Čís. 8502.

Stala-li se za dražebního řízení spornou otázka, zda jest věc příslušenstvím nemovitosti dané do dražby, rozhoduje o tom exekuční soud v nesporném (dražebním) řízení a jest vyloučen pořad práva.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1928, R II 356/28.)
Na nemovitosti Rudolfa G-а, mezi nimiž byla též palírna a továrna na likéry, byla vedena spořitelnou v F. exekuce vnucenou dražbou. Do odhadního protokolu byla pojata celá řada věcí jako příslušenství nemovitostí. Manželka dlužníkova Marie G-ová podala proti F-ské spořitelně vylučovací žalobu, tvrdíc, že věci nejsou příslušenstvím nemovitosti. F-ská spořitelna uznala žalobní nárok, jsouc cenou nemovitostí zcela kryta. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se další knihovní věřitelka, banka L., na Marii G-ové uznání, že věci pojaté do protokolu, jsou příslušenstvím nemovitostí a že exekuce vedená F-skou spořitelnou jest přípustná s označením předmětů jako příslušenství nemovitostí a že přípustným jest i prodej jejich spolu s nemovitostmi veřejnou dražbou. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením jako zmatečný a odmítl žalobu. Důvody: Za exekučního řízení stala se spornou otázka, zda v odhadním protokole uvedené předměty, o které tu jde, jsou příslušenstvím do dražby daných nemovitostí čili nic. Kdežto žalující strana má za to, že tyto předměty jsou příslušenstvím nemovitostí, zastává žalovaná strana opačné stanovisko. Je-li však sporným, zda předměty v odhadním protokole uvedené jsou příslušenstvím, může výhradně jen exekuční soud rozhodnouti o povaze těchto předmětů, a to jen v nesporném řízení. Jenom exekuční soud jest oprávněn na návrh súčastněných stran po konaném šetření rozhodnouti o tom, zda v odhadním protokole uvedené předměty mají povahu příslušenství a jako příslušenství smí do exekuce býti vzaty jen s nemovitostí samou (§ 252 ex. ř.). O tom rozhoduje exekuční soud s právní účinností pro všechny súčastněné strany, a je vyloučen pořad právní o tom, zda a které věci jsou příslušenstvím nemovitosti. Kdyby pořad práva nebyl vyloučen, mohlo by v téže exekuční věci co se týče otázky, zda a které předměty tvoří příslušenství, dojíti k odporujícím si rozhodnutím. Zjištění, že předměty, o které se tu jedná, jsou příslušenstvím do dražby daných nemovitostí, nepatří na pořad práva. Další žalobní žádost, by bylo zjištěno, že exekuce na tyto předměty F-skou spořitelnou vedená jest přípustná a jest také přípustným označení jejich jako příslušenství nemovitostí a že jest přípustný i prodej jejich spolu s nemovitostmi veřejnou dražbou, nelze považovati za samostatnou žalobní žádost, ježto je jen důsledkem svrchu jmenovaného žalobního návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, že, stala-li se za dražebního řízení spornou otázka, zda některá věc jest příslušenstvím nemovitostí dané do dražby, rozhoduje o tom exekuční soud v nesporném (dražebním) řízení a že pořad práva jest vyloučen. Plyne to z toho, že předpis, podle něhož příslušenství nemovitosti, které se na ní nalézá, smí do exekuce vzato býti jen se samou nemovitostí (§§ 140 třetí odstavec, 145 druhý odstavec a 252 ex. ř.) jest právem vížícím a že právě proto exekuční soud musí zjistiti z úřední povinnosti, co podle hmotného práva jest příslušenstvím nemovitosti. Tvrdí-li rekurentka, že nemůže býti vyloučena cesta sporu v souzeném případě již proto, že v otázce příslušenství může se vymáhající věřitel s dlužníkem dohodnouti a že knihovní věřitelé, kteří nejsou účastníky v exekučním řízení, nemají jiného právního prostředku k obhájení svých práv, přezírá jednak, že v případě, že předmětem exekuce jest nemovitost, jsou súčastněni ve smyslu § 32 ex. ř. i knihovní věřitelé, kteří právě proto o povolení dražby se zpravují (§ 133 čtvrtý odstavec ex. ř.), jednak že i v případě, že by se připustil pořad práva, byl by takový rozsudek — účinkující jen mezi stranami — bezvýznamným v exekučním řízení. Tvrzení, že jde zároveň o žalobu odpůrčí, odporuje spisům, jelikož se žalobkyně, ani podle skutečností v žalobě uvedených ani podle žalobního žádání nedomáhá toho, by nějaké právní jednání žalované bylo uznáno proti ní za právně bezúčinné, nýbrž zjištění, že předměty o něž jde a které v žalobě jsou blíže uvedeny, jsou příslušenstvím nemovitosti dané do dražby, tedy rozhodnutí, které, jak dolíčeno, jest vyhraženo exekučnímu soudu, jenž tuto otázku řeší v exekučním řízení z úřední povinnosti a závazně pro všechny účastníky a tudíž i pro všechny knihovní věřitele. Ale odvolací soud má pravdu i v tom, že další žalobní žádost, aby bylo zjištěno, že exekuce na tyto předměty F-skou spořitelnou vedená jest přípustná a že jest také přípustno jejich označení jako příslušenství nemovitostí, jakož i jejich prodej spolu s nemovitostmi veřejnou dražbou, nelze považovati za samostatnou žalobní žádost, pročež sdílí tato část žalobní prosby procesuální osud žaloby o zjištění, že tyto předměty jsou příslušenstvím nemovitosti. Ostatně rekurentka přezírá, že exekuce vnucenou dražbou nemovitostí povolená usnesením exekučního soudu ze dne 25. února 1927 byla ohledně předmětů, o něž jde, zrušena usnesením ze dne 29. listopadu 1927, tedy před skončením řízení v prvé stolici, takže tu právního zájmu na tomto určení nebylo alespoň v době skončení řízení před prvým soudem, a že tudíž žalobkyně nemohla by se pokládati za postiženou tím, že její žaloba byla odmítnuta, an by i jinak musela býti zamítnuta.

Citace:

Č. 8502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 529-531.