č. 9766.

Církevní věci. — Řízení před nss-em:* »Rozhodnutím podle § 2 zák. o ss není výnos referátu min. škol. v Bratislavě, — č. 9766 —
422
kterým tento, vykonávaje právo býv. král. patronátu na Slov., vyslovil, že presentaci na farní obročí nevykoná, dokud mu nebudou biskupem dodány všechny žádosti v konkursu došlé a že do té doby nepočne běžeti lhůta, stanovená pro výkon presentačního práva.
(Nález ze dne 19. března 1932 č. 716.)
Věc: Jan V. ve Spišské Kapitule (adv. Dr. Ondřej Spurný z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o presentaci na farní beneficium v L.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Biskupský ordinariát ve Spišském Podhradí předložil podáním z 10. května 1928 min. škol. žádosti uchazečů na uprázdněné farní obročí v L., spadající kdysi pod královský patronát a to: Alexandra B., kaplana v K. a Františka H., faráře v Ž. Zároveň doporučil biskupský ordinariát, aby prvý z jmenovaných byl presentován jako nejschopnější. — Podáním ze dne 21. května 1928 oznámili obyvatelé L., že o farní obročí ucházeli se též kaplani P. z R. a V. z L„ dosavadní administrátor fary, a žádali, aby na uprázdněné místo byl vyjmenován kaplan V. Žal. úřad zjistiv pak, že nebyly skutečně předloženy žádosti všech uchazečů, žádal výnosem z 31. července 1928 biskupský ordinariát o dodatečné předložení i ostatních žádostí, jakož i sestavení terna. Při tom připomenul, že postup biskupského ordinariátu bude míti za následek, že počítání lhůty, v níž má býti presentační dekret podán, počne se teprve ode dne předložení všech žádostí a sestavení terna.
Biskupský ordinariát ve Spiš. Kapitule oznámil na to přípisem ze 7. srpna 1928. že nemohl podati obvyklé terno, ježto se skutečně jen dva kvalifikovaní kněži o uprázdněné farní obročí ucházeli. Otdedně předložení žádostí všech uchazečů poukázal pak na své církevní stanovisko již dříve zaujaté, jež nemůže opustiti a přijmouti mínění, že běh presentační lhůty má se počíti teprve ode dne předložení všech žádostí a sesta- vení terna a to i tehdy, je-li kvalifikovaných a způsobilých uchazečů méně než tři. Biskupský ordinariát bude se tedy držeti postupu daného mu zá- konem církevním a to tím spíše, že mu žádný zákon státní neodporuje. Presentaci očekává tedy v předepsané lhůtě, t. j. do 10. září 1928, jinak obsadí faru sám.
Na to vydal žal. úřad nař. výnos ze 7. září 1928 toho obsahu: »Státní správa kultová důvodně musí trvati na svém požadavku, aby při jednáních o obsazování farních obročí, spadajících pod veřejný patronát, byly předkládány všechny žádosti uchazečů, poněvadž není předpisu nebo zákonného ustanovení, z kterého by mohlo býti dedukováno volné disposiční právo biskupa z došlých žádostí předkládati buď terno z uchazečů anebo dokonce jen žádosti těch uchazečů, které uznává sám bez jakékoliv dohody se státní správou kultovou za hodné k udělení presentace. V důsledku toho nebéřu stanovisko tamního ordinariátu na vědomí, trvám na požadavku vysloveném ve zdejším výnosu z 31. července 1928, aby předloženy byly žádosti i ostatních uchazečů o farní obročí v L.. V případě, — č. 9766 —
423
že by nejdůstojnější biskupský ordinariát nebyl ochoten tomuto, pokud se týče shora uvedenému zdejšímu výnosu vyhověti a sám vyjmenoval faráře do L., upozorňuji, že opatření toto stalo by se proti vůli státní správy kultové, takže dotyčný duchovní ve smyslu výslovného ustanovení § 4 vl. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. nemohl by býti považován za duchovního činného při správě farních úřadů, případně v jiné veřejné správě a ztratil by tím nárok na nejnižší příjem (kongruu) podle zák. z 25. června 1926 č. 122 Sb.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Zkoumaje z moci úřední podklady své kompetence, musil nss nejprve zjistiti povahu a obsah nař. vyřízení s ohledem též na výnos žal. úřadu z 31. července 1928.
Podle konstantní judikatury nss-u není »rozhodnutím neb opatřením« úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss jakákoliv emanace správního úřadu, nýbrž jen takový výrok úřadu správního, jímž tento jakožto »úřad«, t. j. ze své vrchnostenské pravomoci, zákony jemu svěřené, a u výkonu této moci způsobem autoritativním a proto právní moci schopným zakládá nebo upravuje určité právní poměry. S těchto hledisek bylo by tudíž předem zkoumati výrok z 31. července 1928.
V daném případě jedná se o uprázdněné farské obročí v L., které — jak sama stížnost výslovně přiznává — patřilo dříve pod královský patronát uherský a při němž vykonávalo dříve v zastoupení krále presentační právo min. fin., které od převratu vykonává min. škol. Referát tohoto min. v Bratislavě, zjistiv vlastním šetřením, že biskupský ordinariát ve Spišském Podhradí nepředložil mu za účelem výkonu presentačního práva žádosti všech uchazečů o uprázdněné farní obročí, požádal výnosem z 31. července 1928 biskupský ordinariát o dodatečné předložení i ostatních žádostí, jakož i o sestavení terna. K tomu dodal, že počítání lhůty, v níž má býti presentační dekret podán, počne se teprve ode dne předložení všech žádostí a sestavení terna.
Z tohoto obsahu uvedeného výnosu je patrno, že žal. úřad vystupoval tu na obranu práva presentačního, tedy u výkonu práv příslušejících mu jako patronu po případě jako representantu patrona určitého beneficia duchovního. Pak ovšem jde tu jen o prohlášení strany; na tom nic nemění, že výnos ten byl vydán úřadem správním příslušným také ve stolici nejvyšší k autoritativnímu vyřizování věcí státní správy kultové, když úřad výrok svůj právě nevydal ze své moci vrchnostenské za tím účelem, aby s účinkem právní moci upravil určitý poměr právní, nýbrž jen jako patron určitého beneficia, resp. jako representant patrona. Výrok ten nelze proto považovati za rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss. Pokud pak jde o výnos naříkaný, t. j. o výnos ze 7. září 1928 uvážil nss takto:
Zkoumá-li se nař. vyřízení s hledisek z předu uvedených, pak nutno rozlišovati je ve tři části: a) předem obsahuje výrok, jímž státní správa kultová v souvislosti s přípisem ordinariátu ze 7. srpna 1928 tomuto sděluje, že důsledně musí trvati na svém požadavku, aby při jednáních o obsazování farních obročí spadajících pod veřejný patronát, byly předkládány — č. 9767 —
žádosti všech uchazečů; a že b) v důsledku toho žal. úřad nebéře na vědomí stanovisko ordinariátu a trvá na požadavku vysloveném ve výměru z 31. července 1928 o předložení žádosti všech uchazečů o farní otročí v L. a konečně c) upozornění, že nevyhoví-li ordinariát výměru z 31. července 1928 a případně sám vyjmenuje faráře, stane se tak proti vůli státní správy kultové a že v důsledku toho takový duchovní by nebyl považován za duchovního ve smyslu § 4 nař. č. 124/28 a ztrácel by nárok na kongruu podle zák. č. 122/26.
Pokud jde o celkový obsah nař. výroku, dlužno uvážiti, že úřad zde nic jiného nevyřkl, než že trvá na svém požadavku z 31. července 1928 a že neshledal příčin měniti toto své stanovisko k rozkladu proti němu st-lem podanému. Že skutečně v přípisu ordinariátu ze 7. srpna 1928 neviděl úřad nic jiného než pouhý »rozklad«, a nikoliv podání, domáhající se judikátního výroku na úřadu správním, o tom svědčí slova nař. výnosu, »nebéřu na vědomí stanovisko ordinariátu«. Již z uvedeného je však zřejmo, že šlo tu vlastně o výměnu názoru týchž stran a v témže charakteru jako při vydání výroku z 31. července 1928. Mluví se tu sice o »státní správě kultové«, avšak tím není ještě dáno, že tato zde vystupovala ve funkci úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss. Naopak z obsahu nař. výroku je patrno, že »státní správa kultová« zde vystupovala opět a pouze ve funkci patrona, resp. jeho representanta, který trvá na »svém« dřívějším požadavku a »svém« stanovisku, jak je vyjádřil již ve svém výroku z 31. července 1928. Na tom nemění nic ani ono »upozornění« sub c) uvedené, neboť i tomu dlužno rozuměti tak, že státní úřad jako patron upozorňuje na možné důsledky, jež se projeví pak u příslušného činitele jako správního úřadu rozhodujícího ve smyslu § 2 zák. o ss, bude-li beneficium obsazeno biskupem, aniž se vyhoví požadavku patronovu.
Nemá tedy ani nař. výrok ještě povahu »rozhodnutí neb opatření správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss stejně, jako by takovým »rozhodnutím« nebyl obdobný výrok jiného patrona, po případě obdobný výrok některého jiného státního úřadu, vydaný jménem státu jako majitele panství a pod. ve vlastnosti patrona.
Bylo proto stížnost odmítnouti jako nepřípustnou, aniž bylo možno vejíti ve zkoumání jednotlivých jejích námitek, jakož i dalších vývodů odvodního spisu, při čemž ovšem zůstává st-li zůstaveno, aby případ sporný mezi ním a patronem vznesl »in judicium« na příslušný úřad, aby tento ve sporu tom vydal teprve autoritativní »rozhodnutí«.

Citace:

č. 9766. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 617-620.