Čís. 8448.

Zaměstnavatel ručí (§ 1315 obč. zák.) pro nezdatnost zaměstnance i tehdy, nebyla-li mu jeho nezdatnost známa a nemohla-li mu býti známa. Zdatnost předpokládá kromě způsobilosti též náležitou píli, dokonalou svědomitost, naprostou dbalost. Zaměstnanec, jenž porušil vědomě předpis, není osobou zdatnou, byť šlo o případ ojedinělý. Dráha ručí za zaměstnance, jenž neuzavřel závory, ač se blížil vlak.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1928, Rv I 789/28.)
Automobil, řízený žalobcem, srazil se na přejezdu trati s vlakem, ježto nebyly spuštěny závory. Žalobce byl při srážce poraněn. Žalobní nárok proti dráze uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jde o zranění, které utrpěl žalobce následkem srážky motorového vozidla, jež sám řídil, s vlakem. Jest proto otázku povinnosti žalované straně k náhradě žalobcovy škody se zřetelem k § 3 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. posuzovati podle předpisů občanského práva, podle 30. hlavy obč. zákoníka. Ze zjištění prvého soudu, jež se stala bezvadně a jež proto přijal po rozumu § 498 c. ř. s. i soud odvolací za podklad pro své přezkoumání a rozhodnutí, vyplývá, že František S., který byl v čase srážky vlaku s automobilem ve službách žalované strany ustanoven za hlídače trati u přejezdu dráhy, nezavřel včas závory, ačkoli se vlak přibližoval, což samo o sobě jest porušením předpisu § 41 čtvrtý odstavec, žel. řádu prov. ze dne 16. listopadu 1851. Byl pro toto opomenutí uznán právoplatným trestním rozsudkem vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 337 tr. zák. Jde o otázku, zda ručí žalovaná strana jako zaměstnavatel Františka S-a za škodu, kterou tento jako jeho zaměstnanec svým zaviněním žalobci způsobil. Prvý soud zjistil z trestního rozsudku, že se František S., který jako hlídač trati byl žalovanou stranou v osudné době ustanoven k zavírání závor na přejezdu dráhy, vůbec nestaral o příjezd nákladního vlaku a neučinil vůbec žádné opatření, by závory před příjezdem vlaku, který ani nepřijel neočekávaně, nýbrž dokonce o 1/4 hodiny později, než měl, včas uzavřel, a že neučinil ani jiné opatření, by žalobce přijíždějícího s automobilem k přejezdu trati na blížící se vlak upozornil. František S. dopustil se tím hrubého opomenutí za okolností zvlášť nebezpečných, o němž již podle přirozených jeho následků, které každý snadno poznati může, a podle svého zaměstnání a podle příslušných předpisů jemu známých mohl seznati, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidí, z čehož nastalo pak těžké poškození na těle žalobce a i Františka K-a. Soud stolice prvé právem uznal, že František S. přes to, že podle osobního výkazu žalovanou stranou předloženého jako zástupce strážníka a jako traťový pomocník odbyl služební zkoušku s prospěchem dobrým a že i jinak vyhovuje kvalifikaci průměrně stupně druhého, dal shora vylíčeným hrubým svým zaviněním zřejmě na jevo nezdatnost k obstarávání úkonů žalovanou stranou, jako zaměstnavatelem v tomto případě mu svěřených a že za ně žalovaná strana jako zaměstnavatel podle § 1315 obč. zák. ručí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. předpokládá, že odvolací soud nesprávně posoudil po stránce právní zjištěný skutkový stav. Neprovádí proto žalovaná strana tento dovolací důvod po zákonu, doličujíc, že skutková podstata, jež neshoduje se se zjištěnými skutkovými okolnostmi, měla doznati odchylné právní posouzení. Pokud se týče otázky, zda žalovaná strana ručí za svého zaměstnance, hlídače trati Františka S-a po rozumu § 1315 obč. zák., jest k důvodům napadeného rozsudku dodati toto: § 1315 obč. zák. v doslovu 3. dílčí novely zostřil v zájmu veřejném ručení zaměstnavatelovo. Zaměstnavatel ručí pro nezdatnost zaměstnance i tehdy, nebyla-li mu jeho nezdatnost známa a nemohla-li mu býti známa. Kdo si zjedná nebo používá k výkonu svých práv nebo jinak k vlastní hospodářské neb osobní potřebě, tedy ve vlastním zájmu osoby nezdatné, činí tak na vlastní vrub a nesmí se tak státi na úkor třetích osob, jež tím přicházejí ku škodě (srov. mat. k § 161 3. dílčí nov. k všeob. obč. zák. ze dne 19. března 1916, čís. 169 ř. zák.). Zdatnost nutně předpokládá způsobilost, ale ta nestačí, kromě ní musí tu býti také co nejlepší vůle, schopnosti skutečně vynaložiti, předpokládá se ještě náležitá píle, dokonalá svědomitost, naprostá dbalost. Nedopatření může se přihoditi i u zdatné osoby, nikoli však vědomé porušení předpisu. Zaměstnanec, jenž takto se chová, není osobou zdatnou, byť se jednalo o případ ojedinělý. A v souzeném případě jde o vědomé porušení předpisu § 41 žel. řádu prov., o hrubé opomenutí za okolností zvláště nebezpečných, když hlídač vlaku neuzavřel závory před příjezdem vlaku, který, jak zjišťuje odvolací soud, ani nepřijel neočekávaně, nýbrž dokonce o 1/4 hodiny později, než měl. Ručí proto žalovaná strana po rozumu § 1315 obč. zák.

Citace:

Č. 8448. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 432-434.