Čís. 8388.

Bylo-li soudem vyšší stolice zrušeno rozvrhové usnesení i s předchozím řízením, počínajíc rozvrhovým rokem, jest při novém rozvrhovém roku přihlížeti ke všem novým přihláškám před tímto rokem anebo při něm.
Jest na exekučním soudu, by jednal o pořadí pohledávek, přihlášených k rozvrhu nejvyššího podání, třebas bylo pořadí stanoveno zákonem a pozemkovou knihou.
(Rozh. ze dne 19. října 1928, R I 645/28.)
Rekursní soud usnesením ze dne 7. března 1928 zrušil usnesení prvého soudu ze dne 27. ledna 1928 o rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost, i s předchozím řízením počínajíc rozvrhovým rokem ze dne 10. října 1927. Do napotomního usnesení prvého soudu ze dne 28. dubna 1928 byl podán opět rekurs, jemuž rekursní soud usnesením ze dne 13. srpna 1928 vyhověl a napadené usnesení zrušil. Důvody: Již v rekursním rozhodnutí ze dne 7. března 1928 bylo soudu prvé stolice nařízeno nové jednání o nárocích oprávněných, což mělo za účel, by ve smyslu § 212 ex. ř. exe- — Čís. 8388 —
kuční soud jednal o nárocích, k nimž je přihlédati a o pořadí, v němž mají býti uspokojeny. Okresní soud však přes to vůbec o pořadí pohledávek nejednal, totiž, zda a které pohledávky žádají a mají býti uspokojeny v pořadí výsadném, zda a které v pořadí knihovním a jak za sebou pořadím budou následovati, nýbrž prostě sdělil obsah přihlášek bez ohledu na pořadí. Řízení je tedy vadné opětně tak, že přezkoumání je nemožné a má za následek opětné zrušení. Další vada řízení a rozhodnutí spočívá v tomto: Neprodávají se všechny simultánně zavazené tři nemovitosti, nýbrž jen z jedné třetiny. Nutno proto při výpočtu náhrady podle § 222 třetí odstavec ex. ř. žádané zadními věřiteli vzíti za základ místo zbytků rozdělovaných podstat berní hodnoty veškerých nemovitostí nerozdílně ručících. Určení této berní odhadní hodnoty děje se podle min. nař. ze dne 10. července 1897, čís. 174 ř. zák. při staveních dani činžovní (domovní) podrobených šestnáctinásobnou daní čisté činže, zbývající po srážce nákladů udržovacích a umořovacích, pokud se týče při obytných staveních dani podrobených třistanásobnou třídní daní za 1 rok. Jest přisvědčiti stěžovateli, že soud prvé stolice pochybil, neboť jak z rozvrhového usnesení, porovná-li se s odhadním protokolem, vysvítá, vzal soud za základ výpočtu výsledek soudního odhadu, ale berní odhadní hodnotu ani nevypočítal, jest proto opatření to nezákonné a příčinou zrušení usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl do volací mu rekursu.
Důvody:
Jest sice přisvědčiti právnímu názoru stěžovatele, že věřitelé byli oprávněni doplniti přihlášky při novém rozvrhovém roku ze dne 28. dubna 1928, když usnesením rekursního soudu ze dne 7. března 1928 bylo zrušeno rozvrhové usnesení ze dne 27. ledna 1928 a řízení jemu předcházející počínajíc rokem rozvrhovým ze dne 10. října 1927. Důsledkem zrušení řízení musil býti nařízen nový rozvrhový rok a pro tento musí platiti veškeré předpisy § 210 a násl. ex. ř. Třeba tudíž také přihlížeti ke všem novým přihláškám před tímto rokem aneb při něm učiněným. Opačný právní názor rekursního soudu jest nesprávný a netřeba se proto zabývati jeho vývody, pokud vycházejí jen z původní přihlášky berního úřadu. Přes to však nebylo vyhověti dovolacímu rekursu, neboť rozvrhové usnesení exekučního soudu bylo zrušeno také z té příčiny, že exekuční soud nejednal o pořadí, v němž mají býti uspokojeny jednotlivé pohledávky, a že při výpočtu náhrady podle § 222 třetí odstavec ex. ř. exekuční soud nevzal za základ berní hodnoty veškerých nemovitostí nerozdílně ručících. V tomto směru dlužno přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu. Stěžovatel jest na omylu, domnívaje se, že jednání o pořadí nebylo zapotřebí, poněvadž pořadí jest stanoveno zákonem a pozemkovou knihou. Podle výslovného ustanovení § 212 ex. ř. musí býti jednáno i o pořadí, v němž nároky účastníků jest uspokojiti. Pokud jde o vypočtení náhrady podle § 222 ex. ř., nesejde na tom, že veškeré nerozdílně ručící nemovitosti byly soudně — Čís. 8388 —
odhadnuty. Poněvadž nebyly všechny dražbou prodány, nutno podle výslovného ustanovení § 222 čtvrtý odstavec ex. ř. výpočtu náhrady za základ položiti berní odhadní hodnoty veškerých nemovitostí nerozdílně ručících. Ustanovení § 2 nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 10. července 1897, čís. 174 ř. zák. se stěžovatel neprávem dovolává, poněvadž zde nejde o živnostenské závody.

Citace:

č. 8388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 334-336.