění, nepřesahující částky 200 Kč, jest odvolání nepřípustném Rozhodnutí politického úřadu I. stolice v takovýchto sporech jest tedy konečné, takže žádný úřad vyšší stolice není příslušný, aby je mohl instančně přezkoumati. Toto ustanovení platí i na rozhodování politických úřadů o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění podle § 239 zák. č. 221/24, jak nss již vyslovil v nál. Boh. A 9323/31, v němž šlo, jako v daném případě, o instanční přezkoumání platebního výměru pojišťovny, jímž bylo zaměstnavateli předepsáno pojistné za příspěvkové období, nepřesahující 200 Kč, a v němž stejně bylo namítáno, že zaměstnanec je vyňat z pojištění invalidního a starobního. V cit. nálezu bylo pak ze zásady shora vyslovené dovoženo, že rozhodnutí okresního úřadu v dotyčném sporu bylo konečné. V daném případě, jak již uvedeno, jde o instanční přezkoumání podle § 239 cit. zák. platebního výměru pojišťovny, který vyslovuje jedině závazek obce jako zaměstnavatelky zaplatiti pojistné za příspěvkové období od 1. do 31. března 1929 částkou 23 Kč 30 h, jehož předmětem bylo tedy výhradně peněžité plnění částky 200 Kč nepřesahující. Rozhodl proto žal. úřad ve shodě se zákonem, když vyslovil, že v daném sporu je rozhodnutí okresního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši z 27. června 1929 konečné.
Ke shora uvedeným vývodům se ještě podotýká:
Platební výměr stěžující si pojišťovny shora citovaný, jenž svým obsahem není předpisem plnění se opakujících, není jím však ani svou povahou, ježto podklad předpisu — námezdní poměr podle § 2 odst. 1. zák. č. 221/24 a pojištění samo (§ 7) — nemusí ani přetrvati dotyčné příspěvkové období, na něž platební výměr zní, a zákon sám v § 163 stanoví, že se pojistné platí v příspěvkových obdobích pozadu, čímž přímo vyloučil předpis pojistného do budoucna, tedy předpis opětujícího se plnění na dobu neurčitou. Již proto nepřiléhá na daný případ stížností dovolaný předpis § 6 občan. soud. pořádku, jenž upravuje určení hodnoty sporného předmětu při sporech o právní poměry, na nichž se zakládá pohledávka vyživování . . . nebo na jiné důchody a občasná plnění, pokud je čas trvání omezený ale neurčitý . . . ., tedy vesměs závazek na opětující se plnění do budoucna neurčitého trvání.
Ježto in concreto jde o čistý platební výměr pojišťovny, jenž ex professo neřešil otázku pojistné povinnosti zaměstnance, byla tím stanovena i mez instančního rozhodování správních úřadů podle § 239 cit. zák č. 221/24 t. j. bylo jejich rozhodování omezeno na výrok, je-li pohledávka pojistného, platebním výměrem stanovená, po právu čili nic. Jen tento výrok je autoritativní, jen potud sahá právní moc instančního rozhodnutí. Je-li při tom správní úřad nucen zodpověděti si otázku pojistné povinnosti zaměstnance, o něhož tu jde, řeší si otázku tu prejudicielně, a vyřešení to netvoří rozhodnutí správního úřadu, nýbrž může býti pojímáno — č. 9754 —
395
pouze jako zjišťování sporného materiálu, jako zjištění patřící ke skutkové podstatě případu, a není proto vyřešení to výrokem úřadu, právní moci schopným (srov. Boh. A 3046/23, 3449/24, 3738/24, 5174/25, 5359/26 a j.). Takto řešená právní otázka není pak arciť »předmětem sporu« ve smyslu stížností cit. soudního řádu a nemá vlivu na určení pořadu instančního podle shora cit. čl. 8 zák. č. 125/27.

Citace:

č. 9753. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 588-591.