Čís. 8462.

Byla-li věc prodána s výhradou vlastnictví prodatele až do zaplacení kupní ceny s tím, že ji kupitel pojistí, a ujednáno, že kdyby nastal pojistný případ dříve, než bude kupní cena úplně zaplacena, připadne pojistný peníz prodateli, jest oprávněn nárok prodatelův proti úpadkové podstatě kupitelově, zabral-li správce úpadkové podstaty do úpadkové podstaty pojistný peníz, mající své zvláštní označení.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1928, Rv I 573/28.)
Žalobce prodal Ottmaru S-ovi automobil za 26 500 Kč, vyhradiv si k automobilu vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny. Ottmar S. měl automobil pojistiti a kdyby nastal pojistný případ před úplným zaplacením kupní ceny, měl připadnouti pojistný peníz žalobci. Ottmar S. zaplatil žalobci 10 000 Kč, automobil po té se rozbil, na pozůstalost po Ottmaru S-ovi byl vyhlášen úpadek a do úpadkové podstaty byl zaplacen pojistný peníz 23 000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na úpadkové podstatě Ottmara S-a vyplacení pojistného 23 000 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání žalované potud, že zamítl žalobu ohledně 11 000 Kč a uznal žalovanou povinnou zaplatiti žalobci jen 12 000 Kč. Důvody: Co se týče právního posouzení věci, přidává se odvolací soud k právnímu názoru prvního soudu potud, že vzhledem na nespornou smlouvu stran, že auto až do úplného zaplacení kupní ceny zůstane vlastnictvím žalobce a vzhledem na zjištěnou další úmluvu, že nastane-li pojistný případ před úplným zaplacením kupní ceny, pojišťovací částka připadne žalobci, žalobci přísluší proti úpadkové podstatě zesnulého Ottmara S-a, které pojišťovací suma za poškozené auto v částce 23 000 Kč byla vyplacena, ohledně této částky vylučovací právo podle § 44 konk. ř. ovšem jen do výše nezaplacené dosud pohledávky z kupní ceny za auto. Je bez pochyby, že, kdyby auto bylo ještě v majetku úpadkové podstaty Ottmara S-a, příslušel by žalobci vzhledem na výhradu vlastnictví proti úpadkové podstatě ohledně auta vylučovací nárok podle § 44 konk. ř. Jelikož však auto před vyhlášením úpadku bylo nehodou zničeno a odškodné 23 000 Kč, které připadá na poškozené auto z pojistky uzavřené S-em, bylo vyplaceno úpadkové podstatě, zastupuje tato částka, která je v majetku úpadkové podstaty, auto a tvoří proto proti úpadkové podstatě vzhledem na zjištěnou úmluvu, která se stala mezi žalobcem a Ottmarem S-em, že pojišťovací částka připadne žalobci, cizí majetkový předmět, který se dostal do jejího vlastnictví, který nespadá do společné úpadkové podstaty pozůstalosti po Ottmaru S-ovi a neslouží k uspokojení úpadkových věřitelů, nýbrž tvoří odškodňovací částku připadající v prvé řadě žalobci jako postiženému pojišťovací škodou. V důsledku toho musí žalobci býti přiznán vylučovací nárok ohledně oné částky ve smyslu § 44 konk. ř., jak by mu byl přiznán ohledně samotného auta. Jelikož však podle vlastních údajů žalobcových úmluva ohledně pojištění auta zněla v tom směru, že pojišťovací částka připadne žalobci, nastane-li pojišťovací nehoda v čase, kdy kupní cena za auto nebude ještě úplně zaplacena, nelze jinak vykládati smluvní úmysl, než že pojišťovací částka v takovém případě připadne žalobci ve výši, do níž v této době není kupní cena ještě zaplacena. V důsledku toho může býti přiznán žalobci vylučovací nárok ohledně částky pojišťovací 23 000 Kč, která je v rukou žalované, jen v tomto rozsahu. Jelikož pohledávka kupní ceny žalobce, když nastala pojišťovací nehoda vzhledem k tomu, že Ottmar S. složil na auto závdavek 10 000 Kč, vybývala jen se zbytkovou částkou, mohl býti nárok žalobcův na pojišťovací částku jen tímto částečným penízem uznán po právu. Jest ovšem beze sporu, že podle dohody v případě, kdyby Ottmar S. nezaplatil zbytek kupní ceny 16 500 Kč do 1. srpna 1925, měl žalobce volbu prohlásiti zálohu 10 000 Kč za propadlou jako litkup, v ostatním považovati koupi za rozvázanou a žádati vrácení vozu ve stavu předání nebo trvati na zaplacení kupní ceny i s bankovními úroky. Žalobce uplatňuje vydání celé pojišťovací částky 23 000 Kč proti žalované s ohledem na toto smluvní ujednání tím, že notifikoval dne 31. srpna 1925 žalované straně placení, které se nestalo, a současně jí sdělil, že prohlásil závdavek 10 000 Kč za litkup, a žádá odstoupení pojišťovací částky v plné výši. Avšak žalobní nárok není v tomto rozsahu oprávněn a první soud mu v tomto rozsahu vyhověl neprávem. Neboť, ježto podle shora zjištěné ústní dohody v případě havarie auta před úplným zaplacením kupní ceny pojišťovací částka má připadnouti žalobci samozřejmě jen ve výši nezapraveného zbytku kupní ceny, když pak auto dne 28. června 1925, před splatností zbytku kupní ceny 16 500, utrpělo nehodu, vznikl tím pro žalobce jen nárok na vydání vyplaceného pojistného v částečné výši 16 500 Kč a nemohl také ještě podle písemné úmluvy obdržený závdavek prohlásiti za propadlý jako litkup a také neměl nárok na nezapravený zbytek kupní ceny převyšující část pojišťovací, ježto v době nehody Ottmar S. se zaplacením zbytku kupní ceny nebyl v prodlení a poněvadž žalobce žalobní nárok proti žalované může odvozovati jen z ústní úmluvy, týkající se pojištění, v níž nebylo předvídáno propadnutí závdavku. Přiřčení části pojišťovací sumy převyšující zbytek kupní ceny znamenalo by neodůvodněné obohacení žalobce. Z nároku příslušejícího jen žalobci v důsledku toho, co bylo dříve řečeno, na vydání částky 16 500 Kč, musí se však odečísti trosky poškozeného auta. Při ústním odvolacím jednání udaly obě strany souhlasně, že trosky auta byly vydány žalobci a že měly ceny 4 500 Kč. Jest jasné, že tento peníz se musí odečísti z nároku žalobce 16 500 Kč, neboť zbytek pohledávky kupní ceny na 12 000 Kč byl snížen a jelikož žalobce, jak shora uvedeno, má jen potud nárok na vydání pojišťovací ceny, která je v rukách žalované, pokud se tato kryje s opravdu vybývající pohledávkou kupní ceny. Bylo tudíž žalobu s částkami 6 500 Kč a 4 500 Kč, dohromady tedy s částkou 11 000 Kč, zamítnouti, naproti tomu v ostatním odvolání nevyhověti a napadený rozsudek, pokud vyhovuje žalobnímu žádání ohledně části per 12 000 Kč potvrditi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované.
Důvody:
Neopodstatněny jsou výtky proti napadenému rozsudku s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. Mezi žalobcem jako prodatelem a Ottmaren S-em jako kupitelem bylo umluveno, že auto, prodané s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení, Ottmar S. pojistí proti ohni a proti jiným škodám a že, kdyby nastal pojištěný případ dříve, než kupní cena bude úplně zaplacena, pojištěná suma připadne žalobci. Měla se tudíž v tomto případě pojištěná suma státi žalobcovým vlastnictvím právě tak, jakoby jinak bylo jeho vlastnictvím prodané, ale ještě nevyplacené auto, a měla tedy pojištěná suma v tomto případě, jenž nesporně nastal, již podle úmluvy nastoupiti na místo zničeného auta, jak správně uznal odvolací soud. Jelikož správce úpadkové podstaty pojištěnou sumu do úpadkové podstaty zabral (sb. n. s. čís. 6674) a vyplacené peníze jako pojištěná suma měly zvláštní označení a svou individualitu tudíž neztratily (sb. n. s. čís. 6962), byl napadený rozsudek ohledně částky 12 000 Kč potvrzen právem. К vývodům dovolání, pokud nejsou vyřízeny již tím, co uvedeno, se podotýká, že netřeba zkoumati, jak by se věc byla měla, kdyby úpadce, správně snad Ottmar S., při úrazu autem nebyl přišel o život, an tento případ nenastal, že podle zjištěného obsahu smlouvy žalobce neměl nároku na postoupení pojištěné sumy, nýbrž na její vydání, a že odvolací soud otázkou, zda pojištěná suma nastoupila na místo zničeného auta již podle zákona, se vůbec neobíral, a to právem, když se tak stalo již podle sjednané úmluvy.

Citace:

Č. 8462. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 457-460.