— č. 9733 —
339
č. 9733.
Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní (Slovensko): 1 Proti disc. nálezu okresního úřadu, kterým byl policejní strážník velké obce propuštěn ze služby, je přípustno odvolání k zem. úřadu. 2 Volba disc. trestu podle § 95 zák. čl. 22:1886 jest věcí adm. úřadu; přiměřenost trestu, který se pohybuje v mezích zákona, nemůže nss přezkoušeti.
(Nález ze dne 5. března 1932 č. 3295.)
Věc: Město L. proti zemskému úřadu v Bratislavě o disciplinární potrestání Jana T.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení, pokud jím byl zrušen výměr okresního úřadu v Levicích ze 16. března 1927; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. března 1927 nařídil okresní úřad v Levicích proti Janu T., městskému policejnímu strážníku v Levicích, disc. řízení a suspendoval jej na základě § 93 zák. čl. 22:1886 z úřadu; zároveň stanovil, aby suspendovaný po čas suspense měl 50% dosavadních služebních požitků.
Po provedeném disc. řízení vydal okresní úřad v Levicích disc. nález z 23. srpna 1928, jímž Jana T. uznal vinným: 1. že dne 6. listopadu 1926 postrkem dopravovanou Vilmu V. odevzdal obecnímu úřadu ve V., ačkoli podle rozkazu měl ji odevzdati obecnímu úřadu v M.; 2. že dne 16. ledna 1927 při taneční zábavě v hostinci vdovy F., kam byl vyslán konati
22* — Č. 9733 — 1 I
340
službu, »seděl při nápoji a tancoval a tolik se bavil, že proti přání obchodvedoucího Zikmunda F., aby zábava byla ukončena před povolenou uzavírací hodinou, svémocně tuto prodloužil;« 3. že dne 31. ledna 1927 od 4. do 6. hodiny ranní nekonal na náměstí Republiky jemu vykázanou službu, ale o své vůli odešel na zábavu v »katolickém kruhu« a tam se bavil, jmenovitě tamcem a nad to o 5. hodině již odcházející hudebníky pro svoji zábavu tam zdržel; 4. že nežije se svojí manželkou, nýbrž v konkubinátě s cizí ženou — a že tím porušil subordinaci, projevil neposlušnost, bez příčiny zanechal svou strážní službu, porušil služební povinnosti, vedl veřejné pohoršení vzbuzující nemravný život, jmenovitě tedy provinil se ad 1. až 3. proti bodu c) a e) a kromě toho ad 2. i proti bodu d) § 21 služební instrukce městské policie v L. č. 7/1911 pres., pro něj podle § 90 bodu a) zák. čl. 22:1886 závazné, ad 4. pak proti předpisu bodu c) § 90 cit. zák., které činy vzhledem ke způsobu a tíži provinění a vzhledem k opakování se kvalifikují za těžká provinění; proto okresní úřad uložil Janu T. podle § 95 odst. 1. bodu b) zák. čl. 22:1886 trest ztráty úřadu.
Z tohoto rozhodnutí podal odvolání Jan T. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad: 1 že zrušuje výměr okr. úřadu ze 16. března 1927, kterým byl Jan T. suspendován z úřadu a jemu požitky na polovinu zastaveny, a 2 že výměr okr. úřadu z 23. srpna 1928, jímž byl Jan T. pro služební pře- činy spáchané v r. 1926 a 1927 potrestán ztrátou úřadu, pozměňuje v tom směru, že obviněného odsuzuje k peněžité pokutě 500 Kč ve prospěch pensijního fondu obecních zaměstnanců města L. V důvodech nař. rozhodnutí bylo uvedeno, že žal. úřad po přezkoumání předloženého a doplněného spisového materiálu zjišťuje, že obviněný plnění svých povinností stavovských skutečně zanedbal a porušil subordinaci neplněním rozkazů, že však žal. úřad neuznává za prokázáno, že by obviněný vedl nemravný život, jak je v době 4. obviněn, a že žal. úřad neuznává za prokázané obvinění uvedené v bodě 1. V dalším kontextu nař. rozhodnutí odůvodnil žal. úřad podrobně, proč neuznal Jana T. vinným přečiny ad 1. a 4., a dále uvedl, že uznal za dostatečný a přiměřený trest peněžitou pokutu v částce 500 Kč.
Rozhoduje o stížnosti, kterou podalo město L. na toto rozhodnutí, vycházel nss z těchto úvah:
1 Stížnost především namítá, že žal. úřad neprávem zrušil i výměr okresního úřadu v Levicích ze 16. března 1927, jímž byla vyslovena suspense městského policejního strážníka Jana T. a snížení jeho požitků po dobu suspense, ačkoli Jan T. tento výměr vůbec nevzal v odpor opravným prostředkem. K této námitce slušelo uvésti:
Podle obsahu spisů správních podal Jan T. odvolání pouze proti disc. nálezu okr. úřadu v Levicích z 23. srpna 1928, nikoli též proti výměru téhož úřadu ze 16. března 1927, který podle správních spisů byl Janu T. doručen dne 21. března 1927. Žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec neodůvodnil onen svůj výrok, kterým zrušil výměr okr. úřadu ze 16. března 1927 a nelze tedy z nař. rozhodnutí seznati, na základě jakých úvah dospěl vlastně žal. úřad ke zrušení onoho výměru, proti němuž — č. 9733 —
341
podle správních spisů Jan T. odvolání nepodal. Tento nedostatek odůvodnění této části nař. rozhodnutí zakládá podstatnou vadu, která ztížila straně účinnou obranu proti této části nař. rozhodnutí a znemožnila nss-u přezkoumati zákonitost této části nař. rozhodnutí. Pro tuto vadu bylo nař. rozhodnutí, pokud jím byl zrušen výměr okr. úřadu v Levicích ze 16. března 1927, zrušti podle § 6 zák. o ss.
2 Další vývody stížnosti směřují proti oné části nař. rozhodnutí, v níž žal. úřad změnil disc. nález okr. úřadu v Levicích z 23. srpna 1928, jímž byl městský policejní strážník Jan T. potrestán podle § 95 odst. 1 lit. b) zák. čl. 22:1886 ztrátou úřadu.
A. V tomto směru namítá stížnost po stránce formální, že disc. nález okr. úřadu byl podle § 21 posledního odstavce služební instrukce pro městskou policii v L. č. 7/1911 pres. konečný, a že tudíž odvolání Jana T. podané z disc. nálezu mělo býti jako nepřípustné odmítnuto. Námitce této nelze přisvědčiti.
Město L. bylo v době vydání disc. nálezu okr. úřadu (23. srpna 1928) velkou obcí (arg. § 4 vl. nař. č. 275/22) a platila tudíž pro ně ona ustanovení obsažená v hlavě 8 zák. čl. 22:1886, která jednají o disc. řízení proti členům obecního představenstva a proti pomocnému a manipulačnímu personálu v malých a velkých obcích. Podle ustanovení § 97 cit. zák. čl. v případech odsouzení ke ztrátě úřadu má potrestaný možnost odvolati se k vyšší stolici správní. Stanoví-li se v § 21 služební instrukce pro městskou policii v L. č. 7/1911 pres. jinak, jest toto ustanovení v rozporu s cit. předpisem zákonným a je proto nezávazné, neboť pouhá služební instrukce nemůže měniti předpis zákonný.
B. Ve věci brojí stížnost proti výroku žal. úřadu, kterým byl disc. trest ztráty úřadu, uložený Janu T. disc. nálezem okr. úřadu, změněn v peněžitou pokutu, a dovozuje v tomto směru, že žal. úřad měl ponechati trest ztráty úřadu (propuštění ze služby), protože prý jen tento trest je přiměřený k proviněním, jimiž byl Jan T. uznán vinným. Tato námitka je bezdůvodná.
Zák. čl. 22:1886 stanoví v odst. 1. § 95, že vinným uznaného člena představenstva nebo člena pomocného a manipulačního personálu možno podle velikosti provinění trestati: a) v případě menšího provinění .... b) v případě těžšího provinění, nebo v případě opakování provinění, jak v malých a velkých obcích, tak i v městech s regulovaným magistrátem peněžitou pokutou od 50 K, případně od 100 K až do 1000 K, nebo také ztrátou úřadu. Cit. předpis stanoví tu sice různé stupně disc. trestů, z nichž nejtěžším trestem je ztráta úřadu (propuštění ze služby), není zde však stanoveno, který druh trestu za kterých okolností má býti uložen, nýbrž cit. předpis dává úřadu disc. trest ukládajícímu možnost, aby trest co nejvíce přizpůsobil okolnostem jednotlivý případ charakterisujícím. Z § 95 zák. čl. 22:1886 nelze tedy dovoditi, že by na služební přečiny, jimiž byl Jan T. uznán vinným, musil býti podle § 95 odst. 1 lit. b) cit. zák. uložen trest ztráty úřadu. Ale pak nelze shledati, že by výrok žal. úřadu, kterým byl trest ztráty úřadu změněn na trest peněžité pokuty, tedy na trest, který je v rámci ustanovení — č. 9734 —
342
§ 95 odst. 1 lit. b) zák. čl. 22:1886 přípustný, odporoval zákonu. Zkoumati pak, který z trestá podle § 95 odst. 1 lit. b) zák. čl. 22:1886 přípustných, totiž zda trest ztráty úřadu, či trest peněžité pokuty je přiměřený k proviněním, jimiž byl Jan T. uznán vinným, vymyká se z kognice nss. K vývodům, v nichž stížnost z ustanovení § 21 služební instrukce pro městkou policii v L. č. 7/1911 pres. dovozuje, že přečiny, jimiž byl Jan T. uznán vinným, »mají v zápětí« vždy trest propuštění ze služby, sluší uvésti, že — i kdyby bylo lze tuto instrukci pokládati, jak patrně stížnost za to má, za bližší provedení předpisů obsažených v § 95 zák. čl. 22:1886 a jednajících o disc. trestech — nebylo by lze shledati svrchu zmíněné stanovisko stížnosti správným, když v § 21 cit. služební instrukce se stanoví pouze, že přečiny tam uvedené mohou přivoditi propuštění ze služeb.