Čís. 8364.

Úmluva, kterou pachtýř honitby v Čechách přijal jiného za společníka se stejnými právy a povinnostmi, jest nicotnou. K této nicotnosti jest přihlížeti z úřadu.
(Rozh. ze dne 11. října 1928, Rv I 15/28.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, s nímž najal společně obecní honitbu, by žalovaný byl uznán povinným, proti žalobci jako svému společníku při správě honitby vůbec a zejména ve věcech týkajících se účtování a zpeněžení ulovené zvěře, náhrady škod zvěří způsobených a ustanovení hajného postupovati v dohodě se žalobcem a za tím účelem ho o všech zamýšlených opatřeních včas předem vyrozuměti, jinak že jest povinen strpěti, by žalobce společenský poměr ohledně honitby — Čís. 8364 —
jednostranně zrušil. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že zamítl žalobu, pokud se domáhala výroku, že jest žalovaný povinen strpěti, by žalobce jednostranně zrušil společenský poměr se žalovaným ohledně honitby, jinak napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud změnil rozsudky nižších soudů v ten způsob, že žalobu vůbec zamítl.
Důvody:
Jak nižšími soudy bylo zjištěno, přijal žalovaný, spachtovav honitbu, žalobce za společníka spachtované honitby se stejnými právy a povinnostmi, jež měl sám jako pachtýř. Ježto, jak prokázáno, žalovaný žalobci ve výkonu honitby činil překážky a prohlašoval, že správu honitby povede samostatně, domáhá se žalobce, by bylo uznáno, že žalovaný jest povinen společenskou smlouvu ohledně honitby dodržovati, najmě, že jest povinen při správě honitby, zejména ve věcech týkajících se účtování, zpeněžení ulovené zvěře, náhrady škod zvěří způsobených a při ustanovení hajného postupovati v dohodě se žalobcem a ho o všech zamýšlených opatřeních včas předem vyrozuměti, jinak, že žalobce jest oprávněn společenský poměr honební zrušiti. Rozsudkem, napadeným oběma stranami, odvolací soud, změniv částečně rozsudek prvního soudu, kterým bylo žalobě v celém obsahu vyhověno, přiznal žalobě oprávnění toliko, pokud zněla na dodržování společenské smlouvy, kdežto co se týče případného oprávnění žalobcova ke zrušení společenského poměru, žalobu zamítl. Přisvědčiti jest dovolání žalovaného, že žalobu bylo zamítnouti nejen v uvedené části žalobního žádání, nýbrž vůbec. Předpokladem žalobního nároku jak na dodržování smlouvy, tak na případné její zrušení jest, by společenská smlouva byla platná. Společenská smlouva stran však platnou není, příčíc se honebnímu zákonu pro Čechy ze dne 1. června 1866, čís. 49 z. zák., najmě jeho § 16, pokud se týče též § 6 a jest proto nicotná (§ 879 obč. zák.). Podle § 6 jest honební společnost, kterou tvoří majitelé pozemků v obci, povinna, neprovozuje-li honitbu znalcem, propachtovati honbu nedílně, a podle § 16 zákona jest kromě zvláštních případností propachtovati honitbu jen jediné fysické osobě. Těmto ustanovením o nedílném propachtování honitby jediné osobě se příčí, když žalovaný, najav honitbu, přivzal si za společníka se stejnými právy a povinnostmi žalobce. Úmluvou obcházena jsou ustanovení §§ 6 a 16 honebního zákona. Žalobce mohl si, ovšem se svolením okresního výboru (§ 17, 21, 23 honebního zákona pro Čechy, srovnej Budw. 6825/A) honitbu spolu se žalovaným spachtovati, ale jeho společníkem ujednanou společenskou smlouvou platně se státi nemohl (srovnej rozh. čís. 114, 309, 4258, 4352, zvláště 4965 sb. n. s.). Z toho důvodu není žalobní žádání ani co do části, ohledně níž je odvolací soud uznal za oprávněné, opodstatněno a bylo je na dovolání žalovaného zamítnouti. Tím rozhodnuto jest i o dovolání žalobcovu, jež směřuje proti tomu, že žalobci nebylo přiznáno oprávnění k případnému — Čís. 8364 —
zrušení společenského poměru. Ježto uvedený důvod k rozhodnutí o celém žalobním žádání stačí, není třeba zkoumati oprávněnost, pokud se týče neoprávněnost žaloby ještě s jiných hledisek a netřeba se zabývati vývody dovolání v tom směru. Uvedený zde důvod, pro který bylo žalobu zamítnouti, nebyl sice ve sporu uplatněn, ale k nicotnosti smlouvy, o niž se v tomto případě jedná, jest přihlížeti z úřadu (rozh. čís. 4258 sb. n. s.).

Citace:

č. 8364. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 299-301.