č. 9770.

Zaměstnanci veřejní: 1 * Výrok ministerstva o uložení pořádkové pokuty je konečným rozhodnutím ve smyslu § 5 zák. o ss, i když nebyl podepsán ministrem jako chefem ústředního úřadu toho. — 2 Požadavku § 91, odst. 2 služ. prag. z r. 1914, aby dříve než se úředníku uloží pořádkový trest, byla mu poskytnuta příležitost, aby se ústně nebo písemně ospravedlnil, je vyhověno i tehdy, byl-li vysloven pořádkový trest na základě písemného vyjádření obviněného, ke kterému došlo při vyšetřování věci podle § 113 odst. 1 věty 2 služ. prag.
(Nález ze dne 23. března 1932 č. 809.)
Věc: Dr. Rudolf P. v Praze proti ministerstvu sociální péče (odb. r. Dr. Jan Pípa) o pořádkový trest.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad toto: Na služební oznámení min. rady Dra Jana B., jakožto Vašeho býv. bezprostředního představeného, podrobilo presidium min. soc. péče úvaze s hlediska služební pragmatiky Váš výrok k min. radovi Dru Janu B., že podporuje úředníky, kteří jsou příslušníky strany lidové. Z úřední povinnosti podrobilo presidium min. soc. péče úvaze skutečnost, že jste úmyslně nepozdravil min. radu Dra Jana B. v době, kdy byl Vaším představeným. Presidium min. soc. péče došlo k závěru, že jste se dopustil přestupků proti předpisům §§ 24 a 26 služ. pragmatiky. Podle § 24 služ. pragm. má se úředník chovati vždy v souhlase s požadavky discipliny, podle § 26 služ. prag. má se k svému představenému chovati uctivě. Inkriminovaným výrokem jste hrubě porušil disciplinu, poněvadž jste proti svému, představenému bezdůvodně vyslovil podezření, že v úřadě jedná stranicky. Presidiu min. soc. péče, jemuž výhradně přísluší rozhodovati v osobních věcech zaměstnanců, není nic o tom známo, že by min. rada Dr. B. někdy uplatňoval svůj vliv ve prospěch zaměstnanců hlásících se k určité politické — č. 9770 —
straně. Vaše obvinění nutno tudíž označiti za křivé. I primitivní společenský styk vyžaduje určité slušnosti. Nejmenším požadavkem slušnosti jest, aby úředník pozdravil svého představeného. Neučinil-li jste tak, dopustil jste se neuctivosti vůči svému představenému. Dávám Vám pro tyto přestupky výstrahu podle § 90 služ. prag. Prve, nežli nss mohl obrátiti zřetel k jednotlivým námitkám stížnosti, musil zkoumati jednak z úřední povinnosti, jednak se zřetelem k vývodům odvodního spisu žal. úřadu, je-li nař. rozhodnutím již vyčerpán pořad instanční. Žal. úřad zdůrazňuje totiž v odvodním spise, že nař. rozhodnutí bylo vydáno chéfem presidia min. soc. péče, nikoli chefem ústředního úřadu a že proto měl st-1 podle § 92 služ. pragm. podati na výrok ten stížnost u služebního úřadu. Podati tuto stížnost st-1 opomenul a je prý proto stížnost nepřípustná.
Nss nemohl uznati tento názor žal. úřadu důvodným. Podle § 1 zák. č. 2/1918 Sb. zřízen byl k obstarávání nej vyšší správy státní v oboru sociální péče úřad (min.) soc. péče jako nejvyšší správní úřad republiky čsl. V čelo jeho byl postaven podle §§ 70 a 72 úst. listiny ministr. Stejně jako dřívější ústřední úřady státu rakouského organisovány jsou i nynější správní úřady (ministerstva) našeho státu, podle osobní soustavy na rozdíl od soustavy kolegiální a je tedy i min. soc. péče representováno jedinou osobou ministra (srov. Weyr: Soustava čs. práva státního, 2 vyd. str. 294 et seq., Slovník veř. práva čsl., Heslo: ministerstvo, ministr). Důsledkem toho personálního principu organisačního odpovídá za vedení úřadu toho, ať právně, ať ústavně, výlučně jen ministr sám a soustřeďuje ve své osobě veškerou úřední moc (srov. na př. §§ 50, 51, 52, 68 a 84 atd. úst. list.). Ministr rozhoduje sám — aspoň formálně — o všem, co spadá do oboru působnosti min. soc. péče jako jednoho z odvětví veřejné státní správy, a platí o všech aktech tohoto ministerstva právní presumpce aktů vydaných ministrem. Při tom je bez jakéhokoliv významu skutečnost, jak je upravena uvnitř min. otázka styku ministra s úřednictvem a za jakých předpokladů Je jednotlivý úředník oprávněn vydati samostatně správní akty, třebas bez předchozího souhlasu a vědomí ministrova. Také rozčlenění min. uvnitř v jednotlivé odbory a oddělení nemá žádného vlivu při zkoumání otázky, jde-li o akt ministerstva vydaný ministrem či nikoli. Nemá proto po této stránce ani presidium ministerstva žádného zvláštního postavení a platí o aktech jeho totéž, co o aktech ostatních oddělení. I akty presidia sluší tedy považovati v zásadě za projevy vůle ministrovy a jeho rozhodnutí.
Podle originálu nař. rozhodnutí, předloženého st-lem při veř. ústním líčení, je výrok ten vydán po zevní stránce presidiem min. soc. péče a podepsán »za ministra« Dr. K. Projevuje se tedy správní akt ten na venek, podle toho, co předesláno, jako akt min. soc. péče a nese všechny náznaky projevu vůle tohoto representanta uvedeného ministerstva.
Jak nesporno, je st-1 úředníkem min. soc. péče a byla mu nař. výrokem dána výstraha podle § 90 služ. pragm. K ukládání výstrahy je podle § 91 cit. zák. povolán mimo jiné přednosta služebního úřadu. Tímto úřadem je pak zřetelem na předpis § 9, odst. 4 leg. cit. ono místo, jehož přednosta podle platných předpisů je povolán k bezprostřednímu — č. 9770 —
433
vedení služebního dozoru nad úředníkem. K tomuto dozoru je u úředníků ministerstva povolán sám ministr jako přednosta úřadu toho. Byl proto povolán k vydání nař. výroku ministr soc. péče jako chef tohoto ústředního úřadu a je považovati nař. výrok za jeho rozhodnutí. Leč potom je nař. výrok podle § 92 služ. pragm. konečným rozhodnutím úřadu správního a nemohl nss vejíti na návrh odvodního spisu žal. úřadu a odmítnouti stížnost pro nevyčerpání adm. pořadu instancí.
Na tom nemůže nic změniti ani poukaz odvodního spisu na usnesení nss-u Boh. A 276/26, neboť usnesení to týká se řízení při určování služebního pořadí, kde je organisace instančního rozhodování upravena jinak než v řízení pořádkovém. Podle § 39 posl. odst. služ. pragm. rozhoduje o služebním pořadí úředníků ve všech případech toliko chef ústředního úřadu. V řízení o pořádkových trestech rozdělil zákon kompetenci k ukládání jich v § 91 mezi disc. komisi, přednostu služebního úřadu a přednostu každého nadřízeného úřadu. Je tedy také ministr jako přednosta nadřízeného úřadu oprávněn ukládati pořádkové tresty úředníkům podřízených úřadů. Vylučuje-li za tohoto stavu § 92 služ. pragm. opravný prostředek proti pořádkovému trestu uloženému disc. komisí nebo chefem ústředního úřadu, nelze na tomto místě rozuměti slovům »chefem ústředního úřadu« jinak, než že zákon myslí na případ, kdy uložil pořádkový trest ministr jako chef ústředního a nadřízeného úřadu. Nelze proto ani z dikce § 92 nic vytěžiti pro stanovisko žal. úřadu. Stížnost je tedy s hlediska §§ 2 a 5 zák. o ss přípustná a musil se proto nss obírati jednotlivými námitkami jejími.
Nař. výrokem byla st-li udělena výstraha podle § 90 služ. pragm. pro dva přestupky služ. pragm.: 1. proto, že st-1 porušil disciplinu podle § 24 služ. pragm. tím, že vůči min. radovi Dru Janu B užil výroku »podporujete úředníky, kteří jsou příslušníky strany lidové«, čímž vyslovil bezdůvodně a křivě, že v úřadě jedná stranicky, a 2. dále proto, že podle § 26 služ. pragm. nechoval se vůči min. radovi Dru B. uctivě, když jej úmyslně, kdy byl jeho představeným, nepozdravil.
Pokud se týká skutkové podstaty přestupku ad 1) uvedeného namítá stížnost, že řízení je vadným, poněvadž a) před udělením výstrahy nebyla st-li dána příležitost, aby se ospravedlnil ve smyslu § 91 odst. 2 služ. pragm. Za takové poskytnutí ospravedlnění ve smyslu cit. předpisu nelze po názoru stížnosti považovati vyzvání, jež učinilo k st-li presidium min. soc. péče podle § 113 odst. 1 věty 2 služ. pragm. z podnětu vrch. disc. komise, uloživši mu, aby podal písemnou zprávu. Vyzvání to směřovalo k provedení pátrání a bylo postupem předepsaným v rámci vlastního řízení disc., kteréžto řízení sluší rozlišovati od pořádkového řízení; b) vyzvání vztahovalo se na jiný výrok (že min. rada B. podporuje při kvalifikování úředníky, kteří jsou příslušníky strany lidové), než pro který byla dána st-li výstraha.
Námitka tato není důvodná. Je sice pravda, že řízení o pořádkových trestech je zcela samostatně upraveno, tedy odchylně od vlastního disc. řízení (normovaného v §§ 93 a násl.). Než podle § 91 odst. 2 služ. pragm., — který se týká řízení o pořádkových trestech — je předepsáno toliko, aby před uložením pořádkového trestu byla dána obviněnému
Bohuslav, Nálezy správní 14 28 — č. 9770 —
434
příležitost, aby se ústně neb písemně ospravedlnil. Zákon kodifikuje na tomto místě všeobecně platnou zásadu procesní, že nemá býti nikdo souzen, dokud mu nebyla poskytnuta možnost, aby provedl svou obranu. Při tom ovšem předpokládá ustanovení § 91 odst. 2 služ. pragm., že jde k pořádkovému potrestání bez provedení disc. řízení. Leč nelze přehlédnouti, že podle § 113 odst. 1 a 2 cit. zák. má právo uděliti pořádkový trest i disc. komise sama po vyšetření věci. Vyšetření takové nevylučuje svou povahou ani výslech obviněného, af písemný, ať ústní a sleduje tedy stejný účel jako poskytnutí možnosti k ospravedlnění, o němž mluví § 91 cit. zák. Z toho plyne, že je požadavku § 91 odst. 2 služ. pragm. vyhověno i tehdy, byl-li vydán pořádkový trest na základě písemného vyjádření obviněného, k němuž došlo při vyšetřování věci prováděném podle § 113 odst. 1 věty 2 cit. zák. Neporušil proto žal. úřad předpis § 91 odst. 2 služ. pragm., vzal-li za základ nař. výroku písemné vyjádření, které podal st-1 během vyšetření věci, prováděného žal. úřadem na přání vrch. disc. komise, a je opačný názor stížnosti lichý. A ježto dále žal. úřad shledal přestupek § 24 služ. pragm. ve výroku st-lově vůči min. radovi Dru B. v té formulaci, kterou st-1 ve svém písemném ospravedlnění sám doznal, není vadou řízení, že ve vyzvání žal. úřadu byl výrok ten formulován jinak.
St-1 dále vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad neprovedl jím nabízené důkazy o tom, že inkriminovaný výrok nebyl bezdůvodným a křivým obviněním min. rady Dra B. ani vyslovením podezření, že jedná stranicky, nýbrž jen projevem mínění, že min. rada Dr. B. podporuje úředníky, kteří jsou příslušníky strany lidové.
Žal. úřad skutkovou podstatu § 24 služ. pragm. shledal v tom, že st-1 bezdůvodně vyslovil podezření proti svému představenému, že v úřadě jedná stranicky. K závěru, že toto podezření vysloveno bylo bezdůvodně, resp. bylo křivým obviněním, dospěl žal. úřad v úvaze, že jemu jakožto úřadu výhradně příslušnému rozhodovali o osobních věcech zaměstnanců, není ničeho o tom známo, že by min. rada Dr. B. někdy uplatňoval vliv ve prospěch zaměstnanců hlásících se k určité politické straně. Podle toho nespatřoval žal. úřad porušení discipliny ve smyslu § 24 služ. pragm. v tom, že st-1 učinil inkriminovaný výrok vůči svému představenému, nýbrž v té skutečnosti, že tak učinil bezdůvodně. Nemohl proto nss zkoumati, lze-li uvésti v souhlas s požadavkem discipliny, o níž je řeč v § 24 cit. zák., jednání st-lovo samo o sobě, a musil omeziti svou kogniční činnost na otázku, měl-li žal. úřad vzhledem k obraně st-lově v řízení správním pro svůj závěr o bezdůvodnosti podezření vysloveného st-lem dostatečný materiál průvodní.
Ze správních spisů je patrno, že st-1 popřel ve svém vyjádření z 27. října 1928, že by se jednalo o porušení discipliny ve smyslu § 24. služ. pragm., poněvadž šlo jen o pouhé konstatování konkrétních případů, z nichž vyplývala pravdivost jeho výroku vůči min. radovi Dru B. učiněného, a nabídl důkaz o tom slyšením svědků. Ale pak popřel, že by šlo o křivé obvinění, resp. bezdůvodné podezření min. rady Dra B. a bylo proto povinností žal. úřadu, aby způsobem procesně bezvadným zjistil správnost exkulpačních okolností, resp. momentů st-lem v řízení úplatňovaných, — č. 9771 —
435
resp. aby se s nimi v nař. rozhodnutí vypořádal. To žal. úřad neučinil, spokojiv se jen nahoře uvedeným konstatováním vlastních poznatků. V tom spočívá však vada řízení, znemožňující st-li účinnou obranu a nss-u řádné přezkoumání nař. rozhodnutí, a proto vada pod- statná.
Pokud jde o skutkovou podstatu přestupku § 26, vytýká st-1, že mu vůbec nebyla dána příležitost, aby se ospravedlnil.
Ze správních spisů není patrno, že by výzva, kterou učinil žal. úřad z podnětu vrch. discipl. komise v záležitosti výroku st-le vůči min. radovi Dr. B., se týkala také disc. poklesku, který žal. úřad shledal v tom, že st-1 min. radu Dr. B. v době, kdy byl jeho představeným, nepozdravil. Žal. úřad skutkovou podstatu tohoto přestupku vzal za prokázánu jen na základě protivyjádření min. rady Dra B., které tento učinil 2. listopadu 1928 k vyjádření st-le z 27. října 1928. Toto protivyjádření st-li za účelem poskytnutí ospravedlnění vůbec sděleno nebylo. Nebyl tedy ve příčině tohoto přestupku zachován předpis odst. 2. § 91 služ. pragm., což ovšem zakládá podstatnou vadu řízení, kterou právem stížnost uplatňuje.

Citace:

č. 9770. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 627-631.