Čís. 8533.

Ten, kdo jako (spolu)vlastník domu ponechal místnost výprosou, muže se domáhati jejího vyklizení jen po tak dlouho, dokud mu přísluší právo (spolu)vlastnické, nikoliv však, když již dům prodal, třebas uzavřel s novým vlastníkem domu nájemní smlouvu ohledně oné místnosti. V takovém případě může se domáhati odevzdání místnosti jen na novém majiteli domu.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1928, Rv II 683/28.)
Žalobce přenechal v domě čp. 110 v čase, kdy byl jeho spoluvlastníkem, žalované výprosou pokoj. Žalobce prodal napotom svůj spoluvlastnický podíl k domu a najal si od vlastníků domu v domě čp. 110 dvoupokojový byt. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se na žalované, by onen pokoj vyklidila a mu odevzdala. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Výtka nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) není odůvodněna. Prodal-li žalobce v roce 1927 své spoluvlastnictví k domu č. p. 110 Růženě S-ové, pozbyl tím v domě i svého bytu; vymínil-li si však smlouvou s vlastníky domu, v domě tom na další tři roky od 1. října 1927 do 1. října 1930 dvoupokojový byt, jest jeho nájemní práva v domě posuzovati nikoli podle toho, co před tím obýval neb obývati právo měl, nýbrž podle obsahu smlouvy nájemní, kterou uzavřel současně se smlouvou trhovou. Smlouva nájemní jest smlouvou obligační a příslušejí nájemci jen práva ve smlouvě vyhražená a jen proti druhé smluvní straně, se kterou smlouvu uzavřel. Může tedy žalobce, tvrdí-li, že místnost určená pro kuchyň v bytě čís. 2, obývaná doposud žalovanou, jemu právem nájemním patří, že si ji též vymínil smlouvou s majitelkami domu, domáhati se odevzdání této místnosti jen na majitelkách domu, nikoli však na žalované, leč že by jí byl po prodeji domu místnost tu pronajal jako podnájemnici anebo přenechal výprosou, což ani netvrdí. Dovolatel jen tvrdí, že postoupil žalované jako spoluvlastník a správce domu místnost tu výprosou před prodejem svého podílu na domě. Tento poměr z výprosy, jejž zákon v § 974 obč. zák. prohlašuje za poměr bezzávazný, trval, byl-li zde původně, jen po tak dlouho, dokud žalobci příslušelo k domu právo vlastnické. Od jeho zániku mohou jen noví vlastníci domu domáhati se na žalované vyklizení místnosti z důvodu, že ji žalovaná drží bez důvodu, nikoli však žalobce, jehož právo proti výprosci zaniklo s jeho spoluvlastnictvím k domu, zejména když nynější vlastníci žalovanou tam na dále trpí a tím v právní poměr k žalované na místě žalobce vstoupili. To platí tím spíše i proto, že žalobce dříve jednal, pakli výprosu žalované povolil, jako správce domu nejen jménem svým, nýbrž i jménem spoluvlastnice Růženy J-ové a nemůže nyní, když již není ani spoluvlastníkem ani správcem domu uplatňovati právo, které mu jen v těchto vlastnostech příslušelo, jichž nyní již nemá, zejména když mu k tomu nedala souhlas a zmocnění ani Růžena J-ová, bývalá i nynější spoluvlastnice domu, ani Růžena S-ová, nynější spoluvlastnice. Uznal tedy správně odvolací soud, že žalobce není к této žalobě aktivně oprávněn (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Při tomto posuzování věci jest lhostejno, zda žalobce žalované kdysi přidělil jako domovnici byt jiný, jejž nyní obývá její dcera, jest lhostejno, zda kuchyně obývaná žalovanou tvořila a ve skutečnosti tvoří jeden byt s místnostmi, jež obýval a dosud obývá. Nerozhodno je též, zda žalobce, jak nyní teprve v dovolání tvrdí, žalovanou vypověděl z domovnickeho bytu ještě před prodejem svého spoluvlastnického podílu, neboť rozhodným jest, zda nynější vlastníci domu jí jako domovnici dále byt poskytují čili nic. Domáhati se práva na vyklizení bytu, obývaného domovnicí, přísluší jen nynějším vlastníkům domu, nikoli bývalým.

Citace:

Č. 8533. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 584-585.