č. 9754.

Policejní právo trestní: * 1 Podle práva platného pro policejní řízení trestní v zemi české a mor.-slezské není podstatnou vadou řízení, nevyhoví-li úřad návrhu na konfrontaci mezi obviněným a svědkem.
Mimořádná opatření poválečná: 2 Vlád. nař. č. 516/20 bylo Stálému výboru Národ, shromáždění předloženo ve lhůtě určené v § 3 zák. č. 337/20; ani Stálý výbor ani sněmovny neodepřely nař. tomu schválení podle zák. č. 337/20. — 3 Platnost nařízení toho, vydaného na základě zmocňovacího zákona č. 337/20, trvá, pokud nebude zákonem nebo vládou zrušeno nebo nahrazeno normou jinou.
(Nález ze dne 16. března 1932 č. 3358.)
Prejudikatura : ad 1 Boh. A 1414/22, ad 3 Boh. A 3837/24.
Věc: Richard K. v A. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek vl. nař. č. 516/20. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem osp-é v Aši z 26. listopadu 1928 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 17 odst. 1 vl. nař. č. 516/20, jehož se dopustil tím, že dne 10. října 1928 odepřel dáti kontrolorům lichevního úřadu policejního ředitelství v Plzni žádané vysvětlení o výnosu a váze hovězích vnitřností, hlavy a okončetin, jakož i o zužitkování a rozdělení u vepřového masa, a byl odsouzen k pokutě 500 Kč, v případě nedobytnosti k 5 hodinnému vězení.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání proti tomu podané, vysloviv, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu je bezpečně prokázána seznáním lichevních orgánů. Ke st-lově námitce, že vl. nař. č. 516/20 je právně neúčinné, podotkl žal. úřad, že mu nepřísluší právo zkoumati platnost nařízení vlády. Další námitku st-lovu, poukazující na to, že není již mimořádných poměrů válkou způsobených, vyvrátil žal. úřad poukazem na skutečnost, že uvedené nařízení se svými právními účinky doposud platí. K námitce st-le, že orgánům lichevního úřadu žádaného vysvětlení neodepřel, nýbrž že jim určité informace poskytl a jiné kalkulace jim slíbil sděliti během hodiny nebo dodati do jejich bytu, poznamenal žal. úřad, že dotčení lichevní kontroloři naopak s odvoláním na svůj služební slib opakují tvrzení, že st-1 jim odepřel udati cenu jednotlivých částí masa a vnitřností hovězího dobytka i jen přibližně a vyjádřil se dokonce, že jim nic neřekne a aby ho udali soudu. Konečně poznamenal žal. úřad, že zmínění lichevní orgánové — č. 9754 —
396
popřeli pravdivost odvolatelova tvrzení, že jim slíbil dodati cenovou kalkulaci asi za hodinu po vykonané revisi, po případě přinésti jim ji do bytu.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí zabýval se nss nejprve námitkou vytýkající, že vl. nař. č. 516/20, na jehož základě bylo proti st-li zakročeno, je neplatné proto, že nedosáhlo schválení Národního shromáždění podle § 3 zák. č. 337/20.
Vznášejíc tuto námitku, vykládá si stížnost ustanovení § 3 zák. č. 337/20 nesprávně. Podle tohoto ustanovení zákonného vládní nařízení vydaná na základě tohoto zmocňovacího zákona, musí býti předložena Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 úst. listiny se žádostí za dodatečné schválení, a to do osmi dnů ode dne vyhlášení, jinak pozbývají platnosti od té doby, do kdy nejpozději měla býti předložena. Rovněž pozbývají platnosti, když některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 úst. listiny výslovně odepře je schváliti, a to od té doby, kdy usnesení se stalo. Pozbývají tedy platnosti vl. nař. tu zmíněná buď tím, že nebyla předložena Národnímu shromáždění, po případě Stálému výboru do osmi dnů ode dne vyhlášení nebo tím, že některá sněmovna nebo Stálý výbor výslovně odepře je schváliti, nevyžaduje se však k jejich platnosti, aby byla Národním shromážděním výslovně schválena, a nepozbývají proto účinnosti, když k takovému schválení nedošlo. Zmíněné vl. nař. uveřejněné pod č. 516 v částce 107 Sbírky zák. a nař., vydané dne 18. září 1920, bylo předloženo podle sdělení kanceláře poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Čsl. z 23. května 1928 Stálému výboru Národního shromáždění přípisem presidia min. rady z 22. září 1920, došlým dne 23. září 1920, tedy ve lhůtě určené v § 3 zák. č. 337/20. Ani Stálý výbor ani sněmovny, jimž Stálý výbor nařízení toto dne 3. listopadu 1920 postoupil, neodepřely mu schválení podle zák. č. 337/20. Má tedy toto vl. nař. moc a sílu zákona. Platnost vl. nař. č. 516/20 popírá stížnost dále námitkou, že opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou vydaná vládou podle zák. č. 337/20, tedy i vl. nař. právě citované může míti platnost jen potud, pokud tyto mimořádné poměry způsobené válkou trvají. Ježto však v době, o kterou jde v konkrétním případě, stav takový již neexistoval, má stížnost za to, že platnost vl. nař. č. 516/20 zanikla, a je proto odsuzující výrok vydaný na jeho základě nezákonný. V tom, že nebylo konáno šetření o existenci mimořádných poměrů způsobených válkou v době, kdy byl spáchán čin, za který byl st-1 potrestán, spatřuje stížnost vadu řízení.
Otázkou platnosti vl. nař. č. 516/20 s hlediska právě naznačeného zabýval se nss již v nál. Boh. A 3837/24, kde dospěl k závěru, že platnost tohoto vl. nař. vydaného na základě zmocňovacího zákona č. 337/20 v jeho mezích k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou trvá, pokud nebylo zákonem nebo vládou zrušeno nebo nahraženo normou jinou.
Ve věci samé vytýká stížnost jako vadu řízení, že žal. úřad založil svoje rozhodnutí na řízení neúplném, neboť neprovedl konfrontace st-le s kontrolními orgány, kteří naň učinili trestní oznámení, ačkoli za její provedení ve správním řízení žádal. — č. 9755 —
397
Nss neshledal, že tento postup úřadu vytýkaný stížností zakládá podstatnou vadu řízení, uváživ, že předpisy upravující policejní řízení trestní, zejména min. nař. z 3. března 1858 č. 34 ř. z. nemají o konfrontaci obviněného s osobami vypovídajícími proti němu žádných ustanovení, takže je ponecháno úvaze úřadu rozhodnutí o tom, je-li takové konfrontace ke zjištění skutkové podstaty v konkrétním případě třeba čili nic. Jestliže žal. úřad, maje před sebou opětovnou určitou výpověď orgánů lichevního oddělení policejního ředitelství v Plzni odvolavších se na svůj služební slib, neshledal nutným provésti požadovanou konfrontaci těchto orgánů se st-lem, nelze tomuto jeho postupu právem vytýkati vadnost řízení.

Citace:

č. 9754. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 591-593.